Toa Sheer

4. dubna 2011 v 16:50 | Kuroi
Seděl jsem u baru a krvavě zbarvenýma očima jsem hypnotizoval sklenku s whisky. Kolik sklenek této tekutiny skončilo v mém hrdle? Patnáct? Nebo snad dvacet? Jo máte pravdu. Jsem totálně na šrot. Zvednu sklenku nad bar a napiju se. Triumfálně ji prázdnou položím opět na bar a objednám si další. Už je to měsíc, co Louie přišel domů z nemocnice a bylo to přesně tak, jak to říkal Pája. Ani se na mě nepodíval a doteď se mnou nemluví. Jsem opravdu idiot. Nikdo neví, jak mě to bolí. Rve mi to srdce a tak noc co noc chodím hasit svůj žal sem, do gay baru. To bych ještě překousl a vcelku bych to pochopil, ale to, že začal chodit s Matyášem, to byl ale opravdu vrchol! Měl jsem ho tenkrát rovnou zabít.
"Tak tady jsi! Všude jsem tě hledal." Uslyšel jsem známý hlas a vzápětí mi na rameni ležela Paulova ruka.
" Co ty tady děláš?" zeptal jsem se ho opileckým tónem.
"Louie má o tebe strach." Prozradí mi a já se jen trpce ušklíbnu.
"Louie? Cože? Co se stalo najednou, že pán jeví zájem o takou prašivou krysu, jako jsem já?"
"Věděl bys to, pokud bys byl doma."
"Já sem doma!"
"O půl sedmé jsi do práce a hned z práce jdeš sem a v jednu ráno se vracíš domů! Někdy se nevrátíš vůbec!"
"A mám snad důvod se vracet domů?"
"Jo."
"Tak schválně! Jaký?"
"Zkus to někdy a uvidíš."
"Pájo Pájo," povzdychl jsem si. "běž radši domů. Tebe aspoň přivítají s otevřenou náručí."
"Deny! My tě máme rádi!" přesvědčoval mě.
"Ale nedáváte to najevo."
"To máš pravdu. Možná by jsme se měli víc snažit. Prosím, mysli na to co jsem ti říkal." Řekl a odešel. Jasně. Vidí, že jsem na šrot a ani mi nepomůže se dostat domů. Budu to teda muset nějak zkusit sám. Trvalo dobrých pět minut, než jsem zkoncentroval sílu a aspoň se zvedl. Položil jsem peníze na bar a klopýtavým krokem jsem odešel. K našemu domu to byly jen dva bloky. Už zbývalo jen pár metrů - a pak jsem poznal vrchol opilství. Víte jak? Chodník mě z ničeho nic udeřil do obličeje! Drzoň jeden! To si s ním potom vyřídím. Teď se potřebuju dostat domů. Chtěl jsem se zvednout nebo aspoň doplazit, ale nešlo to. Byl jsem moc…. unavený.

"Hej! Vstávej!" zakřičel někdo. Pomalu jsem otevíral oči. To už je ráno? Kde to vlastně jsem? A co tady dělám?
"No tak! Lež si před svým barákem!" kopl to mě ten zmetek.
"Co si to…" zadrhl jsem se, když jsem se podíval do tváře Matyášova otce. No jasně že ten blbeček stál přímo za svým fotříkem.
"Ty svině." Odplivl jsem si a on se jen pohrdavě usmál.
"To je dobrý táto, já to tu vyřídím." Řekl a odstrčil fotříka.
"Co chceš," zavrčel jsem, když konečně odešel.
"Opravdu nechápu, co na tobě Louie viděl. Ožrala, který se věčně válí v gay klubu a chlastá. Kolik ti vlastně je?"
"Co ti je do toho!" odsekl jsem.
"Neměl jsi náhodou předvčerem narozeniny?"
"Cože?"
"No jasně! Louie mi říkal. A ještě povídal, že to nemá cenu slavit, když jsi pořád zapadlý v tom baru."
"Přestaň mě srát, nebo budeš čichat ke kytkám ze spodu!"
"Starý," utrousil znuděně "nemáš něco lepšího?"
"Tak co třeba… udělám z tebe puzzle? A ne ledajaký. Dá se to přirovnat třeba ke strouhance." Zamyslel jsem se.
"Přejdu rovnou k věci, ale pochybuju, že to tvůj ptačí mozeček pochopí. Dám ti dva miliony za to, že se odstěhuješ pryč. Tím myslím úplně pryč. Můžeš začít od znovu, jestli chceš a nemusíš se trápit. Ber to jako výhodnou nabídku."
"Děláš si ze mě prdel?! Výhodná nabídka?! O čem to tu mluvíš, ksakru!?"
"Uklidni se! Jen chci, abys Louieho nechal na pokoji. A jestli budeš chtít, můžu odjet s tebou." Zablýsklo se mu v očích.
"Ubožáku." Odplivl jsem si a šel domů. Hlava mě bolela jako střep a nemohl jsem si nic vybavit z večera. Tedy jen od té chvilky, co jsem vypil spolusedícímu vodku.
"Lepší být ubožák, než zchátralá troska. Podívej se na sebe! Před chvílí ti bylo osmnáct a teď vypadáš jako třicetiletý týpek."

Louie:
Zrovna jsem se prohlížel ve velkém zrcadle tak, jak mě pán bůh stvořil. Copak se taková vychrtlina může někomu líbit? Vždyť měřím metr šedesát, vážím padesát kilo a nemám žádné svaly. Bylo tu trochu vydýcháno. To bude tím, že jsme s Matyášem včera všechen vzduch v tomhle pokoji vypotřebovali.Pomyslel jsem si. Sice nic nenahradí Denyho, ale po tom, co mi udělal…. Povzdechl jsem si a otevřel okno. Dovnitř vletěl studený vzduch a já chtěl okno radši zavřít. Aspoň do té doby, než se obleču, když jsem v tom zaslechl rozhovor, který se odehrával přímo před domem. Ihned jsem ty dva poznal a tak jsem se zaposlouchal.
"Teď si velice hraješ na mou matku. To mě vážně tak nesnášíš, že mi musíš ničit život?" zanaříkal Deny.
"Já že tě nesnáším?! Pche! Dovol, abych se zasmál! Já tě miluju, Deny." Řekl a já nestačil zírat.
"Co jsi to říkal? Že ujíždíš na LSD? Aha tak to jo. To je fajn."
"Copak jsi mě neslyšel?"
"Slyšel."
"A to mi na to nic jinýho neřekneš?"
"Co ti mám říkat?"
"Někdy nejsou zapotřebí slova." Dodal
"Jo takže ti mám skočit okolo krku a zulíbat tě k smrti?" zeptal jsem se ironicky.
"No mohl bys to zkusit." Přiblížil se k němu a políbil ho. V ten moment se mi chtělo tam vlítnout a ubít toho parchanta k smrti! Hned na to jsem uslyšel pleskavý vzduch. Deny mu dal - facku? Proč ho rovnou nepraštil, jak to má ve zvyku?
"Prase!" zavřeštěl Dan.
"Ale. Najednou jsi jako ukázkový uke." Řekl a já si oprášil v paměti vzpomínky, jak jsem doma tajně přechovával pod podlahou yaoi mangy, tudíž i představu, co to slovo znamená.
"Copak ti Louie nestačí?! Já jsem s tebou šukal jednou, to se ti to tak líbilo?"
"Byl jsi vážně skvělý. I když to bylo na záchodcích, bylo to fantastické." Začal se Matyáš rozplývat a já vřel vzteky.
"A co Louie? Není ti dobrý?"
"Louie," odmlčel se. "ten je moc naivní na to, aby mi všechny lži snědl i s navijákem. Taková hračka. Při sexu udělá cokoliv, jen aby se to líbilo tomu druhému. Až moc se bojí odmítnutí."
"Nic takového už neříkej." Slyšel jsem v Denyho hlase nenávist. Tak silnou, že mě překvapovalo, že mu ještě nenatáhl.
"Proč ne?"
"Neurážej člověka, kterého miluju."
"Tak ty ho miluješ? A dal jsi mu to někdy najevo?"
"Jasně že jo!"
"Nepočítejme sex."
"Vždyť říkám, že jo."
"Tak jsem k tobě projevil svou lásku!"
"Cože? Jak prosím tě?"
"Píchl jsem Louiemu drogu zapomnění. To víš. Domácí laboratoř dělá divy." Ušklíbl se Matyáš.
"Tak já už chápu jak to je! Ty jsi do mě celý život blázen a závidíš mi. Proto se mě snažíš překonat a zbavit se mého přítele!"
"Ty jsi si toho všiml až teď?" zeptal se překvapeně.
"Víš co? Dělej si co chceš, jen mě a Louieho nechej na pokoji. Zničil jsi všechno, co mám." Řekl Deny a už jsem jen slyšel zabouchnout domovní dveře a Matyášovi kroky, směřující směrem od domu.
Tak takhle to je! A já blbec mu věřil! Deny. To je ten, který by mě nikdy nezradil. Měl jsem mu věřit. Cítil jsem se opravdu hrozně. Proč jsem celou tu dobu, co jsem byl s Matyášem, skrýval svoje city?
Šel jsem k jeho pokoji a uslyšel pláč. Dan a brečí?
"Deny?"
"Co je?" zeptal se mě a rychle si utíral slzy.
"Slyšel jsem vás." Řekl jsem prostě.
"Aha."
"Nic víc?"
"Ne."
"Deny?"
"Ano?"
"Miluji tě."

Deny:
Hned poté co vyslovil ty dvě slova, se mi zastavilo srdce. Musel jsem se štípnout, jestli se mi to náhodou jenom nezdá. Nezdá. Je to realita.
"Ach můj bože Louie!" objal jsem ho a dal mu obrovskou pusu.
"Počkej! Umačkáš mě k smrti!"
"Hlavně že můžeme být pořád spolu."
"Dobrý bože jenom to ne." zaúpěl Louie a poddal se mi.
 


Komentáře

1 Animka Animka | Web | 5. dubna 2011 v 16:33 | Reagovat

Moc pěkný :D Máte pěkné příběhy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama