Nevítaný host

10. listopadu 2010 v 18:11 | Kuroi
"Deny! vstávej! tak sakra Danku!"
"Huh? Coi je? Jo už sem vzhůru."
"Rozmačkáš mě!" snažil se mě odstrčit zatím co já si ho k sobě tisknul.
"Copak nemáš svou postel? Jak mi to hodláš vysvětlit?"
"Nehodlám." řekl jsem a zavrtal se ještě víc do peřiny.
"No tak!"
"Tak fajn. Potřebuju tě u sebe nebo se zblázním." řekl jsem a a přitulil se k němu ještě víc. Teprve pak jsem si uvědomil, že na nás všichni kluci koukají.
"Uj... tak to je trapas. Co tak čumíte?!" zakřičel jsem podrážděně.
"Ne nic, jen ste nás zbudili."
"Jo tak to se omlouváme." uculi se Louie, ale vsadím boty že mě v duchu proklíná. Je tak krásný když se směje a ke všemu je tak pěkně rudej jako růžička. POlíbil jsem ho a schytal si facku.
"Ty blbče!"
"Hm..." nevěnoval jsem mu pozornost a dal mu druhou pusu. Dlaší facka.
"Tohle ti nepomůže na to si moc krásný." zrudl ještě víc že ani červená na semaforu do něj měla daleko a začal kopat nohama. Nic na ěm platné nebylo. Jedině kdyby mě přetáhl pánvičkou po hlavě. Rozhlídl jsem se jestli tady náhodou nějaká není a skokojeně jsem ho začal líbat na krku. Dostal husinu.
"Hej! kluci! Poďte mi pomoct sejmout toho mamuta! Nemůžu dýchat!" volal, ale žádná pomoc nedorazila protože byli moc pobavení situací a moc vymátí a ospalí na to,aby vůbec mohli vstát.
Tak jsem se tedy nedobrovolně vzdal a šel do koupelny se umýt a vrátil jsem se zpátky.
"Odstup satane!" volal přes celu místnost Louie a před sebou držel polštář. Ušklíbl jsem se, pomalu k němu přikráčel, vytrhl mu ho z ruky a políbil. No upřímně, kdyby na mě nezavolal a nevypadal tak sexy s tím polštířkem, tak bych ho vážně radši nechal bejt. No ale zkuste odolat!
"Haló děti! Jedem domů! Balte se!" zavolal Tim.
"Neřikej dvakrát. Já už někoho balím." mrkl jsem na Loueiho, který následně zrudl.
Cestou zpátky jsem se celou dobu k němu pořád tiskl.
"Dane sakra přestaň!"
"Proč? Cpak se ti to nelíbí?" podíval jsem se na něj ublíženě.
"Ach...líbí, ale víš co si mi řekl v té koupelně ne?"
"Vím, ale už jsem přišel na to jak to dopravdy je."
¨"Jak?"
"Miluju tě."
"C..co?"
"Neposlouchej ho! Sám dobře víš jak to je." řekl Paul.
"Drž hubu ty zkurvisyne!" zakřičel jsem na něj přez celé auto.
"Tak ať ti kluci řeknou co si o tobě myslí." odfrkl si Paul a dál se věnoval své práci (kritizovat Timovo řízení, když sám ani na potřetí neudělal řidičák).
"Cože?" řekl jsem zklamaně a zároveň zvídavě. Hrobové ticho. "Tak řekne mi to už konečně někdo nebo ne?!"
"No no já mu nic říkat nebudu. On by mě byl schopnej uškrtit i když řídím." řekl Tim a pak jsem se neudržel a musel jsem se smát.
"Jak mě kurva můžete posuzovat když mě ani skoro neznáte?"
"Ale známe..." řekl Paul povýšeně.
"Vážně? Tak fajn. Tak mi řekněte co si o mě myslíte. Jenom tak mimochodem. Time.... nemáš pravdu. Nejsem takovej amgor abych tě začal šrtit když si řidič. To fakt ne."
"Tak já začnu," obrátil se paul na předním sedadle. "si sobeckej,nafoukanej, sprostej, bezcitnej hajzl!"
"Ještě něco?"
"Jo... Ještě agresivní."
"A něco dobrýho na mě není?" *psí očka*
"No... v posetli si bůh to musím uznat." Zrudl jsem. Louie se začal hihňat, tak jsem ho dloubl loktem do bohu a mrkl na něj.
"No... abych si to vzal popořadě... sobeckej nejsem. Spíš by se dalo říct, že nerad rozdávám. Nafoukanej si ty ne já, to ses trochu spletl, ale nevadí. Všichni dělají chyby. Sprostej jsem to máš pravdu, ale jak můžeš tvrdit že se bezcitnej! Za to bych ti minimálně ukousl hlavu! Sám moc dobře víš, jak jsem tě kdysi miloval a ted budeš říkat, že sem bezcitnej?! To si mě zklamal... a agresivní sem jenom na vtěrky a na lidi co si furt melou svý a nejdou mi po chuti!" vycenil sem na něho zuby.
"Tss," otočil se zpátky. "Louie vážně s ním chceš být?"
