Únor 2011

Zákaz!!

26. února 2011 v 20:38 | Mika |  RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
Takže, tento článek se týká toho, že můj "milovaný" tatínek mi zakázal od zítra na týden počítač. A to jenom kvůli tomu, že jsem nevypla zásuvku, díky které můžu být na internetu! No není to krásný důvod??? Víte, pokusím se ho přesvědčit, ale nevím jestli povolí :((((


Něco jako láska

25. února 2011 v 20:12 | Kuroi
Seděl jsem u baru a krvavě zbarvenýma očima jsem hypnotizoval sklenku s whisky. Kolik sklenek této tekutiny skončilo v mém hrdle? Patnáct? Nebo snad dvacet? Jo máte pravdu. Jsem totálně na šrot. Zvednu sklenku nad bar a napiju se. Triumfálně ji prázdnou položím opět na bar a objednám si další. Už je to měsíc, co Louie přišel domů z nemocnice a bylo to přesně tak, jak to říkal Pája. Ani se na mě nepodíval a doteď se mnou nemluví. Jsem opravdu idiot. Nikdo neví, jak mě to bolí. Rve mi to srdce a tak noc co noc chodím hasit svůj žal sem, do gay baru. To bych ještě překousl a vcelku bych to pochopil, ale to, že začal chodit s Matyášem, to byl ale opravdu vrchol! Měl jsem ho tenkrát rovnou zabít.
"Tak tady jsi! Všude jsem tě hledal." Uslyšel jsem známý hlas a vzápětí mi na rameni ležela Paulova ruka.
" Co ty tady děláš?" zeptal jsem se ho opileckým tónem.
"Louie má o tebe strach." Prozradí mi a já se jen trpce ušklíbnu.
"Louie? Cože? Co se stalo najednou, že pán jeví zájem o takou prašivou krysu, jako jsem já?"
"Věděl bys to, pokud bys byl doma."
"Já sem doma!"
"O půl sedmé jsi do práce a hned z práce jdeš sem a v jednu ráno se vracíš domů! Někdy se nevrátíš vůbec!"
"A mám snad důvod se vracet domů?"
"Jo."
"Tak schválně! Jaký?"
"Zkus to někdy a uvidíš."
"Pájo Pájo," povzdychl jsem si. "běž radši domů. Tebe aspoň přivítají s otevřenou náručí."
"Deny! My tě máme rádi!" přesvědčoval mě.
"Ale nedáváte to najevo."
"To máš pravdu. Možná by jsme se měli víc snažit. Prosím, mysli na to co jsem ti říkal." Řekl a odešel. Jasně. Vidí, že jsem na šrot a ani mi nepomůže se dostat domů. Budu to teda muset nějak zkusit sám. Trvalo dobrých pět minut, než jsem zkoncentroval sílu a aspoň se zvedl. Položil jsem peníze na bar a klopýtavým krokem jsem odešel. K našemu domu to byly jen dva bloky. Už zbývalo jen pár metrů - a pak jsem poznal vrchol opilství. Víte jak? Chodník mě z ničeho nic udeřil do obličeje! Drzoň jeden! To si s ním potom vyřídím. Teď se potřebuju dostat domů. Chtěl jsem se zvednout nebo aspoň doplazit, ale nešlo to. Byl jsem moc…. unavený.
"Hej! Vstávej!" zakřičel někdo. Pomalu jsem otevíral oči. To už je ráno? Kde to vlastně jsem? A co tady dělám?
"No tak! Lež si před svým barákem!" kopl to mě ten zmetek.
"Co si to…" zadrhl jsem se, když jsem se podíval do tváře Matyášova otce. No jasně že ten blbeček stál přímo za svým fotříkem.
"Ty svině." Odplivl jsem si a on se jen pohrdavě usmál.
"To je dobrý táto, já to tu vyřídím." Řekl a odstrčil fotříka.
"Co chceš," zavrčel jsem, když konečně odešel.
"Opravdu nechápu, co na tobě Louie viděl. Ožrala, který se věčně válí v gay klubu a chlastá. Kolik ti vlastně je?"
"Co ti je do toho!" odsekl jsem.
"Neměl jsi náhodou předvčerem narozeniny?"
"Cože?"
"No jasně! Louie mi říkal. A ještě povídal, že to nemá cenu slavit, když jsi pořád zapadlý v tom baru."
"Přestaň mě srát, nebo budeš čichat ke kytkám ze spodu!"
"Starý," utrousil znuděně "nemáš něco lepšího?"
"Tak co třeba… udělám z tebe puzzle? A ne ledajaký. Dá se to přirovnat třeba ke strouhance." Zamyslel jsem se.
"Přejdu rovnou k věci, ale pochybuju, že to tvůj ptačí mozeček pochopí. Dám ti dva miliony za to, že se odstěhuješ pryč. Tím myslím úplně pryč. Můžeš začít od znovu, jestli chceš a nemusíš se trápit. Ber to jako výhodnou nabídku."
"Děláš si ze mě prdel?! Výhodná nabídka?! O čem to tu mluvíš, ksakru!?"
"Uklidni se! Jen chci, abys Louieho nechal na pokoji. A jestli budeš chtít, můžu odjet s tebou." Zablýsklo se mu v očích.
"Ubožáku." Odplivl jsem si a šel domů. Hlava mě bolela jako střep a nemohl jsem si nic vybavit z večera. Tedy jen od té chvilky, co jsem vypil spolusedícímu vodku.
"Lepší být ubožák, než zchátralá troska. Podívej se na sebe! Před chvílí ti bylo osmnáct a teď vypadáš jako třicetiletý týpek."
Louie:
Zrovna jsem se prohlížel ve velkém zrcadle tak, jak mě pán bůh stvořil. Copak se taková vychrtlina může někomu líbit? Vždyť měřím metr šedesát, vážím padesát kilo a nemám žádné svaly. Bylo tu trochu vydýcháno. To bude tím, že jsme s Matyášem včera všechen vzduch v tomhle pokoji vypotřebovali.Pomyslel jsem si. Sice nic nenahradí Denyho, ale po tom, co mi udělal…. Povzdechl jsem si a otevřel okno. Dovnitř vletěl studený vzduch a já chtěl okno radši zavřít. Aspoň do té doby, než se obleču, když jsem v tom zaslechl rozhovor, který se odehrával přímo před domem. Ihned jsem ty dva poznal a tak jsem se zaposlouchal.
"Teď si velice hraješ na mou matku. To mě vážně tak nesnášíš, že mi musíš ničit život?" zanaříkal Deny.
"Já že tě nesnáším?! Pche! Dovol, abych se zasmál! Já tě miluju, Deny." Řekl a já nestačil zírat.
"Co jsi to říkal? Že ujíždíš na LSD? Aha tak to jo. To je fajn."
"Copak jsi mě neslyšel?"
"Slyšel."
"A to mi na to nic jinýho neřekneš?"
"Co ti mám říkat?"
"Někdy nejsou zapotřebí slova." Dodal
"Jo takže ti mám skočit okolo krku a zulíbat tě k smrti?" zeptal jsem se ironicky.
"No mohl bys to zkusit." Přiblížil se k němu a políbil ho. V ten moment se mi chtělo tam vlítnout a ubít toho parchanta k smrti! Hned na to jsem uslyšel pleskavý vzduch. Deny mu dal - facku? Proč ho rovnou nepraštil, jak to má ve zvyku?
"Prase!" zavřeštěl Dan.
"Ale. Najednou jsi jako ukázkový uke." Řekl a já si oprášil v paměti vzpomínky, jak jsem doma tajně přechovával pod podlahou yaoi mangy, tudíž i představu, co to slovo znamená.
"Copak ti Louie nestačí?! Já jsem s tebou šukal jednou, to se ti to tak líbilo?"
"Byl jsi vážně skvělý. I když to bylo na záchodcích, bylo to fantastické." Začal se Matyáš rozplývat a já vřel vzteky.
"A co Louie? Není ti dobrý?"
"Louie," odmlčel se. "ten je moc naivní na to, aby mi všechny lži snědl i s navijákem. Taková hračka. Při sexu udělá cokoliv, jen aby se to líbilo tomu druhému. Až moc se bojí odmítnutí."
"Nic takového už neříkej." Slyšel jsem v Denyho hlase nenávist. Tak silnou, že mě překvapovalo, že mu ještě nenatáhl.
"Proč ne?"
"Neurážej člověka, kterého miluju."
"Tak ty ho miluješ? A dal jsi mu to někdy najevo?"
"Jasně že jo!"
"Nepočítejme sex."
"Vždyť říkám, že jo."
"Tak jsem k tobě projevil svou lásku!"
"Cože? Jak prosím tě?"
"Píchl jsem Louiemu drogu zapomnění. To víš. Domácí laboratoř dělá divy." Ušklíbl se Matyáš.
"Tak já už chápu jak to je! Ty jsi do mě celý život blázen a závidíš mi. Proto se mě snažíš překonat a zbavit se mého přítele!"
"Ty jsi si toho všiml až teď?" zeptal se překvapeně.
"Víš co? Dělej si co chceš, jen mě a Louieho nechej na pokoji. Zničil jsi všechno, co mám." Řekl Deny a už jsem jen slyšel zabouchnout domovní dveře a Matyášovi kroky, směřující směrem od domu.
Tak takhle to je! A já blbec mu věřil! Deny. To je ten, který by mě nikdy nezradil. Měl jsem mu věřit. Cítil jsem se opravdu hrozně. Proč jsem celou tu dobu, co jsem byl s Matyášem, skrýval svoje city?
Šel jsem k jeho pokoji a uslyšel pláč. Dan a brečí?
"Deny?"
"Co je?" zeptal se mě a rychle si utíral slzy.
"Slyšel jsem vás." Řekl jsem prostě.
"Aha."
"Nic víc?"
"Ne."
"Deny?"
"Ano?"
"Miluji tě."
Deny:
Hned poté co vyslovil ty dvě slova, se mi zastavilo srdce. Musel jsem se štípnout, jestli se mi to náhodou jenom nezdá. Nezdá. Je to realita.
"Ach můj bože Louie!" objal jsem ho a dal mu obrovskou pusu.
"Počkej! Umačkáš mě k smrti!"
"Hlavně že můžeme být pořád spolu."
"Dobrý bože jenom to ne." zaúpěl Louie a poddal se Denyho tělu.

