Leden 2011

Kuroi se změnila xD

30. ledna 2011 v 19:19 RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo

Toto se týče hlavně hudby. Tekže: dříve jsem poslouchala všechno možný, ale nejvíc DnB a rock. Měla jsem za to, že japonština je nádherný jazyk, ale ke zpěvu se mi moc nehodí. tento týden jsem uznala, že japonští zpěváci zpívají překrásně a světe div se, dokonce je ted taky poslouchám, ale jenom tak light. Hlavně Miyaviho ♥_♥ xD no a to, čemu bych se dřív vysmála, to ted poslouchám taky takže třeba skupina Ska-p. Nevěřili byste, ale nádherně se při tom řídí. Taková rychlá, ale uklidňující hudba (pro mě). Fajn uznávám že je mi teprve 13 a za volant bych neměla vůbec, ale řídit umím a tata je automechanik tak mě to naučil xD 


a do téhle jsem se zamilovala ♥♥♥ xD


Amazing? No, just fantastic! ♥.♥

29. ledna 2011 v 21:22 | Mika |  Audio Video
Tyhle písničky jsou dokonalý, úžasný, fantastický!

Pod perexem najdete i Super Junior! ;)


Saizen

29. ledna 2011 v 8:31
"Myslíš, že jí to můžeme říct?" zeptala se Sainy Rubena.
"Nevím. Radši ne. Rada by nebyla moc ráda."
"Taky fakt. Ale třeba bychom jí to mohli nějak naznačit nebo…"
"Ona není blbá! Určitě si už všimla, že se mění!" křikl po ní Ruben, až jsem sebou trhla. Jen doufám, že nepoznali, že jsem se už probrala. Jsem až moc zvědavá o čem si budou ještě vykládat.
"Tak mi to promiň," řekla ironicky Sainy "ale já jsem z toho byla třeba vystresovaná! Uzavřela jsem se do sebe a … však ty víš, jak to se mnou tehdy bylo."
"Ale to bylo před třemi stoletími." Namítl.
"No jo pořád. Zatím co ty jsi to měl vždycky nejjednodušší. A to v čemkoliv."
"To víš. Lepší lidi." Rýpl si Ruben a hned za to vysloužil malý pohlavek.
"Nedovoluj si, bídný člověče!" slovo člověk vyplivla z úst jako nějakou kyselinu.
"Co mi nadáváš o těch pozemských červů?! " Už mě to nebavilo tady pořád ležet. Otevřela jsem oči a posadila se na postel.
"Jé! Tak princezna se nám probrala. Sláva a pět dní se radujte!" Usmál se na mě Ruben. Nebyla jsem schopná mu na to cokoliv říct. Co to říkali o třech stoletích?! Vždyť oni sami byli lidmi, tak proč se nad tím slovem otřepávali?! Něco tu nehraje.
"Pět dní se radujte." Opravila ho Sainy podala mi teploměr.
"Kde to jsem?" zeptala jsem se se zmateným výrazem ve tváři.
"Eh… moment." Řekla zaraženě Sainy a odtáhla Rubena do vedlejší místnosti. Stejně je jim to prd platný. Už od páté třídy slyším přes zdi. Díky bohu za to. Dokonce mám i velice citlivý nos na pachy.
"Řekneme jí kde vlastně je?" zkoušela to znovu.
"Ne!" Ruben je vážně tvrdohlavý.
"Proč ne?!"
"Protože! Co když je to upír." Tak tomu jsem se musela upřímně zasmát. Tomuhle věří akorát tak malé děti.
"Ale žádný upír! Vždyť jsme slyšeli její příjmení."
"To je fakt."
"Ale stejně, kdyby něco, tak jsme u mě doma, ano?" navrhla Sainy a vrátili se zpátky do pokoje.
"Tak odpovíte mi nebo ne?!" zavrčela jsem. A to myslím doslova. Oba se na sebe výrazně podívali.
"U mě doma." Řekla.
"Ptám se ještě jednou a už to nebudu více opakovat. Kde to jsem?" řekla jsem s ledovým hlasem. Tak konečně se poznávám. Už od mala jsem si nenechala poroučet ani vodit za nos a tomu, kdo to na mě zkoušel, se to nikdy nevyplatilo.
"U Sainy doma." Stoupl si před ni Ruben. Ve zlomku sekundy jsem stála u něj a držela ho za košili.
"Lháři!" křikla jsem mu do obličeje. Ruben se na mě vyděšeně díval. Asi nevěděli, že jsem takhle rychlá. V tom po mě skočila ze zadu Sainy. Odmrštila jsem ji volnou rukou, až se bouchla o skříň. Cítila jsem, jak Rubenovo srdce tepe stále rychleji a rychleji.
Stiskla jsem ho a pak najednou pustila. Myslím, že bych se měla přihlásit do kurzu sebeovládání. Vztek byl vždycky silnější než já sama. Sainy se zvedla a přišla ke mně. Byla jsem připravená snad na všechny reakce, ale tuhle jsem opravdu nečekala.
"Jsi fantastická!" objala mě. Cože? Vždyť jsem ji málem zabila! Jak můžu být fantastická?!
"Vyřídit Rubena je přímo exkluzivní výkon!"
"Já ho ale nevyřídila."
"Ale mohla bys. Byl v pasti."
"Nechápu co to se mnou je." Povzdychla jsem si.
"Já ti to vysvětlím." Nabídl se Ruben.
"Nejdřív chci ale vědět, kde to jsem." Vrátila jsem se zpět k otázce.
"Jsi na jiné planetě." Řekla vážně Sainy. Musela jsem se smát.
"Cože?" otázala jsem se.
"Jsi na jiné planetě. Jmenuje se Saizen. Tady v Saizenu nežijí lidé, jenom tak aby bylo jasno. Žijí tu …říkejme jim ďáblovi bytosti a každý druh v jiné části planety. Proto je Saizen je odlišen na tři části." vykládal Ruben a vytáhl mapu. "Severní část zabírají upíři, střední část dlaci různého tipu a na jižní části žijí démoni. Pečlivě si prohlédni mapu. V budoucnu ti bude velmi potřebná." Upozornil mě Ruben.
"Jak ti mám věřit, že mluvíš pravdu?" zeptala jsem se. Hned na to se Sainy proměnila v obrovskou černou kočkovitou šelmu, nápadně podobnou jaguárovi a hned zase zpátky. Neměla jsem slov.
"Tohle také dokážeš, ale až později."
"Páni." Vydechla jsem. Vždycky jsem toužila být něčím takovým, ale jenom jako malé dítě.
"A co ty jsi zač? Ty nejsi vlkodlak." Zeptala jsem se.
"Máš pravdu. Já jsem kočkodlak."
"Cože?"
"Dlaků existuje hodně tipů. Ať už jsou to hlodavci, plazi, obojživelníci, nebo ptáci. Velitel rady je dokonce jeřábodlak a jeho zástupce je kobylkodlak. To, že existují pouze vlkodlaci jsou jen povídačky."
"To zní divně." Zasmála jsem se.
"Zní, ale víš jaká má taková kobylka sílu v nohách a kolik toho sežere?"
"Asi máš pravdu. Proč jsem zrovna já ten obyčejný vlkodlak?!"
"Co blázníš?! Vlkodlaků je málo. V podstatě už skoro vyhynuli."
"Ne! Děláš si srandu, že ano? Chceš, abych se cítila výjimečná, viď?"
"Bohužel, nedělám. Vlkodlaci mají řekněme takovou přednost před ostatními dlaky. Jsou takoví královský rod. Mohli by tě považovat vlastně dokonce i za princeznu."
"Jak roztomilé," řekla jsem ironicky. "a co je za dlaka Ruben?"
"Ruben není dlak."
"A co teda dělá tady, v části kde žijí dlaci?"
"Dávala jsi pozor a všechno pochopila. Super," uznal Ruben "jsem démon. Přesněji řečeno démon lidských prokletí, ale život na jižní části Saizenu je nudný. Je to strana míru a příměří. Děláme jen to, pro co jsme byli předurčeni. Mě to ale nebavilo. Spojil jsem se s dlaky a bojuji proti upírům. Upíři jsou chladní zabijáci, toužící po pomstě a krvi. Ale dlaci jsou ti, kteří by měli žádat odplatu! Dříve byli bok po boku s upíry, ale ti si z nich udělali domácí mazlíčky a pomocníky na lov lidí. Proto mají lidé z nás strach. Dlaci jsou pro ně bezcitná monstra, ale tak to není, nebylo a nikdy nebude. Dlaci se vzbouřili a odešli do střední části planety. Odpočiň si. Zítra ti vše ukážeme." Řekl Ruben a spolu se Sainy odešel. Nemohla jsem usnout. Pořád jsem na to myslela. Co vlastně jsem. Jedno je jisté… nejsem člověk. Uslyšela jsem kroky. Nasála jsem vůni. Byl to Ruben. Podivná aura zla a vášně, ale také pravdy a lásky a jeho nasládlá vůně. Dělala jsem, že už spím. Otevřely se dveře. Ruben ke mně přišel a pohladil mě po tváři. Naklonil se nade mě. Chvíli váhal a pak mě políbil. "Jsi zvláštní, Doon. Jiná a zvláštní." Řekl a odešel. Rty mě podivně svrběly. Olízla jsem si je a ucítila chuť červeného vína. Nakonec jsem přece jenom propadla spánku.

Pravidla jsou všude a teď budou bohužel i tu!

29. ledna 2011 v 0:57 | Mika |  RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
Takže lidičky,tenhle článek se netýká reklam, ale toho, že pokud chcete zkopírovat nějaký článek od nás z blogu, uveďte zdroj!!!! A to myslím smrtelně vážně! Víte, nedávno se mi stalo, že se nám na blogu objevil komentář, kladný, byl k jednomu videu. Ok, potěšil, ale o to tu nejde. Ten člověk, nebudu jmenovat, si video zkopíroval na svůj blog. Uznávám, že video nebylo moje, ale nejmenovaný ho objevil u nás! Takže by mohl být té lásky a uvést zdroj! Všichni si asi řeknete, co řeším, je to jenom video, že jo? No, ale věřte mi, že tohle by naštvalo i vás!


30M.dessign

28. ledna 2011 v 15:25 | Mika |  Když blog změní image...
Takhle jste rozhodli ;)

Název: Sungmin is L♥vely boy
Spokojenost: Mika: 500%
Kuroi: 500%


Náhled:

Tak a je to tady ;) xD

28. ledna 2011 v 12:01 | Mika |  RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
Takže, už se mi nechce čekat, takže už teď sem dávám, který dess jste si zvolili ;)

Zvítězil................↓


They are my L♥ve

28. ledna 2011 v 11:38 | Mika |  Audio Video
Když už jsem našla skupinu Infinite, tak si od nich přece něco pustím, no ne? Tak jsem si pustila od nich tři písničky a naprosto mě uchvátily ;) Tady jsou:


Špatně mířená rána

26. ledna 2011 v 15:59
Krev ve mně začala vřít. Jak se ten hajzl opovažuje se k němu přiblížit?
"Ty se se mnou nebavíš, miláčku?" proč se mi zdá, že slovo "miláčku" řekl hlasitěji než to ostatní. Doslova jsem se třepal, jak jsem se snažil nevrhnout se na Matyáše a nezpřerazit mu hnáty. Myslím, že to na mě poznali i kluci. "Dane, klid. Uklidni se." Snažil se mě uklidnit Tim, ale nepomáhalo to. Byl jsem totálně mimo. Vnímal jsem jenom vztek a divné bodání u srdce. Dokonce i Bastr, který nedává své pocity najevo, si skousl ret. Věděl, že nejsem žádné párátko a můj protivník (pokud to nebude nějaký Rambo) dostane vždycky na prdel. A ještě ke všemu když mě tak provokuje.
Celá situace vypadala velmi zajímavě. Já jsem se chystal skočit Matyášovi po krku, Matyáš objímal Louieho, Louie těkal očima a srdce mu bušilo tak silně, že se mi zdálo, že ho snad slyším. Tim mě uklidňoval a snažil se mě držet na uzdě, Benjamin nás napjatě sledoval a pořád opakoval, že to nedopadne dobře. Bastr objímal Benjiho a sledoval, jak se celá situace vyřeší. Nakonec ke mně přišel a chytl mě za paži. "Deny, vždyť mu je teprve dvacet. Nemůžeš zabít tak mladého člověka." Řekl šeptem. Hned na to Matyáš Louiemu věnoval hluboký polibek. Ušklíbl jsem se. "Máš pravdu," bylo znát, jak si všichni oddychli. "nemůžu zabít tak mladého člověka, ale bestie se mají zabít mladé, jinak napáchají mnohem větší škodu!" vyvlékl jsem se Sebastianovi a zaútočil na Matyáše. Ten však šikovně uhnul a já omylem trefil Louieho. "Ne!" zakřičel jsem a chytil ho ještě dřív, než stačil spadnout na zem.
"Ty budeš pořád stejný, Deny." Vydechl Louie a začal plivat krev.
"Ty hajzle!" zakřičel za mnou někdo. Byl to Matyáš. Bylo mi jedno, co mi udělá. Zasloužím si to. Najednou jsem dostal herdu do zad a klesl na kolena. Louie se už trochu vzpamatoval, zatím co jsem nad ním klečel.
"To je poprvé, co vidím v tvých očích strach, smutek a žal zároveň." Pohladil mě po tváři.
"Promiň mi to. Miluji tě. Nechtěl jsem." Chrlil jsem ze sebe omluvy. Najednou mě od něj někdo odstrčil. "Už se k méďovi nikdy nepřibližuj, slyšíš?!" křičel mi do obličeje Matyáš. Ten hajzl! Kdyby neuhnul, nic by se Louiemu nestalo!
"Ty hajzle." Odplivl jsem si. Matyáš mi věnoval zaražený pohled a pak se svalil na zem.
"Za to budeš pykat." Řekl mi a vratkými kroky se od nás vzdálil. Co mám teď dělat? První kdo se z toho vzpamatoval, byl Tim. Popadl opatrně Louieho. Když nesouhlasně zasténal bolestí, nechal ho ležet a zavolal sanitku. Za chvíli přijela a odvezla jej. Stál jsem na cestě a díval se jak odjíždí. Už dávno zmizela za zatáčkou, ale já stále stál a díval se před sebe. Odtrhl jsem pohled až tehdy, kdy mi začala být podivná zima. Cukl jsem sebou a rozhlédl se kolem sebe. Byl večer. Možná tak okolo půl osmé hodiny určitě. Vešel jsem do našeho domu. Najednou to všude ztichlo. Nikdy jsem nechtěl, aby přede mnou zrovna oni tajili každou maličkost, ale teď mi to bylo jedno. Vlastně, všechno mi bylo jedno. Vždyť se Louiemu nebudu moct podívat ani do očí!
"Dane!" křikl na mě Tim ostře. Obrátil jsem se, abych spatřil jeho šokující výraz. "Pojď sem." Ukázal na místo vedle sebe na sedačce. Čekal jsem kázání. Ano Tim si někdy hrál na mou matku. Byl z nás asi nejrozumnější, ale "vůdce smečky" jsem byl vždycky já. Ten nejsilnější. Dneska jsem ale odhalil své slabé stránky. Ale najednou mě objal a tiskl k sobě jako ještě nikdy před tím.
"Jednal jsi správně. Kdybych byl stejně silný jako ty, udělal bych totéž." Řekl a pustil mě. Šokovaně jsem se na něj podíval.
"To že jsem tě objal, ještě nemění mou sexuální orientaci." Začal ze sebe rychle chrlit. Pousmál jsem se. "Díky Time."
"Není zač. Víš, na něco ses nás v autě ptal. A až teď jsme dostali odvahu ti to říct," pozvedl jsem obočí "jo fajn! Prokoukl jsi nás! Je to pro to protože bys nám teď v tomhle stavu nemohl nic udělat." A to už jsem nevydržel a musel se začít smát.
"Ach můj bože! Vy si vážně myslíte, že bych někomu z nás někdy něco provedl? Možná kdyby do mě někdo pořád ryl a nedal si pokoj tak to byl ho pleštil, ale jinak ne. Nejsem hajzl."
"Jasně." Prohlásil ironicky Paul.
"Co? Máš nějaký důkaz proti mým slovům?"
"Jo! Eh…teda vlastně ne." Sklopil hlavu.
"Když se na d tím zamyslí, tak máš vlastně pravdu." Uznal Tim.
"Víš, chtěl bych ti něco o Louiem říct. Vždycky jsme byli takoví nejlepší kamarádi a on mi o tobě toho hodně povídal. Nikdy proti tobě neřekl jedinou lež a miloval tě z celého srdce. Nejvíc se ale bál tvé fyzické síly. Říkal, že jestli mu někdy ublížíš, nikdy ti to neodpustí a bude tě nenávidět." Rozvykládal se Paul a já na něj hleděl s otevřenou pusou. Pak jsem jen cítil, jak mi po tváři stéká slza.
"To jsi mi teda pomohl." Řekl jsem a už jsem se chystal odejít, když mě Paul zastavil.
"Promiň mi to. Promiň mi, jak jsem se k tobě choval. Jsem idiot. Vážně se omlouvám. Křivdil jsem ti."
"Jo."
"Co jo?"
"Jsi vážně idiot." Vzal jsem mu hlavu po paži a udělal mu kokosáka.
"Jo super! Dobrý přestaň." Zkoušel se vymanit z mého sevření. Pustil jsem ho a šel jsem si udělat něco k jídlu. Zazvonil telefon. Tim ho zvedl. Chvíli přikyvoval a potom poděkoval a zavěsil, ale to už jsem jedl vynikající polévku. "Volali z nemocnice." Řekl Tim a mě zaskočily nudle. Hýkal jsem, kýchal, kašlal, až jsem ji nakonec vyplivl. Chybělo málo a vyletěla by mi nosem. " A co říkali?"
"Má zlomený nos a ještě žebro." Řekl a já se v duchu proklínal. Jenom Bastr se začal smát.
"Je na tom něco směšnýho?!" zeptal jsem se výhružným tónem.
"Ne jen ten Matyáš je na tom podstatně hůř."
"C..co? Co je s ním?"
"Zlomil jsi mu čtyři žebra a ta mu protrhly ledviny. Není jisté, jestli přežije. Přece jenom…" nestačil to ani dopovědět a já mu skočil do řeči "Ledviny jsou takové filtry našeho těla." Mrkl jsem na Bastra. Ten jen přikývl. "Já zapomněl, že máš vystudovanou veterinu."

Hláška v infomatice! xD

26. ledna 2011 v 14:19 | Mika |  Když mozek začne fungovat
To víte, byla informatika, my s Kuroi měli práci hotovou a Kuroi si četla mou povídku. A prej:
"A vykonala ranní hygienu. Ty si na tu ranní hygienu úchylná!"podívá se na mě.
"Proč?"podivila jsem se.
"Tak máš ju v každé kapitole!"zakroutí hlavou.
"Hele a to mám jako napsat, že se prostě oblíkne, tu ranní hygienu neudělá a potom přijde, dýchne na ostatní a oni se udusí smradem?!"
"To jsem sice nemyslela, ale..."vybuchne ve smích. xDDDDDDDDDDD
Tak aspoň vidíte, jak u nás probíhá informatika ;) :D


Info

25. ledna 2011 v 17:40 | Kuroi |  RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
Tak dneska jsem kromě tohodle nic nepřidám. Konečně jsem si vystála frontu na náš jediný počítač, co má naše čtyřčlenná rodinka. S hrůzou jsem zjistila, že vám mám sem dát, podle plánu co jsem si napsala, další kapitolku Dark Soul. Ano ano. Dokonce i JÁ jsem ti v tom udělala nějaký systém. Aby jste měli přehled:

do pondělí píšu:      Shubadakka
do středy píšu:        Dark Soul
do pátku píšu:        Smečka
a do neděle bych měla napsat buď nějakou další kapitolku k ostatním kapitolovkám, nebo Looking for group. Ovšem pokud se mi nebude chtít, tak máte hold smůlu xD takže toho v neděli moc nečekejte xD

No měla jsem v tom bordel tak jsem si to musela trošku uspořádat. Takže Zítra vám sem hodím další kapitolku Dark Soul a čekejte nečekaný zvrat ;)

Kalendář *w*

25. ledna 2011 v 17:22 | Mika |  Svaté obrázky internetu
Ano, ano lidičky a né ledatak obyčejný! Je to kalendář na rok 2011 a je se skupinou.....Super Junior!!!

Tenhle Kalendář budu mít zanedlouho na stole. Díky strejdovi ho budu mít sestavený a celý rok se budu dívat na ty nejkrásnější miláčky ;) *w*
Tak se taky pokochejte ;)


O2 hlášky xD

23. ledna 2011 v 21:28 | Kuroi |  Když mozek začne fungovat
tak jsem jednou brouzdala po netu a narazila jsem na hlášky z firmy O2 a dala jsem vám sem ty nejlepší tak si vemte popcorn a vzhůru do čtení!!!
Varování: při udušení popkornem vás nikdo nenabádal a už vůbec ne žádná holka s přezdívkou Kuroi jasné? xD 

Operátor: Kam je zapojený ten kabel?
Zákazník: Jak to myslíte?
Operátor: Když půjdete po tom kabelu, kam dojdete?
Zákazník: Asi k vám na ústřednu do Brna.

Zákazník: Já seberu ten modem a omlátím vám ho o hlavu!
Operátor: Myslíte tím přímo mne?
Zákazník: Ne. Vy jste jedinej trochu ochotnej. Vás jenom švihnu kabelem.

Dobrý den, u telefonu Kamil Dušák, co vám mohu udělat?

Když se podíváte dolů, tak tam uvidíte dvě ponožky. Máte? Nemáte je tam? Musí tam být....Jo aha! Moc se omlouvám, já myslel dvě položky na monitoru...

Linka je vedena na jméno Šun Jun Čung Ťin Han? Cože? Aha, takže na pana Nováka...

Přeji pevné nervy a příjemný večer...

Zákazník: Já jsem technik, na mě můžete mluvit odborně.
Operátor: Rozumím. Chce to po vás autorizaci pop trojky, nebo esemtépéčka?
Zákazník: Ehm..., cože?

Zákazník: K vám se dovolat, to je umění! Prosim vás, vy tam jste sám?
Operátor: Někdy mám ten pocit.

Zákazník: U telefonu pan Koláček! A nebude to tak sladký hovor jak si myslíte!

Zákazník: Pošlete sem konečně někoho, kdo tomu rozumí, jinak na to pustím manželku a to teprve budete koukat!

Operátor: Co se týká toho připojení, vy jste už ve vlastnostech?
Zákazník: Co se týká toho připojení, tak jsem už tejden v řiti!

Zákazník: Já bych rád věděl, proč se mi nezobrazuje číslo volaného.
Operátor: Velice se omlouvám, ale tohle řeší kolegové z hlasových služeb.
Zákazník: A kde jsem teď?
Operátor: Na technické podpoře internetového připojení.
Zákazník: Výborně! Já si objednával O2TV a rád bych věděl kdy to bude.
Operátor: Velice se omlouvám, ale tohle řeší kolegové z obchodního oddělení...
Zákazník: Tak to bych rád věděl, proč mi v Mozille nefunguje aktualizace.
Operátor: Je mi líto, ale tohle já neřeším, protože....
Zákazník: Ježíši! Vaší práci bych chtěl mít!

Zákazník: Včera zase vypadla Prima!
Operátor: A už to funguje?
Zákazník: Teď jo, ale já neviděl poslední díl Letiště! Nevim co se stalo!
Operátor: No ona dala nakonec přednost tomu pilotovi...

Těžké rozhodování :)

23. ledna 2011 v 20:08 | Mika |  RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
Lidičky, potřebuju vaši pomoc! Víte, týká se to dessu. Já...udělala jsem dva dessy a nevím, který mám na blog nastavit, poraďte mi prosím ;)

Je to jasný! Jsem zamilovaná xD ;)

23. ledna 2011 v 1:38 | Mika |  Audio Video
Tak teď aspoň vidíte, co dělám, když se mi nechce spát! Není to nic jiného než.....zamilovávání se do písniček ;) :D Je od skupiny Infinite, avšak pozor! Písničky nejsou jejich, ale nazpívala je skupina SNSD. Kluci jsou nádherní a roztomilí, nejhezčí je však SungJong ;) *w*


Sichul

22. ledna 2011 v 18:25 | Mika |  Svaté obrázky internetu
Sichul je zkráceně Siwon+Heechul. Tenhle obrázek se mi strašně líbí :) *w*

Nuda ve fyzice

22. ledna 2011 v 13:47 Když mozek začne fungovat
Tak jsem se nudila ve fyzice a tak jsem si dělala srandu ze spolužáků (z některých) a pak jsem přemluvila i Miku. 
Ještě předem než se na to kouknete, to co je černě kreslila Kuroi a to červeně kreslila Mika (jen abyste porovnali náš pohled na naše spolužáky xD)
PS: nedivte se že je to tak malé a naškrábané páč mají ty obrázky 3x4 cm xD


evča
Evča (Majkl)

kubin
Kubin aneb mastná hlava xD

woondo
Kikina aneb Woondo aneb Šprtka xD 
nápis na tričku: Juchů, píšem!
nápis na sukni: šprt

mika
Míša aneb Mika-chan!!!!!
nápis na oblečení: Yaoi 4ever

kuroi
Lucka aneb Kuroi!!!!
nápis v bublině: ty si blbá! (jo říkám to často, ale ze srandy Miko!!!)
nápis na oblečení: šprt na fyziku (hele! já nejsem šprt! já sem inteligent od přírody xD)

Dark Soul - dokončeno

22. ledna 2011 v 12:43 Od Kuroi
Příběh mladého kluka Daniela a jeho kamarádů, kteří spolu zažívají různá dobrodružství.


1.4. -Románek


Shubadakka: Důvod proč žít

22. ledna 2011 v 11:41
Zrovna jsem šel z pohřbu svého otce. Nevím proč, ale řekl jsem, si že bych se mohl stavit za Lusianem. Je něco jako můj nejlepší přítel. Fajn uznávám, že není zvykem mít se svým nejlepším kamarádem sex pokaždé, co ho uvidím, ale jsem muž. Dobře. Uznávám ještě jednou, je to ubohá výmluva. Mám ho prostě rád. Musím se mu omluvit, že jsem za ním už téměř dva měsíce nebyl. Jen doufám, že bude doma. Zkusím dveře. Je zamčeno.
"Hledáte Lusiana?" trhl jsem sebou. Otočil jsem se a spatřil hrbatou starou dámu. Stačí jen otrávené jablko a vypadala by jako Sněhurčina macecha.
"Ano. Víte kde ho najdu?"
"Víte, právě mu zavraždili dvě jeho nejlepší kamarádky. Vlastně ony byly jediné, se kterými se Lusian bavil. Vás jsem s ním vůbec neviděla."
"Jste snad jeho matka?" zeptal jsem se ironicky. Tyto babky klepetnice dobře znám.
"Dalo by se to tak říct."
"Oh, tak to se omlouvám. Nevěděl jsem, že má Lu matku."
"Taky jsem vám říkala, že nejsem úplně tak jeho matka. Musíš poslouchat. Nicméně, mám o něj trochu obavy. Celé dva měsíce tu chodil jako tělo bez duše a teď když jeho přítelkyně napadl sériový vrah…" odmlčela se.
"A kde je teda teď?"
"Včera se zavřel doma a neviděla jsem ho vycházet."
"To ne!" zděsil jsem se.
"Počkeje tady."
"Co?"
"Vydržte kruciš." Řekla ještě bábina a zašla do domu. Otevřelo se okno a z něj vykoukla ven vrásčitá ruka. "Tady jsou klíče od jeho domu." Podala mi je.
"Vy jste anděl." Prohlásil jsem "Děkuji vám."
"Není zač." usmála se a zavřela okno. Na nic jsem nečekal. Vběhl jsem do jeho domu. Všude bylo prázdno. Na stole se povalovalo pár fotografií a na pohovce milion posmrkaných kapesníčků. Jako holka. Nevěděl jsem, co to jsou za fotky. Vzal jsem si je a začal prohlížet. Nejprve jsem nic nedokázal rozeznat, ale pak mi tom došlo. Fuj! Chtělo se mi zvracet. Honem jsem běžel do koupelny a tam mě čekalo nemilé překvapení.
"Lu! To ne! Lusiane! Zlatíčko! Probuď se!" Zkoušel jsem mu nahmatat tep. Skoro to nešlo byl hrozně slabý a skoro ani nedýchal. Ihned jsem zavolal sanitku. Snažil jsem se nějak zastavit krvácení. Nešlo to. Byl to moc hluboký řez. Myslím, že si přeřízl i šlachu.
"Ty můj malý blázínku." Pohladil jsem ho po tváři. Za chvilku přijela sanitka, naložila ho a odvezla do nemocnice.

