Listopad 2011

Hláška stará pár sekund

30. listopadu 2011 v 8:10 | Kuroi |  Kouzelná rubrika "ÚSMĚVŮ"
Mika: TYYYY! Dej tam konečně u toho dessingu ty procenta!
Kuroi: Prooooč? Mě se nechce! Dyt si toho stejně nikdo nevšiml.
Mika: Ale nebude tam napsaný "Kuroi projtečka a nic"!!!!
Kuroi: Šak já su tajná!
Mika: Ty seš debil.....

PRODEJ!!! :D

28. listopadu 2011 v 15:44 | Mika |  DŮLEŽITÉ!!!
Ano, přesně tak :D
Mika se vzdává svých komixů (ty, které ji nebaví a nečte je :) ) a dala je na Aukro. Prodávám Dveře Chaosu (všechny 3 díly) za nějakých 280. S poštovným nějakých 340. Možná se vám to zdá moc, ale když si vezmete, že normálně byste za ně zaplatili kolem 460 korun, tak je to docela dobrá cena :)
Pak Případy Kjóko Karasumy (1.díl) za nějakých 150 i s poštovným. Pak taky Každá jsme jiná (1.díl) za stejnou cenu jako Případy K.K..
A nakonec Naučte se kreslit, Manga Shoujo za 180 i s poštovným.
Proto prosím, kdo má zájem, aukce končí za 5 dní. Budu ráda, když se toho, dalo by se říct "zbavím" protože mě to nebaví a koupila jsem jí v domnění, že mě budou opravdu bavit. Proto budu ráda (opakuju se :D ), když poslouží někomu, koho bavit budou :)


Pro May-No-Ariu

25. listopadu 2011 v 12:46 | Mika |  Pro vás
Asi jsem trošku nakazila vánoční náladou (zvláštní v listopadu), tak je diplom takový jaký je :) a doufám, nebo si spíš přeju, aby se ti líbil :)
A taky doufám, že jsem tvoji přezdívku vyskloňovala dobře :D :)


41M.dessign

22. listopadu 2011 v 15:08 | Mika |  Když blog změní image...

Miluju chvíle, kdy si můžu hrát jen tak s Photofiltrem ;) :D

Psychic

19. listopadu 2011 v 23:54 | Mika |  Recenze na filmy a doramy

Celý film se točí okolo chlapíka jménem Kyu Nam a dalšího muže, Cho Ina.
Cho In má schopnost ovládat lidi očima. Díky této schopnosti měl velmi špatné dětství, ikdyž rodiče tomu taky moc nepomáhali. Otec byl násilník a matka se ho pokusila zabít.
Kyu Nam je muž, který jednoho dne přijde o práci a snaží se najít novou. Nalezne ji ve firmě zvané Utopia. Jednoho jde tam přijde Cho In a jaké je překvapení, když zjistí, že jeho schopnost na Kyu Nama nefunguje.
Od této chvíle se ho Kyu Nam snaží zabít.


Můj názor:
Tenhle film není špatný. Fajn, někdo si možná řekne, schopnost ovládat lidi očima, blbost! Ale já mám zase takový "fantasy" filmy ráda. Pustila jsem si ho a musím říct, že se mi líbil. Až na ten konec. To, jak Kyu Nam potom vyskočil a zachránil to malé dítě z kolejí už bylo fakt trochu moc.
Jinak byl vcelku parádní a moc se mi líbil. Akorát ten konec si mohli fakt odpustit.

Dvě včerejší hlášky

18. listopadu 2011 v 7:07 | Kuroi |  Kouzelná rubrika "ÚSMĚVŮ"
taaak za jistého stavu jsme včera večer z hlav vyplodily tyto hlášky:

Jdeme kolem auta
Já: Jé, auto!
Majitelka: *odemyká auto*
Já: A BLIKÁ!!!!!
Majitelka: *nevěřícný pohled*

Jdeme ulicí a kecáme a najednou z auta vystoupí rodina mojí kamarádky i s ní.
Bláža: ty vole kdo to je?!
Já: Černochovi
Bláža: a jo! Já že je to nějaký skupina afrických negrů!

MYNAME - Message ♥

16. listopadu 2011 v 8:23 | Mika |  Audio Video
Tule písničku jsem si zamilovala, hlavně část, kdy říká: Měl bych přestat? Vzdát se? Já nevím...
Uplně vrrrrrrr.... :D

Shackels - recenze

10. listopadu 2011 v 19:25 | Kuroi |  Recenze na povídky
Chystám se psát povídku, ale nic nezaručuju, však víte jak to se mnou je :D Potřebuju vědět, jestli by jste to četli, jestli je to dobrý nápad atd...

Typ: Kapitolovka
Čas: 80. léta
Místo: Londýn a okolí
Recenze: Londýn nikdy nebylo poklidné městečko. Ve skutečnosti je to město plné špíny a zla. Dějí se tu zvláštní věci, ale jeden mladý zvídavý novinář si začne všímat podivných událostí. Díky jeho pátrání narazí na zajímavé "osoby" a celý jeho život se obrátí vzhůru nohama. Dokáže čelit mocnému zlu Londýna, nebo bude rád, že vůbec přežil zasvěcení do londýnského podsvětí? Tato povídka dokazuje, že kdo toho ví moc, ví příliš.

Jeden malý vtipouš :D

10. listopadu 2011 v 14:39 | Kuroi |  Kouzelná rubrika "ÚSMĚVŮ"
Pankáč sedí v metru, číro zářící všema barvama, vysoké barevné boty, piercing... Naproti němu usedne takovej obyčejnej chlápek a začne si ho tak prohlížet. Pankáč na něj vyjede: "Co čumíš? Tos nikdy neudělal nic divokýho? "Ale jo, jednou sem vošukal papouška a teď přemejšlím, jestli náhodou nejseš můj syn.''

Rozkošný diplomek od Animky

10. listopadu 2011 v 13:57 Pro nás
Arigatoooo

Babiččina oslava a neděle

6. listopadu 2011 v 19:51 | Kuroi |  Kuroina kronika života
Začínají mě bolet prstíky od toho věčného psaní, ale proč nenasytit hladová očka, toužící po mém prokouknutí, že? :D

Hned co jsem se vzbudila mi máti oznámila, že jedeme k babičce, že má oslavu. To mi na náladě moc nepřidalo, protože to znamenalo, že nepůjdu ven. Sbohem krásné chvilky s kamarády! Sbohem svobodo! Nazdar moje praštěná rodinko! Tak jsme se naskládali do auta a jeli vyzvednout ségru a ještě do Penáče pro kytku a bonbošku. Mezi tím, co naši nakupovali já jsem poslouchala ségru, jak má posranej život. "Představ si to, je mi 25, což je skoro 30! Mám zkurvenou práci, nemám chlapa a tak si trajdám po barech s kámošema." Podle mě to má svoje plus a mínus. 25 je docela dobrej věk. Takovej ideální je podle mě sice 21 ale to nevadí :D To že má zkurvenou práci je docela blbý no, ale to že nemá chlapa.... nemusí na něj brát ohled, v určité míře si može dělat co chce, nijak ju to neomezuje atd. No to je ale jedno. Prostě sme jeli na oslavu :D Slušně jsme popřáli, zasypali ju hromadou věcma (prtože mám takový divný tušení, že to budou její poslední narozeniny... představte si, zanedlouho budu dědit... no teda).

přeskočíme první hodinku a dostaneme se až k tomu, kdy byla atmosféra trochu snesitelnější, jelikož byly vypity 4 litry vína.

Mama: z honzíka (mýho bráchy) bude nějakej vědec!
Teta: vždyt si říkala doktor, ne?
Tata: *zběsila k nám přiskočí a zařve* BUDE Z NĚHO GYNEKOLOOOOOG!

Já: Hej Peťo, kdy ty budeš mít tu oslavu? (to je můj bratranec a má slavit taky 25 let, jak má ségra)
Peťa: no nevim. Spíš kde. Chtěl jsem si pronajmout hospodu, ale tam na mě nemají moc dobrý vzpomínky.
Já: Jak to? COs tam provedl darebáku?
Peťa: no já nevim. Moc si to nepamatuju, ale ráno tam byly vyrvaný garnýže a proražená zeď a mám takový valný pocit, že za tu zeď můžu já....

A proběhla spousta takových rozhovorů a nakonec jsme se všichni dohodli na tom, že bychom chtěli žit v té době jak naši rodiče... takže zhruba před 40ti lety. Svět je tááák zkaženej! Ale mě to nevadí. Ale to že k Peťovi přitančí borka, zajede mu pod rifle, a zmáčne mu koule, on na nu zírá jak na debila a okamžitě se klidí od ní na 10 metrů :D ten jeho výraz si dokážu živě představit :D No dopadlo to tak, že před osmou hodinou jsme šli PĚŠKY domů, jelikož naši nemohli řídit. Taková pěkná procházka po polňačce. Chudák máti měla kozačky, tak se jí šlo blbě.
Dorazili jsme domů a já (jak jen to v podnapitém stavu může jít) jsem klukala do staré hospody za klukama. Tam sme se zase zkouřili jak psy, takže Vyzula tam běhal po zahradě mezi stromama a když ho uviděl Bláža tak zařval: "POčkej až tě chytim!" a tak SE tam navzájem honily. Helena byla zas jako obvykle protivná. (sem se dozvěděla, že zas Blážovi udělala skrz mě žárlivou scénu a on ju odbyl tím, že ho to nezajímá a že je s tím už trapná - JUHŮŮŮŮ!) A zasedla mi židlu svině jedna! Ale to mi bylo v tu chvíli jendo no.... Dívali jsme se na Jackass 3D, házelo se aji mobilem :D, skákalo skrs zavřený okno, takže pán opitej se nazazil loket ¨, jelikož si jaksi nevšiml, že jsme to okno zavřeli :D a samozdřejmě tradičně se padalo ze židlí :D Bláža hrál Need for Speedy a naboural a to bylo jenom: "Pičááááá!" narazil do opěradla, tak že se ta židle zkoupla a převrátila se s ním. na to tam přiklusal Škrpi a povídá "Co je?!" a následně padá i se židlí na chudáka Blážu, ze kterýho byla na chvilku palačinka :D takovej hamburger s dvojtou náplní :D židle, bláže, škrpi a zase židle :D A jé... zase se ukázali moje mozkový pochody. No a odehrálo se taky spousta věcí, které si moc nepamatuju.... takže už nemám vlastně o čem moc psát. Prostě jsem šla domů, zachulmlala sem se do peřin a spala jsem.

Neděle: Vstávala jsem v 11. Dospávala jsem totiž to "spaní" ve škole, jinak bych se vzbudila tak v osm. Jenom sem sešla dolů (to už bylo půl 12) máti halekala, že v 11 sme měli byt na cvičáku. S kyselim obličejem jsem se šla nachystata a jeli sme. Dostalo se mi lichotky, že můj pes je tam z jedněch nejoblíbenějších heč :D Ale vážně se spoustě lidem líbí. Dvoum holkám, co tam chodí cvgičit se líbí skrz to, že umí běhat agility a výcvikářka ho má takdy strašně ráda. Nejradši má (když pominu její psy) jednoho mladýho belgičáka, protože belgičák je její oblíbený plemeno, porom moju Megeru a na třetím místě skončil jirkův boxer Baruna. Když už sme u Barunky, kdeska jsem ho držela pro obranách. Jirka mi potom říkal, že když ho držím já, tak má se mnou lepší zákusy pohyb a tak všechno. Juchůůůů! Lichotky na můj účet jen létaly :-D

Spaní ve škole

6. listopadu 2011 v 18:58 | Kuroi |  Kuroina kronika života
nyáááá *prokahuje se* bolí mě celý tělo bééééé! Tak sem se vám rozhodla sem napsat takové delší povídání o pátku a tomto víkendu ňáchňachňá!

Pátek:
Měli sme ve škole jenom 4 hodiny, takže sem dom přijela ve 12 hodin. Nikdo nebyl doma, taks em se vyvalila k PC a tam sem byla až do tří hodin, kdy mi došla SMSka, kde se psalo něco v tom smyslu, až přijedu 15:15 ke škole, že vytáhneme kouzelnou zelenou rostlinku, kterou nemilosrdně zapálíme a.... no však víte jak se to dělá. Upřímě řečeno... vážně se mi nechtělo, ale pak mě napadlo, že by to mohlo byt vskutku zajímavé jít v takovém stavu do školy. A tak jsem se kosmickou rychlostí převlíkla, vytáhlam tatu ze sedačky a dopostrkovala sem ho až k autu a jeli sme. S Sebou sem táhla neskutečně těžkou a velkou tašku uuuuuf. Příště se na tu nafukovací postel vyseru a budu spat s Mikou na zemi :D Ne dělám si srandu příště ju veznu taky, neboj se Mika - chan. A musíme si vybrat jiný místo, at se zase nepraštíš hlavou do umyvadla :D chichichichi. No tákže tu tašku, která mě málem pronásledovala v nočích můrách sem dala do školy učitelce. Schválně jí říkám "to je těžký" , ne ona madam nad tím mávne rukou, drapne to jak nic a pak ju to málem převáží. Ale to je vedlejší. Konečně sem vyšla ze školy a šla sem Blážovi naproti. Potom sme si stoupli do zastávky ještě s dalšíma 4ma lidma z jeho bývalé třídy (které jsem se v minulosti tak usilovně vyhýbala a tedka se s půlkou pře chvílí zmiňované třídy normálně bavím) a bylo to. Za chvliku jel Blážovi autobus, tak se sklem v ruce utíkal za ním, aby ho stihl (stáli sme totiž na "špatné" zastávce). A tak jsme se směle vydala k Mika-chan domů, kde jsem sklédla její novej supr čupr dupr pokojík a pak sme dělaly... už ani nevím. Jediná scéna, kterou si dokonale pamatuju je, jak sme se dívali na Youtubku, jak tam nějakýho zpěváka honí po poli prase :D z toho sem byla totálně odvařená. Jo a pak ještě že ten jejich koberec strašně hřál nohy, tak my málem vzplály :D Jo a ještě že jsem zjkistila, že jejich soška slona má hlavu ve tvaru prdele. Su to ale vnímavý človíček, že? :D No prostě až u Mika-chan doma jsem zjistila, že nám to začíná až v pět hodin, takže sme měly dvě prdele času..... (pořád jsem žila v domění, že to začíná ve čtyři). Já jsem si šla koupit pití a šli sme dat Mičiny věci k učitelce a šly jsme se pozerať na lítající letadýlka a jelikož se začalo stmívat, tak ty svítící letadla měli brutální efekt na mou zkouřenou hlavu :D Asi si taky vypracuju letadýlko, napíchám na něho svítící náramky a budu si s ním házet, protože to vypadalo fakt drsně. No a potom už jsme pospíchaly do školy, jelikož už bylo něco málo před pátou. Všichni jsme se shromáždili v družině, vyskládali nafukovací postele a šli si péct pizzu. Já a pár lidí si teda tu pizzu objednávali z Bohemky (ti lepší, co se s tím nemuseli srat). Akorát...... já jsem byla pověřena učitelkou jít do sborovny a zjistit číslo, aby jsme si to vůbec mohli objednat, no a jelikož jsem byla ještě trochu v tom velice dobrém stavu, tak jsem si to číslo zapoměla opsat. Už už sem se vydala po schodech dolů, když sem si to uvědomila, tak jsem zase šla do sborovny a hledaly to ještě jednou. Učitelky se na mě dívali jak na debila, ale mě to bylo v celku jedno :D Objednání pizzy byla taky sranda. Nejdřív sme se nemohli dohodnout, kdo tam zavolá (nakonec se toho ujala holka, která si tu pizzu nechtěla vůbec objednávat a měla svoju vlastní). Půl hodiny to tam vyřizovala, protože mu nebylo vůbec rozumnět. Pak se dověděla, že ještě když si objednáme ještě jednu pizzu, dostaneme pátou zdarma. No samozdřejmě že se přihlásilo ještě dalších x lidí, kteří si taky chtěli objednat. Když to bylo konečně vyřízeno, tak drahá leontýnka zjistila, že mu zapomněla říct, že nás má prozvonit až to doveze. Takže sme volali ještě jednou. tentokrát úspěšně! Když sme pizzu snědli a zbytek si ju taky uvařil a snědl, tak jsme se přesdunuli do družiny a hráli monopoly. Samozdřejmě Mika-chan chamtivec jeden socanská vybral ty nejlepší ulice...... a pak nadešel čas zorganizovat stezku odvahy. Já, áďa a ještě tusherák sme oběsili plyšovýho medvídka na provázek, která sme přišněrovali k obložení a ke klice od okna, takže šlo s méďou hýbat. Zapálili jsme pár svíček, aby to mělo ten správný efekt a vytáhli jsme z kabinetu Františka (naše kostra člověka) a tak jsme z něho udělali transvestitu, dali mu kabelku a postavili ho do třídy, nasvítili ho svíčkama a dali před něj papír, kde měli všichni účastníci něco napsat. Prej to bylo pěkně strašidelný. Kika málem dostala infarkt (a to ymslím smrtelně vážně! ona dýchala jak pět minut před porozdem a byla bílá jak stěna!) a učitelka byla taky pěkně vyděšená že to s nou málem seklo. Potom jsme tak různě blbli. Já sem si posílala SMSky s jednou dotyčnou osobou a asi o 2 hodinky později jsem druhé osobě poslala SMSku za účelen ji vzbudit... nepovedlo se, takže doporučuju změnit si vyzvánění na zprávu a na nejvyšší hlasitost, ať mi zas nekažíš plýány! :D No to jen tak okrajově. Potom jsem do půl čtvrté ležela na posteli pod spacákem, bylo mi neskutečný horko (a v duchu jsem tajně doufala, že ráno najdu moje ponožky, který jsem odhodila pro mě neznámo kam, páč byla strašná tma) a kecala jsem s Tusherákem... už ani nevím o čem. Ale vím, že se tam objelivi simpsonovi a Homerův slavný "Pan Inkognito" :D Ráno nás vzbudily v nekřesťanské hodině 7:00. Garantuju vám, že za té 3 a půl hodiny se vyspíte přímo do růžova. Celhýho půl dne jsem měla mizernou náladu, na všechny sem byla protivná jak Knírač, kterýmu někdo ufikl knír a tak jsem neváhala a v 10 hodin jsem to šla dospat. pokračování článku, co jsem dělala hned následovně a také další den najdete ZDE.

OZNAMKO OHLEDNĚ POVÍDEK

1. listopadu 2011 v 19:43 | KUROI
Mám v plánu všechny povídky překopat, jelikož se mi nechce zrovna tohoto půl roku psat nějaký prasečinky *slintá*, takže budu jenom poupravovat... k lepšímu páč můj mozek v 13 letech nebyl tak výkonný jak sem očekávala, tekže je to hrozný!!! Dokonce mám z některých pocit, že by to byl dobrý námět na porno, což je ŠPATNĚ! A TO VĚTŠINA LIDÍ PODLE MĚ NECHÁPE...ŠKODA. Zkurvenej caps lock, vždycky se mi zapne a já t potom nechci přepisovat. Gomene...

Kuroi-chan nesnáší své kamarády...

1. listopadu 2011 v 19:37 RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
ÁÁÁÁ! Kuroi chan je chudinka týraná ostatníny spoluobčany naší rozkošné malebné dědinky!!!! Nechcete někdo udělat fond " Na ochranu Kuroi" ????? bylo by mi to strašně vhod :D
Achhh. Je to strašný. ZAČÍNÁ to sebráním bot, vyhrůžkami o sebrání ryflí a poté slibováním rozlžení mýho kola.... A PRÁVĚ PROTO MÁME KLUKY RÁDI! :DDDD

PS.: VÍM ŽE SI TO ČTEŠ, BLONĎÁKU!!!!!!!!!!

Od Laly-san

1. listopadu 2011 v 18:49 | Mika |  Pro nás
Děkujeme moc!!!!
Je naprosto úžasnej!!! :))))