33M.dessign

25. února 2011 v 20:11 | Mika |  Když blog změní image...
Po dlouhé době jsem udělala nový dess a to se skupinou Super Junior. Moc se mi líbí a myslím, že se mi povedl :D
Název: I am E.L.F.
Spokojenost: Mika: 800%
Kuroi: 900%
Náhled:

Happy Birthday, Kazuya!!! :)))))

23. února 2011 v 8:54
Dnes slaví tenhle úžasný zpěvák skupiny KAT-TUN 25.narozeniny!!! Přeji mu vše nej a spoustu dalších úžasných písniček :)))))

Kazuya ♥♥♥♥

Super Junior M

21. února 2011 v 20:08 | Mika |  Audio Video
Od kluků v tomhle seskupení jsem slyšela jen Super Girl, ale teď nahráli novou písničku s názvem Perfection (too perfect) a já se do ní zamilovala, jako do všech písniček od nich :), ke klukům se ještě přidali Eunhyuk a Sungmin a není tam Hannie, který odešel :( :)

Tady je:


Našli moji rádcové! Našli!

18. února 2011 v 19:35 | Kuroi |  Audio Video
No zrovna jsem se chystala prsat tento článek a zjistila jsem, že to, co jsem tu chtěla napsat je úúplně zbytečný, takže vám tu napíšu dvě verze. Jedna je o tom, kdyby se během vteřiny něco nestalo a druhá s tím, ýže se to stalo. Já vím že jste to nepochopily, ale když budete číst, tak pochopíte xD

1. verze:
Tak jsem konečně našla 2 písničky, který jsem tak slouho usilovně hledala!!!!! Jednu z někama znám, ale nevim z kama. Asi od kluků, že si ju pouštijou venku. Ta druhá je zase písnička z jedné úžasné japonsko-francouzké komedie Wasabi a je k ní dokonce i úžasný videoklip xD

2. verze:
tak jsem totálně nakvašená!!!!! Tu 1. písničku jsem hledala jak ko*ot úplně zbytečně! *Cenzurované nadávky* No nakonec ju neznám od kluků, ale už dávno ju mám přidanou na youtube v oblíbených a dlouho jsem si ju nepouštěla, takže jsem zapomněla, že ju tam vůbec mám. No supeeeer! Mám chuť někoho lištit. Přihlásí se někdo dobrovolně nebo to pude po zlym? xD

A ted ty slibované písničky xD:

Tak to je ta první, co mě tak neskutečně naštvala xD:

A druhá z Wasabi

Je to oficiální!

18. února 2011 v 14:53 | Mika |  RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
Ano, lidičky, teď je to napsáno, zpečetěno a schváleno taky! A o čem mluvím? No o tom, že vaše Mika se ode dneška učí japonsky! Je to šílenost, co? No jo, to víte, babička mi před dlouhou dobou koupila knížku Japonská konverzace. Jenže, neměla jsem na to vůbec čas, za co bych si nejradši namlátila, ale ode dneška se učím! Začínám čísly. A vypadá to tak, že se je učím a na googlu překladači poslouchám výslovnost xD :D. Tak mi prosím držte palce, ať se aspoň něco naučím. Sayonara! :D :)


Fotky k článku !CENZURA NADPISU!

18. února 2011 v 8:56 Svaté obrázky internetu
SLABŠÍ POVAHY NEKLIKAT! JÁ TO MYSLÍM VÁŽNĚ!

Gokusen

17. února 2011 v 21:57 | Mika |  Recenze na filmy a doramy
Tak tenhle seriál zavinil mou nepřítomnost na blogu a taky nálady, kdy si o mě rodiče mysleli, že větší šílenec už být nemůžu :D Přivítejte prosím GOKUSEN!! :D


Příběh:
Mladá učitelka Yamaguchi Kumiko nastoupí jako učitelka (logicky) na střední školu, kde dostane na starost třídu 3.D, která je známá tím, že kluci v ní jsou hodně problémový. Ona je ale od začátku chrání a vždy věří jim pokaždé, když se něco stane a zástupce chce na ně vše hodit (bez důkazů, p*rchant jeden). Kluci si ji postupně oblíbí a začnou ji mít rádi. Dokonce ji dají přezdívku, Yankumi :) .
Je zde hodně rvaček, krásných bišíků *w* a vtipných scének. Nesmím však ještě zapomenout napsat, že Yankumi je vnučkou vůdce Oedo klanu, který patří do Yakuzy.

Online:

Můj názor:
Tak tenhle seriál byl asi první, od kterého jsem se stěží odtrhla! Ale i já musím bohužel spát :D a tak jsem jej sledovala tři dny. Dnes jsem skončila a musela uznat, že tenhle seriál budu mít v hlavě ještě hodně dlouho. Rozesmála mě hned první epizoda a smála jsem se od začátku až do konce :), je to super seriál

Titulky: ;)

Omluva???

17. února 2011 v 20:59 | Mika |  RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
Lidičky, víte asi bych se měla omluvit za to, že jsem tu ten den nebyla, ale upřímně, proč? Já vím, že možná chodíte na náš blog, ale já byla tak zažraná do jednoho seriálu, že jsem si na blog ani nevzpomněla :D . Za chvíli vám sem hodím recenzi, takže budete v obraze, ale i tak mi promiňte, že jsem tu nebyla, ikdyž se mi úpřimně omlouvat nechce :)
Takhle nějak jsem asi vypadala, až na ty šaty xD :D



Další překlady :D

15. února 2011 v 19:54 | Mika |  Audio Video
Ano ano, Mika si zase našla nějaké úžasné písničky a dokonce s českým překladem! :D, tady jsou:


Obrázkyyyy!

15. února 2011 v 16:25 | KUROI |  Kouzelná rubrika "ÚSMĚVŮ"
Fajn...nejsou moc srandovní, ale mě se strašně líbí!!!!

Upíří poselství

14. února 2011 v 23:06 | Kuroi
"Doon." zašeptal mi někdo do ucha.
"Doon." ozvalo se znovu.
"Ticho! Na hřitově se nemluví." zavrčela jsem.
"Na hřbitově se může mluvit, ale ne křičet." domlouval mi Ruben. Pak bylo ticho. Asi odešel. Řekla jsem si a ponořila se zase do spánku. Pak jsem ucítila tlak na kotníku a už mě někdo táhl dolů z postele.
"Tomu se říká hladké přistání." zasmál se Ruben.
"Však počkej až se mi dostaneš do rukou chlapečku." odfoukla jsem si z nosu pírko a rozběhla se za ním.
"Být tebou tak si pohnu! Za deset minut máme být ve škole!"
"Cože?" a zapadla jsem rovnou do koupelny. Musím uznat, že tak rychle jsem se nikdy nenachystala…. během tří minut!!! Ke škole jsem utíkala s kartáčkem na zuby v puse. Samozřejmě si Ruben musel rýpnout. Blbec! Štěstí, že je budova školy jen dva bloky od mého nového domu. Tentokrát jsme ale vešli jiným vchodem, než minule.
"Rubene?"
"Ano?"
"Ti všichni okolo nás," ukázala jsem "Jsou dlaci?"
"Ne."
"Jakto?" tato odpověď mě vážně zaskočila.
"Víš, od počátku 21. století se změnil řád školy ohledně přijímání lidských studentů."
"Proč?"
"Nemysli si, že lidé jsou na této škole v nebezpečí, to v žádném případě, ale upřímně, to ví snad jen naše ředitelka Himstenová"
"Ředitelka?"
"Ano. Je to sestra paní Howlové. Je jí strašně podobná."
"Možná bych byla víc v obraze, pokud bych věděla, jak aspoň jedna vypadá." Ušklíbla jsem se. Vážně nemám ponětí jak vypadá údajná paní Judity Howlová.
"Vždyť jsi ji už viděla.Taková
vysoká rázná ženská. Voní po levanduli a strašně ráda nosí černou."
"Jo Černá dáma! To jsi mi měl říct dřív. Jestli jsou to taková skoro dvojčata jak tvrdíš, bude to asi pěkná sůva." Ušklíbla jsem se. Ruben se na mě zaraženě podíval a pak jsme oba vyprskli smíchy. Nevím proč, ale mám takový pocit, že jsem to neměla říkat.
"Vidím že jsem dnes hlavní téma rozhovoru pane Woone." Uslyšeli jsme za námi ledový hlas nějaké ženy. Musela to být ředitelka. Černá aura sálala kolem ní a vzbuzovala v ní nadřízené, důstojné a bezcitné pocity dokonce i u lidí.
"Kdopak to je?" ukázala na mě jako na nějaký odpad. I přes to jsem k ní přistoupila a řekla jsem: "Měla byste mít přehled o studentech, které jste přijala." Očividně není zvyklá, aby s ní někdo takhle jednal, ale musí uznat, že mám pravdu.
"Ach, vy budete slečna Raqelová."
"Samozřejmě, že ano."
"Víte že máte stejné příjmení jako jeden velmi vlivný muž?"
"Myslíte mého otce?"
"Nemyslím, že majitel pekařství je vlivný muž." Ušklíbla se a v jejím hlase jsem poznala pobavení.
"Málo si prověřujete studenty, paní ředitelko." Řekla jsem a odkráčela s Rubenem v závěsu do třídy.
"Teda tys jí to nandala!"
"Nemá se ke mně chovat jako ke kryse, která vlezla do jejího sídla." Odsekla jsem. Dneska mi asi nadobro zkazila náladu. Jsem tu druhý den a už jsem se chytla s ředitelkou. Horší to být ani nemůže.
"Přeji dobrý den milý žáci. Vítám vás v hodině literatury." Pronesla učitelka a mě zamrazilo. Fajn, očividně to mohlo být ještě horší. Vytáhněte si prosím sešity a napište si nadpis dnešního dne, který zní: William Shakespeare - Otello." Celých čtyřicet minut nám vyprávěla, o čem je tento příběh. Nudilo mě to. Otella jsem znala nazpaměť. Mám ho dokonce i na DVDčku. Je to můj oblíbený film. Neviděla jsem v něm žádnou chybu, ale v tm mě dorazil úkol, který nám ředitelka dala.
"Zamyslete se a vypusťte ven vaše kritické myšlení. Na příští hodinu mi ponesete na A4 papíře vaše poznámky a to, co se vám na této hře nelíbí, respektive chyby tohoto díla. Můžete jít." Co si ta ženská o sobě vůbec myslí?!
"Slečno Raqelová, zůstaňte tady na chvíli." Poručila.
"Co si přejete?"
"Tady." Podala mi kus papíru. "to je váš nový rozvrh. Omlouvám se vám za mé chování. Nevěděla jsem, že jste dcera našeho vládce."
"Děkuji. Ovšem nemusíte mi lézt do zadku jen pro to, že jsem jeho dcera."
"To se také ani nestane. Mám svou důstojnost a nebudu se ponižovat před takový rozmazleným skrčkem, jako jste vy, slečno. Ale musela jsem se vám omluvit. Umím si přiznat chybu."
"Pro vaši osobu je to velice zvláštní vlastnost. Můžu už jít?"
"Jistě. Nashledanou."
"Nashledanou." Vyšla jsem ze dveří, kde na mě čekala Sainy.
"Ahoj Doon!" skočila na mě. "Huh? Paní Himstenová…. Přeji dobrý den." Kývla hlavou a nechala ředitelku projít.
"Ztrapnila ses." Dloubla jsem ji s úsměvem do žeber.
"Hele! Ty máš teď taky matematiku?"
"Moment." Podívala jsem se do nového rozvrhu co mi dala Himstenová. Moc se nelišil, ale chyběl mi tam jeden předmět. Místo něj jsem tam měla napsané: P21S a tělocvik jsem měla 4x týdně!
"Jo. Teď mám matematiku. Ty Sainy, co t je P21S?"
"Poznávání 21. století."
"Cože?"
"No, dlaci žijí obvykle nejméně dvě století a stárnou 3x pomaleji než lidé. Někdy pro nás není zrovna lehké se vyrovnat s moderním životem."
"Sainy! Kolik ti proboha je?!"
"No…na kolik vypadám?"
"Na 17. Stejně jako mám já." Usmála jsem se.
"Vážně?!" Věřila bys mi, že je mi už 6O let?"
"Huh?! Cože? Co to tu plácáš?! Doufám že sis nebrala ty podivné tabletky co ti dneska nabízel Axon, že ne?" vzpomněla jsem si na dnešní ranní incident s naším spolužákem.
"Ovšem že ne!"
"Tobě je vážně 60?!"
"Jasně."
"A jakto že je mi sedmnáct a vypadám stejně staře jako ty?"
"No… do 15 dospíváme normálně jako lidé, ale poté až do svých 7Oti let jsme skoro pořád stejní. Myslím tím vzhledově, neboj."
"Jo jasně. Ještě si vzpomínám, jak jsi šílela, že ti už nebudou růst prsa." Uchychtl se Ruben.
"Cože?! Ty blbče! A jak jsi se mezi nás dvě vlastně dostal co?"
"Démoní šarm." To už jsem nevydržela a vyprskla smíchy. Pořád se musí škádlit.
"Rubene, jestli pak nám prozradíš, kolik pak ti je let?" zeptala se ho Sainy a v očích se jí mihly malé jiskřičky.
"218 kočičko." Odpověděl a podrbal ji pod bradou. Zrudla vzteky a ohnala se po něm.
"Pitomče!"
"Hele babi, přestaň se navážet do prapraprapradědy!" křikla jsem. Mám takový pocit že jsem to neměla říkat….úprk!!!!
"Až tě chytím, zakroutím ti krkem!"
"Vykuchám tě a nechám tě pochcat lesní zvěří!"
"Pomooooc!" honili jsme se po celé škole. Vletěli jsme do sálu, kde bylo jen pár málo dlaků. Najednou jsem se zastavila.
"Mám tě!"
"Přestaň Sainy! Něco tu…nesedí." Řekla jsem a nasála zvláštní vlhkost ve vzduchu, pomíchaná s pachem spálené krve.
"Myslím, že bysme odtud měli vypadnout." Prohlásil Ruben.
"Ráda bych, kdybych se mohla hýbat ty chytrolíne!"
"Co se to sakra děje?!"
"Sama bych to ráda věděla." V tom se podlaha potřísnila krví a v ní se začaly utvářet mezery, které zobrazovali nějaký vzkaz. Psal se tam: Naše!
"Co to ksakru je?!"
"ZAVOLEJTE NĚKDO PANÍ HIMSTERNOVU!" křičeli vyděšení dlaci.
"Co se děje?" vtrhla ředitelka do sálu.
"Upíři." Vykoktala dívka a ukázala přede mne na podlahu.
"Ach ne. To je zlé. Slečno Raqelová, je čas, aby jste si promluvila s vaším otcem."



Mechanické znalosti se projevily!

14. února 2011 v 22:52 RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
Tak lidi, teď má evoluce pokročila o značný stupeň! Víte co se mi stalo? Ne? Probudily se ve mně technické dovednosti!!! (to bude po tatínkovi xD). No prostě jsem bbyla ospalá a tak jsem vypla televizi a že položím ovladač na stůl, ale místo toho jsem jaksi zkusila, jestli ho můžu položit do vzduchu a krapet to nevyšlo xD. No částečky lítaly sem a tam a já je ještě rozespalá v momentě posbírala, složila ho a pak z otevřenou pusou hleděla na zpátky složený ovladač. Mám takové tušení, že se ve mně skrývá robot xD

! CENZURA NADPISU !

14. února 2011 v 15:07 | Kuroi |  RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
Dlouho jsem přemýšlela, co sem napsat, aby byla Mika-chan spokojená a nefňukala na FB. Jenom tak chci říct, aby jste si nemysleli, že blog zanedbávám. Tak jsem si rozdělila věci, které sem chci (čtěte: jsem nucena, aby mě nikdo nemohl z ničeho obvinit) do "kategorií"
1. Píšu strašně....
Přidávám sem povídky ale hold to taky nějak trvá. Zdá se mi, že sem dávám jenom povídky, které skoro nikdo nečte a ničím jiným na blog nepřispívám. No a pak tady Mika-chan jednou za půl roku něco napíše a strčí mě do kapsy. Takže se jaksi cítím méněcená, ale třeba mezi vás animefandy nepatřím, což je mi hrozně líto. Je to asi jediná možnost, která mě napadá.
PS.: Miko, tím nechci říct, že chci, abys přestala psat. To v žádnym případě!!!
2. Ohledně povídek, co píšu....
Takže jsem si nastavila týdení plán, kdy co píšu a ten jsem už zveřejnila v nějakém článku xD. no a proč jsem ho teď prorušila? takže za a) byla jsem nemocná a za b) jsem se rozhodla "přepsat povídky" takže už mám přepsanou SMEČKU. Přidala jsem tam pár údajů a něco zase oddělala
3. bod je spíše pro Miku; název bodu: Čas
Takže.... když jsem se konečně vyléčila, chtěla jsem co nejdříve jít ven (což ty asi nepochopíš, protože nechodíš skoro každý den ven jako já, takže ani nevíš jak jsem se těšila za tou partou kolofilů a za Marinou). A i když jsem od rána do večera venku (vždycky to tak bylo a vždycky -aspoň v nejbližší době- bude) VŽDYCKY si na vás čas najdu, jen nevím co tu mám psát. Kolikrát sedím u počítače a dobrou hodinku dumám nad tím, co tu mám napsat, ale Míšiné dokonalosti se asi nevyrovnám, takže mám hold smůlu. Věřte mi, že chci být aktivní! Strašně moc a nevynechám den, kdy bych se na blog nepřišla aspoň podívat a Mika nemá právo mě z ničeho obviňovat, protože má také dny, kdy sem nic nepřidává (když nepočínám výlety atd.).
Tím vším jsem chtěla říct: MÁM PRÁVO I NA VLASTNÍ REÁLNÝ ŽIVOT!!!!!
No a abych vás tady pořád neunavovala mým výkecem, tak vám aspoň napíšu, co jsem včera dělala. Předem upozorňuju: Nejsem masochysta, ani mě takové věci netěší, ale umím přijmout fakt a nedělá mi to moc zle (kromě té kočky teda, ale to pochopíte, jestli budete číst dál).
Milý deníčku...xD
Včera jsem napsala článek na blog o tom, že tu asi nebudu přítomná a hned na to jsem šla za mou kamarádkou Marinou. Zrovna přijela od jejího strýce a dovezla si tři kozí lebky (ta jedna ještě večer mečela zakže byla krapet čerstvější). Kdybych měla USB kabel k mobilu tak bych vám sem dala i fotky, ale pravděpodobně by se vám zvedl hangár xD
Slabé povahy tento odstavec přeskočí a vrhnou se níže.
Takže jsme tu čerstvou lebku zbavovali masa a mozku. S tím mozkem to bylo opravdu něco mimořádného xD No ale konečně jsem viděla, jak vypadá jazylka, patrové kosti, nosní kosti atd. a ještě jsem krásně mohla zpozorovat 1. krční obratel atlas (nosič). No to by byla ta pozitivní stránka. Tak negativní.... ne že by se mi z toho dělalo zle, ale v jednu chvíli se mi zatmnělo před očima a já skoro spadla, ale jsem si jistá, že tou lebkou to nebylo a těhotná opravdu nejsem xD No takže moje oblíbená práce byla...... vydělávát vazivo a maso z očních důlků. To ti vám byla taková piplavá práce, že mě to dokonce aji bavilo. No a opravdová sranda začala až s tím mozkem. My sme ho za boha nemohly vytáhnout ven! Takže jsme to (teda byl to můj nápad) vyřešily následovně: Míšním otvorej jsme ho rozkvedlaly a vytřepaly z lebky :-D. No pak až byla lebka krásně "čistá" jseme si hrály na loutkové divalo. Marina strčila prst do nohohltanu a začala pohybovat dolní čelistí. No jak to krásně klapalo xD. Pak jsme ju dali vyvařit a jely zavézt Mariana do Holešova k benzince. Čekal tam na něj jeden týpek a tak tam proběhl takový vcelku nelegální obchod. No tak jsme jely zpátky a před náma si to jel takový luxusní Jeep. No ten borec co ho řídil přímo před mýma očima srazil kočku. Ale co bylo horší, nepřejel ju přez trub aby se aspoň netrápila, On ji přejel celou levou packu pravděpodobně i s lopatkou, takže kočka se tam chudina cukala na silnici a mňamčela, že mi to trhalo uši. Marina dupla na brzdy a začala nadávat. Myslela si, že se tam válí ve zdechlině, ale pak si toho všimla, že je přejetá. Takže jsem se dobrých pár sekund dívala na umírající kočku. Marian si dal ruku před oči a říkal jí, ať už jedem, že to nemůže vidět a to je mu 35 let. A co jsem cítila já? To mě samu překvapilo. Nebyla jsem zhnusená, ale cítila jsem lítost a vztek zároveň. No nejvíc mě dorazila Marinina poznámka, jestli ju někdo z nás nechce zašlápnout, aby se netrápila. Tak jsem ji nakonec přemluvila, že pojedem k ní dom, veznem vzduchovku a vrátíme se jí ukončit trápení. Tak jsme udělali, ale ona už tam nebyla takže se asi odplazila někde do křoví v klidu zemřít. takový je život, ale já si na něj už celkem zvykla.
U Mariny doma jsme poobědvaly a pak jí přišla SMS od její sestry, že je totálně švorc a potřebuje nějaký brambory, aby měla co na oběd. Tak jsme se jí vysmály, protože si vydělává a utrácí zbytečně věci pro její štěně, který si ani neumí vychovat a pak jsme zjistily, že si ke všemu pořídila dalšího psa (kavkazáka) do bytu 1+1. Ano, velice inteligentní nápad. Pak se namá divit, že nemá prachy, když jí Šeryla všechno zničí a furt jí něco kupuje. No nakonec jsme se nad ní slitovali, když od nás chtěla jenom ubohou dvacetikorunu, tak jsme jí dovezly oběd a ještě aby měla na zítřek. No a jak jsme u ní dopadly? Vynadala nám, že jsme přijelůy bez ohlášení a že chtěla jenom brambory, nebo dvacetikorunu, takže jsme odolaly pokušení ji tou taškou nepřetáhnout po hlavě. Pak jsme to vzaly horem pádem do kauflandu. A vypadalo to následovně:
JÁ: v jedné ruce troje solené brambůrky, v druhé ruce troje slaninové brambůrky, pod levou paží cocacolu, pod pravou paží hanačku
MARINA: v náručí - aviváž, dvoje rolády, pizza, Lift a v zubech sáček s citronem.
tzn.: VELKÝ ÚSPĚCH!!! XD
No jak jsme dojely, dali jsme nákup Marininé mamě a já pádila domů. Převlíkla jsem se a jeli jsme s našima a s bráchou k tetě na oslavu narozenin. No a to byla sranda. Nejdřív sem pomáhala sestřence malovat pokojík, páč jsme se nudily a potom jsem s bratránkem hrála Need For Speed. (mimochodem Žandi je 17 a Peťovi 23 xD). No pak jsme se vrátili a poslouchali historky, co dělal můj tata v práci. No jedním slovem: byl to REBEL xD. Už vím, po kom sem xD. Takže byla sranda.
Tak jsem si zase trošku spravila náladu.
Je mi jasné že tento článek četly maximálně 3 lidi, kteří nevydržely až do konce, ale kdyby se přece někdo takový nešel, moc mu děkuju že vydržel.

PS.: tento článek jsem psala asi 67 minut xD

Jonghyun vs Key

14. února 2011 v 14:04 | Mika |  Audio Video
Lidičky, promiňte že jsem tu včera nic nepřidala, ale šla jsem spát k babičce a výborně jsem si odpočinula :) a babička nemá internet, takže jsem nemohla nic přidat. A jelikož Kuroi řádí po venku, tak taky nic nepřidala. Ale jako omluvu vám dám sem video s Jonhyunem a Keyem, které je hodně vtipný :DDD


Od Wichiten

13. února 2011 v 15:49 | Mika |  Pro nás
Díky moc, je suprovej :)


Pro Wichiten

13. února 2011 v 14:10 | Mika, Kuroi |  Pro vás
Po dlouhé době máme nové SBečko. Tady je diplomek:
Kdyby se nelíbil, udělám nový :)
Pro Wichiten

Tři krát slááááva!

13. února 2011 v 9:47 RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
Ano! Sláva! Sláva! Sláva! Kuroi už je zdravá!!!!!! ovšem se jaksi nic nemění na mé "nepřítomnosti" xD Zde je vysvětlení: Jelikož jsem konečně zdravá, tak na mě čekají před barákem mí kamarádi a chcou, abych s něma šla ven :D. Tak například včera sem šla za tou klučičí partičkou a ti mě samou radostí hodili do keřa xD pak se to trochu zvrtlo tak sme se tam váleli všichni xD a dneska mám jít za kamarádkou Marinou čistit kozí lebky. Juchů!!! Ne opravdu nejsem masochystka ale zase něco novýho xD. No a hned na to máme jet k mojí tetě oslavovat narozeniny (myslím, že by mohla byt už aji moje babička xD). Takže dneska mě tu nečekejte no a zítra.....jedu k babičce na prázdniny, ale zkusím se co nejdřív vrátit (takže počítám s tím, že ve středu už budu doma xD). Vaše Dobře Naladěná Kuroi xD  

Páté kolo? wow, já čučím :D

12. února 2011 v 20:28 | Mika |  RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
Ano lidičky! Já se dostala do pátého kola s Narutem! Jsem překvapená ještě teď! No, ale chtěla bych vás poprosit, jestli by jste pro Naruta nehlásli???? Prosím, smutně koukám a Naruto se přidává!!! :D :) ;)