V uších mi zazní nesnesitelné pravidelné pípání. Dělá mi to zle. P%řipomíná mi to nemocnici. Dokonce i ten chlad. Jsem unavený. Snažím se otevřít oči, ale ..nejde to! Nemůžu otevřít oči! Začal jsem panikařit s cukat sebou. V ruce se mi ozvala ostrá bolest a pak na mě pomluvil hlas, který mě dokázal nějakým způsobem uklidnit.
"Lu! Tichoučko. Už je všechno v pořádku." Pohladila mě něčí ruka po tváři. Nevím z kama, ale ten hlas mi připadá povědomí. Zní jako…jako Adrian. Ale Adrian je mrtví.
"Nemůžu otevřít oči." Zašeptal jsem skoro neslyšně suchými rty. Mám žízeň.
"To nevadí. Chvilku lež v klidu. Nabiješ síly a pak se ti to povede."
A tak jsem poslechl uklidnil jsem se a usnul jsem. Po chvíli jsem se zase probudil. Otevřel jsem oči a hned je zase zavřel. Nepříjemně ostré světlo mi dělalo špatně. Pomalinku jsem je zase otevíral a spatřil Adriana. Cože? Adriana?!
"Tak jsi se konečně probral." Usmál se na mě a políbil mě
"Ty… ty jsi přece mrtví!" zašeptal jsem. Hlasitěji to nešlo a kdyby jo, tak by sem tu křičel o sto šest.
"Cože? Já nejsem mrtví. Jak jsi na to přišel?" zeptal se s úsměvem.
"To mi říkala ta servírka."
"aha. Ona myslela mého otce, víš zlatíčko?" pohladil jsem ho po tváři a po tváři mi stekla slza. Rychle jsem ji setřel a objal ho.


"Vypadáš dost vyčerpaně. Běž domů." Řekl jsem. Ne, že bych ho chtěl odhánět, ale vypadá fakt dost hrozně. Nejdřív jsem si myslel, že se slavil Mikuláš a on dělal čerta, ale pak mi došlo, že to jsou jen kruhy pod očima.
"Chci být tady. S tebou."
"Ne!" řekl jsem důrazně. Teda ... nejdůrazněji co to šlo. "Jdi domů. Já to tady přežiju." Přikázal jsem mu. Se sklopenou hlavou mi dal polibek na čelo a odešel.
Teprve teď mi došlo, že ho bezmezně miluji.
Když jsem se dozvěděl o vraždě Leslie a Moly, hledal jsem důvod proč žít. A až teď mi to došlo. Je to moje největší láska - Adrian. On je ten důvod proč žít.

Angličtina v naší třídě!

21. ledna 2011 v 19:28 | Mika, Kuroi |  Když mozek začne fungovat

Tak takhle to vypadá, když máme ve třídě angličtinu a my s Kuroi se nudíme. A o čem mluvíme? No přece o obrázku, který jsme objevili v časopise xD ;)

Musím ještě dodat, že jsme se tomu obrázku smáli snad ještě dalších pět minut. No učitelka z nás byla přímo nadšená

Tady je:


Fotograf alá angličtina plná smíchu

Smečka

21. ledna 2011 v 15:02 Od Kuroi
Je to příběh o jedné dívce jménem Doon. Jako malá vyrůstala u adoptivních rodičů a odjakživa byla jiná než ostatní. Jen nevěděla v čem. Vadilo jí to. byla naštvaná sama na sebe. Proč je taková zrovna ona. Jiná a zvláštní. Stala se z ní rebelka. za půl roku vystřídala dvacet škol a má poslední šanci. na této škole je ale také něco zvláštního. Něco ji tu láká. Našla si tu své dva kamarády a poznává sama sebe, jenže netuší, že je až tak moc jiná než ostatní. Jiná a zvláštní.
1.díl: Příchod
2.díl: Saizen
3.díl: Nový domov