Saizen

29. ledna 2011 v 8:31
"Myslíš, že jí to můžeme říct?" zeptala se Sainy Rubena.
"Nevím. Radši ne. Rada by nebyla moc ráda."
"Taky fakt. Ale třeba bychom jí to mohli nějak naznačit nebo…"
"Ona není blbá! Určitě si už všimla, že se mění!" křikl po ní Ruben, až jsem sebou trhla. Jen doufám, že nepoznali, že jsem se už probrala. Jsem až moc zvědavá o čem si budou ještě vykládat.
"Tak mi to promiň," řekla ironicky Sainy "ale já jsem z toho byla třeba vystresovaná! Uzavřela jsem se do sebe a … však ty víš, jak to se mnou tehdy bylo."
"Ale to bylo před třemi stoletími." Namítl.
"No jo pořád. Zatím co ty jsi to měl vždycky nejjednodušší. A to v čemkoliv."
"To víš. Lepší lidi." Rýpl si Ruben a hned za to vysloužil malý pohlavek.
"Nedovoluj si, bídný člověče!" slovo člověk vyplivla z úst jako nějakou kyselinu.
"Co mi nadáváš o těch pozemských červů?! " Už mě to nebavilo tady pořád ležet. Otevřela jsem oči a posadila se na postel.
"Jé! Tak princezna se nám probrala. Sláva a pět dní se radujte!" Usmál se na mě Ruben. Nebyla jsem schopná mu na to cokoliv říct. Co to říkali o třech stoletích?! Vždyť oni sami byli lidmi, tak proč se nad tím slovem otřepávali?! Něco tu nehraje.
"Pět dní se radujte." Opravila ho Sainy podala mi teploměr.
"Kde to jsem?" zeptala jsem se se zmateným výrazem ve tváři.
"Eh… moment." Řekla zaraženě Sainy a odtáhla Rubena do vedlejší místnosti. Stejně je jim to prd platný. Už od páté třídy slyším přes zdi. Díky bohu za to. Dokonce mám i velice citlivý nos na pachy.
"Řekneme jí kde vlastně je?" zkoušela to znovu.
"Ne!" Ruben je vážně tvrdohlavý.
"Proč ne?!"
"Protože! Co když je to upír." Tak tomu jsem se musela upřímně zasmát. Tomuhle věří akorát tak malé děti.
"Ale žádný upír! Vždyť jsme slyšeli její příjmení."
"To je fakt."
"Ale stejně, kdyby něco, tak jsme u mě doma, ano?" navrhla Sainy a vrátili se zpátky do pokoje.
"Tak odpovíte mi nebo ne?!" zavrčela jsem. A to myslím doslova. Oba se na sebe výrazně podívali.
"U mě doma." Řekla.
"Ptám se ještě jednou a už to nebudu více opakovat. Kde to jsem?" řekla jsem s ledovým hlasem. Tak konečně se poznávám. Už od mala jsem si nenechala poroučet ani vodit za nos a tomu, kdo to na mě zkoušel, se to nikdy nevyplatilo.
"U Sainy doma." Stoupl si před ni Ruben. Ve zlomku sekundy jsem stála u něj a držela ho za košili.
"Lháři!" křikla jsem mu do obličeje. Ruben se na mě vyděšeně díval. Asi nevěděli, že jsem takhle rychlá. V tom po mě skočila ze zadu Sainy. Odmrštila jsem ji volnou rukou, až se bouchla o skříň. Cítila jsem, jak Rubenovo srdce tepe stále rychleji a rychleji.
Stiskla jsem ho a pak najednou pustila. Myslím, že bych se měla přihlásit do kurzu sebeovládání. Vztek byl vždycky silnější než já sama. Sainy se zvedla a přišla ke mně. Byla jsem připravená snad na všechny reakce, ale tuhle jsem opravdu nečekala.
"Jsi fantastická!" objala mě. Cože? Vždyť jsem ji málem zabila! Jak můžu být fantastická?!
"Vyřídit Rubena je přímo exkluzivní výkon!"
"Já ho ale nevyřídila."
"Ale mohla bys. Byl v pasti."
"Nechápu co to se mnou je." Povzdychla jsem si.
"Já ti to vysvětlím." Nabídl se Ruben.
"Nejdřív chci ale vědět, kde to jsem." Vrátila jsem se zpět k otázce.
"Jsi na jiné planetě." Řekla vážně Sainy. Musela jsem se smát.
"Cože?" otázala jsem se.
"Jsi na jiné planetě. Jmenuje se Saizen. Tady v Saizenu nežijí lidé, jenom tak aby bylo jasno. Žijí tu …říkejme jim ďáblovi bytosti a každý druh v jiné části planety. Proto je Saizen je odlišen na tři části." vykládal Ruben a vytáhl mapu. "Severní část zabírají upíři, střední část dlaci různého tipu a na jižní části žijí démoni. Pečlivě si prohlédni mapu. V budoucnu ti bude velmi potřebná." Upozornil mě Ruben.
"Jak ti mám věřit, že mluvíš pravdu?" zeptala jsem se. Hned na to se Sainy proměnila v obrovskou černou kočkovitou šelmu, nápadně podobnou jaguárovi a hned zase zpátky. Neměla jsem slov.
"Tohle také dokážeš, ale až později."
"Páni." Vydechla jsem. Vždycky jsem toužila být něčím takovým, ale jenom jako malé dítě.
"A co ty jsi zač? Ty nejsi vlkodlak." Zeptala jsem se.
"Máš pravdu. Já jsem kočkodlak."
"Cože?"
"Dlaků existuje hodně tipů. Ať už jsou to hlodavci, plazi, obojživelníci, nebo ptáci. Velitel rady je dokonce jeřábodlak a jeho zástupce je kobylkodlak. To, že existují pouze vlkodlaci jsou jen povídačky."
"To zní divně." Zasmála jsem se.
"Zní, ale víš jaká má taková kobylka sílu v nohách a kolik toho sežere?"
"Asi máš pravdu. Proč jsem zrovna já ten obyčejný vlkodlak?!"
"Co blázníš?! Vlkodlaků je málo. V podstatě už skoro vyhynuli."
"Ne! Děláš si srandu, že ano? Chceš, abych se cítila výjimečná, viď?"
"Bohužel, nedělám. Vlkodlaci mají řekněme takovou přednost před ostatními dlaky. Jsou takoví královský rod. Mohli by tě považovat vlastně dokonce i za princeznu."
"Jak roztomilé," řekla jsem ironicky. "a co je za dlaka Ruben?"
"Ruben není dlak."
"A co teda dělá tady, v části kde žijí dlaci?"
"Dávala jsi pozor a všechno pochopila. Super," uznal Ruben "jsem démon. Přesněji řečeno démon lidských prokletí, ale život na jižní části Saizenu je nudný. Je to strana míru a příměří. Děláme jen to, pro co jsme byli předurčeni. Mě to ale nebavilo. Spojil jsem se s dlaky a bojuji proti upírům. Upíři jsou chladní zabijáci, toužící po pomstě a krvi. Ale dlaci jsou ti, kteří by měli žádat odplatu! Dříve byli bok po boku s upíry, ale ti si z nich udělali domácí mazlíčky a pomocníky na lov lidí. Proto mají lidé z nás strach. Dlaci jsou pro ně bezcitná monstra, ale tak to není, nebylo a nikdy nebude. Dlaci se vzbouřili a odešli do střední části planety. Odpočiň si. Zítra ti vše ukážeme." Řekl Ruben a spolu se Sainy odešel. Nemohla jsem usnout. Pořád jsem na to myslela. Co vlastně jsem. Jedno je jisté… nejsem člověk. Uslyšela jsem kroky. Nasála jsem vůni. Byl to Ruben. Podivná aura zla a vášně, ale také pravdy a lásky a jeho nasládlá vůně. Dělala jsem, že už spím. Otevřely se dveře. Ruben ke mně přišel a pohladil mě po tváři. Naklonil se nade mě. Chvíli váhal a pak mě políbil. "Jsi zvláštní, Doon. Jiná a zvláštní." Řekl a odešel. Rty mě podivně svrběly. Olízla jsem si je a ucítila chuť červeného vína. Nakonec jsem přece jenom propadla spánku.
 


Komentáře

1 Keiko-chan Keiko-chan | Web | 29. ledna 2011 v 11:59 | Reagovat

wow, to je fakt pěkný n_n ....jinak já se mám taky fajn XD .....a ty chceš jít na gympl, jo? ....já chodím na gympl teď už pátým rokem :-D  ...mno, rozhodně ti budu držet palce, ať se tam dostaneš ;-)  :-)

2 Keiko-chan Keiko-chan | Web | 29. ledna 2011 v 12:16 | Reagovat

mno to se musíš rozhodnout hlavně podle sebe ^_^ ...já musím ale říct, že rozhodně nelituju toho, že jsem šla na gympl ....jasně, učení tam je prostě těžší, ale potkala jsem tam i spoustu fajn lidí :-) ...nevěřila bys, kolik je tam anime fandů :-D

3 Keiko-chan Keiko-chan | Web | 29. ledna 2011 v 12:42 | Reagovat

mno já chodím na gympl do Jihlavy n_n

4 Animka Animka | 29. ledna 2011 v 12:59 | Reagovat

Moc pěkný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama