Únor 2013

Aktualita - Kuroi

27. února 2013 v 14:38 | Kuroi |  Ostatní
Ahoj loupežníci Usmívající se. Jak taky válčíte? Víte, trochu se mi zastesklo sdílet věci s celým světem na internetu, i když mi to kolikrát dost zkomplikovalo život. A hlavně se mi stýská po anime, manze a všech tě japonských blbůstkách. Nemůžu uvěřit, že je to už skoro rok. Rok, co jsme s tím vším sekly. Teda aspoň já, předpokládám že Mika si na tom ulítává furt. Chybí mi to, opravdu. Věřte mi, je to děs, číst si ty sračky co sem tu psala Smějící se. S klidem a čistým svědomím už můžu o sobě prohlásit, že už nejsem taková jaká sem byla dřív. Dost sem se změnila. Teda hlavně díky společnosti... ZA VŠECHNO MŮŽE SPOLEČNOST! Smějící se Myslím, že už bychom se mohli dopotácet k tématu tohoto článku. Kuroi je spokojená. Dostala se na školu, kam chtěla a to hned v prvním řízení a na krásném 16. místě (Připadá to i vám nebo jen mě, že to zní jako vyhlašování soutěžních výsledků?). Takže momentálně navštěvuji gymnázium v Kroměříži. Ze začátku to bylo docela divné. Dostala jsem se tam i s mou spolužačkou.... říkejme jí třeba Sam. Zkamarádili jsme se s holkama, co seděli před námi, ale docela to trvalo než jsme se se Sam sžili i s ostatními. Nyní se s námi baví bez problému i kluci a to nejen když potřebují opsat úkoly Smějící se. Moc se mi tam líbí. A teď už raději pryč od školy. V neposlední řadě jsem si také našla kluka. Ano ano. Kuroi je zadaná *vybuchující ohňostroj*. No a to je také důvod, proč nemám čas ani na kamarády. Buď se učím nebo jsem s přítelem nebo spím. Výjimečně zajdeme tředa na nějakou zábavu (třeba včera... fujky). Ale tak všichni jsme si to užili... hlavně jedna kamarádka, která musela jet dom na kole, když jí doprotivky foukal vítr, byla strašná kosa a ona jela 3 kiláky po úplně tmě ve tři hodiny ráno. Chuděrka. Jinak někdy tento týden pojedu s přítelem vybírat nábytek do jeho (on tvrdí že do našeho) bytečku. Jak znám jeho (ne)vkus, tak bude navrhovat něco příšerného, tak tam jedu spíš proto, abych mu to rozmlouvala. Jinak jsem zjistila jak moc si mě váží jeden můj kamarád. Teda myslela jsem si, že je to kamarád. Nejdřív to začalo tím, že navštívil tento blog a z rubriky "Kuroina kronika" si všechno zkopíroval a začal mě tím vydírat. Ano, přiznávám, neměla jsem to se psát, ale stalo se. A včera to pokračovalo tím, že jsem došla do kuchyňky, tak mi řekl, ať jdu pryč, že mě tam prostě nechce. Dost mě to zamrzelo, ale docela mě potěšilo to, co se stalo potom. Všichni, co tam byli se mě zastali, začali mu nadávat a jeden kamarád mu dokonce dal pěstí. Trochu kruté, ale bránili MĚ. A tak jsem poznala, že to jsou opravdoví kamarádi a já jsem ráda za to, že je mám. I když s něma už nechodím tak moc ven, vždycky jeden z těch kluků příjde ke mě dom, když ví, že jsem doma a kecáme. Asi jsem vážně našla to, co se snaží najít všichni. Milující rodinu, hodnýho přítele, který by za mě obětoval i svůj vlastní život, opravdové kamarády a dostala jsem se na prestižní školu a zatím se tam úspěšně držím :) Jen jsem zvědavá, kdy se to zase pose*e Smějící se. Mějte se pěkně, lidičkové Mrkající