"Já... já nevím. To co mi řekl v koupelně... mě hodně odradilo."
"Promiň zlato. nebyl jsem si jistý co ti mám říct."
"Jak to myslíš?"
"No kdybych ti už tem řekl, že tě miluji z celého srdce... prostě jsem nechtěl aby jsi byl smutný."
"???"
"Ach jo... no tehdy jsem nevěděl, jestli ta láska k tobě nebude jen dočasná. Kdybych ti řekl, že tě miluji a za měsíc bych tě nemohl vystát, byl by jsi smutný a to je to co chci ze všeho nejmíň."
"Aha. A jak je to teda teď?"
"Miluji tě. Měli by tě zavřít za zločin."
"Proč?" podíval se nechápavě.
"Protože jsi mi ukradl celé mé srdce!" pošeptal jsem mu do ouška až dostal husinu. Neudržel jsem se a jemě jsem ho kousl.
"Nech mě o tom popřemýšlet jo?"
"Dobře." stáhl jsem se a díval se z okna. "jo mimohcodem našel jsem si práci."
"Na E55?" zeptal se kousavě Paul.
"Neboj. Nechci ti dělat konkurenci." setřel jsem ho.
"No tak kde? Povidej přeháněj? Jakej budeš mít plat?" zeptal se mě nadšeně Benji.
"Vzali mě jako asistenta u veterináře ve vedlejším městě. Budu dostávat 15 000 měsíčně."
"Na veterinu?" zeptal se pobaveně Bastr.
"Jo. Sis myslel že takovej krypl jako já by vživotě žádnou školu nevyšel že?"
"Přesně tak." ušklíbl se.
"Ne. Deny se učil dobře. Mohl by si udělat i vysokou, ale mu se prostě nechce." žvatlal Louie.
"Přešně tak." uculil jsem se a Louie vyprskl smíchy, zatímco paul otevřel pusu aby mu z ní vyšla další jedovatá poznámka.
"Prosím tě ty už se nevyjadřuj, jestli nehceš abys běžel za autem."
"Já bych se na vás mohl tak akorát vysrat." ušklíbl se. Toto si teda kompletně posral. A to u všech.
"Právě proto by tam byla pojistka, že bys měl ptáka přivázanýho za zažný lano."
"Ssss." bolestivě zašičel Benji a položil si ruce mezi nohy. Usmál jsem se.
"co? došli ti slova? Jindy ti mele pusa že se divim že ti nevypadne z pantů."
"Přestaň!"
"To by se ti líbilo co?!"
"Jo!"
"Taky se ti... rači nic."
"Co? jen to řekni!"
"Ne!"
"Bojíš se?"
"ne!"
"Tak mluv!"
"Je to nevhodný."
"Odkdy se ty staráš, jestli je to vhodný nebo ne?!"
"Nechci se otáčet za minulostí."
"Sráči."
"Jak jsi mi to řek?!" vystartoval jsem a vrazil mu facku, až se bouchl obličejem o přístrojovku a začala mu  z nosa valit krev.
"Ty debile! Tys mi zlomil nos!"
"Buď rád že jenom nos! Nejradši bych ti přelámal všechny kosti v těle!"
"Deny klid!" zakřičel Louie. Obrátil jsem se na něj s pohledem vraha. Teda apoň myslim, protože se ještě víc nasáčkoval na Benjiho a dal si ruce před sebe, jako kdybych ho měl zbit.
"Co děláš?" zakroutil jsem hlavou. otevřel oči a zamrkal. "Ty mi nic neuděláš?"
"Cože?! Jak bych tri něco mohl udělat? Vživotě bych nikomu nic neudělal za to když mi řekne abych se zklidnil!"
"Aha, tak promiŇ."
"Neomlouvej se za nic."
"Dobře."
Další půlhodinku jízdy bylo ticho. Nikdo s nikým nepromluvil. Proč jsem měl pocit že je to jenom kvůli mě? Cítil jsem se odstrčený.
"Deny?" promluvil nakonec Louie
"Ano?"
"Rozhodl jsem se. Chci s tebou chodit."
"No, a je to v řiti." povzdechl si Paul, ale já ho radši nevnímal a vrhnul jsem se na Louieho s vášnivým polibkem.
"Miluju tě lásko. Ani nevíš jak moc." šeptal jsem a stále víc jsem si ho k sobě tisknul, jakoby jsem se bál že mi ho někdo sebere.
"Vždyť já tebe taky."
"Já vás taky miluju!" zaskřehotal nějaký hlásek. Podívám se a mezi náma je i Benji.
"Hej! Jak ses mezi nás dostal?!"
"Hups." řekl a vyvylíkl se a schoval se za Bastra, který se dusil smíchy.
"Tak děti, sme doma!"
"Volejte sláva a pět dní se radujte!" zakřičel Louie.
"Tři dny se radujte." opravil ho povědomý hlas. Otočil jsem se jen proto, abych viděl jak Louieho objímá známá osoba.
"Jak ses měl lásko? Vzpomínáš si na mě ještě vůbec?"
"Matyáš.. Korvín?!" vyhrkl splašeně Louie a zameteně se podíval na mě a na něj.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama