Nový začátek

31. srpna 2010 v 12:30
Když jsem se dozvěděl, co se stalo, myslel sem že mě odvezou nohama napřed. Pak jsem se jakš takš vzpamatoval a sbalil si věci, pomohl uklidit pokoj a pak už jsme všichni seděli na postelích a přemýšleli, co bude dál. Tedy kromě těch dvou týpků.
"Jak se vlastně jmenujete?" řekl Louie nahlas mou myšlenku.
"Já jsem Bastr a tohle je Benji." řekl vyšší kluk s černými zvlněnými vlasy nad ramena. Měl světle modré oči a když říkám světle, tak opravdu myslím světle. Mám takový pocit, že v noci mu musí svítit... V uchu má několik náušnic a na ruce takový zvláštní prsten, kde je vyobrazen had na nějaké pečeti. moc jsem o tom nepřemýšlel a obrátil se na Benjiho. Byl krásný. Skoro jako Pájovo dvojče, akorát byl trošku větší a měl světlejší vlasy bronzové barvy. Na krku měl vytetovaného nějakého postiženého dráčka nebo plaza nebo co to bylo zač. okolo krku měl obojek. nejvíce mě ale zaujala jeho barva očí. Měl je takové měděné, ale když se postavil do tmy, měl je mírné načervenalé. To mě trochu zarazilo , ale stejně byl krásný. Paul si všiml mého pohledu a bouchl mě do zad, až mi vyrazil dech. Zhluboka jsem se s těží nadechl a hodil po něm opovrhující pohled.
"Co tady děláte?" zeptal se jich Pája.
"Projíždíme. Hledáme nějaký místo na ubytování. už jezdíme po republice dobrý rok, ale stále jsme nic neobjevili." vydechl si Benji.
"Hm... Benji... to bude Benjamín, že?" zeptal jsem se ho.
"Jo."
"Ale pořád nemůžu přijít na Bastra." zadumal jsem se.
"Že by Sebastian?" podíval se na mě Tim. No jasně!
"Správně." kývl a chystal se k odchodu.
"Počkejte! Co kdyby jste jeli s náma?"
"Kam?" zeptal se zvědavě Benji a v očích mu divně zajiskřilo.
"Do Českých Budějovic" řekl jsem suše.
"Tak fajn. tam jsme ještě nebyli." řekl nadšeně Benjamin a přitiskl se k Bastrovi. ten mu jen dal ruku okolo pasu a namířili jsme si to na parkoviště.
"Tam." ukázal Louie na minidodávku.
"Uf. Už jsem si myslel, že se budeme načkat v tom autě." ukázal Benji na takové malé autíčko.
"Neboj. Toto auto sme si speciálně pořídili, abychom se tam všichni naskládali."

Cestou domů mi musel Pája sedět na klíněm, jinak by si musel vlést asi na střechu. Doufám že to bude těma báglama, protože jestli se tu neuvolní víc místa... myslím že mi brzo zdeformuje koule.
Vzal jsem ho za bradu a otočil si to čelem k sobě. Ale zvedl se (přitom se bouchl do hlavy, ale to je vedlejší) a sedl si na mě opačně. POdíval se mi do očí a hladově mě začal líbat. Byl to nerozhodný souboj o nadvládu. Naše jazyky se navzájem proplétaly a vcelku dlouho jsme soutěžili o nadvládu. Nakonec to Paul vzdal a tak jsem mu jako cenu útěchy zajel pod košili a laskal jeho bradavku. Slastně vzdychl.
"Auuu!" zakřičel jsi jsem mu ji stiskl úplně na fest
"Promiň, ale to tady ten kolega mě ruší při práci..." zavrřel jsem s hodil po Benjim nenávistný pohled.
"Nechte si to na doma..." zavrčel Bastr a dál hleděl z okna a kousal si nehty. Musím přiznat, že já a Bastr se sobě navzájem hodně podobáme. Ale začínám ho mít už vcelku plné zuby. Jak to mohli kluci se mnou vydržet?! benji se zas uchechtl a vzal mu pramínek vlasů. Obrkoužil si je konem prstu a svůdně řekl: "Snad by jste nežárlil, pane." Bastr po něm hodil tázavý pohled a pak se jen ušklíbl. "Jednou mi to stačilo... díky nechci." řekl posměšně. Benjaminovi se zakrabatilo obočí. Ach jak on mi připomíná Páju... "Ale musíš uznat, že to stálo za to." naléhal.
"Když žeknu že jo, dáš mi už konečně pokoj?" spotil Sebastian.
"Fajn."
"Fajn."
"Co fajn?"
"No fajn!"
"Fajnovko!" nafoukl se asaryl se do sedačky.
"Hele udělej trochu místa!" žduchl jsem do něj. On mě to stejným způsobem oplatil.
"Přestaň do mě šťourat smrade!" zaječel na mě. Ještě že tam byl Pája, jinak by z něj bylo puzzle. V lepřím případě by mu hlava vyletěla z okna ven. "Ty radši drž hubu ty zmetku nebo budeš minimálně dva roky zpívat soprán! A vůbec.... neřvi na mě nejsem tvoje stará!" řekl jsem až ledovým klidem a zpozoroval, že Benjimu naskočila husí kůže. Je úplně stejný jako Pája.
"Sebastiane?" ozval se Tim.
"NO?"
"Ty jsi gay?"
"JO. Vadí ti to?"
"Já už jsem si zvyk," zakřenil se "a ty Benjaminku?"
"Brrr Benjaminku mi říkala moje bábina. no já jsem gay no..." řekl s "klidem". Snažil se co mohl, ale pořád se na mě divně díval.
"Nemůžeš přidat Time?"
"Ne."
"No radil bych ti změnit názor nebo mi rupnou ryfle a byly celkem drahý." zavrčel sem.
"jojo, šak už jedu. To je dnaska nálada." povzdechl si. Zvědavě jsem se podíval na Louieho. spí. Jak on je krásný. ovšem jen do té doby než promluví... to mele snad 24 hodin v kuse. Ale musím uznat, že je hezký. Je to tak... Benji a Paul jsou z nás nejhezčí. Ale je mi louieho vcelku líto. Nikoho neměl a celé ty roky doufal, že se k němu vrátím. No vrátím... nebylo se kam vracet, protože jsem ani nikam "nevyšel" jestli chápete. za chvilku jsme byli doma. Bastr a Benji se zvědavě koukli na jednopatrový dům. Byl vcelku velký. I mě překvapuje, kde jsme na něj vzali :-D.
"Tak tady budeme bydlet jo? Hm… Není to špatný. Tak fajn. Deny? MOhl bys nás zavést někde k bankomatu?" zeptal se mě Bastr. Trochu zneklidněl když viděl můj úšklebek.
"Ale jasně." Všichni tři jsme si zpátky nasedli do auta a aniž bychom někomu řekli, kam jdeme, vyrazili jsme. Asi tak po 200 metrech jsem zastavil. Benji se koukal okolo sebe a pak propukl v smích. Bastr ho nechápal.
"Proč jsme zastavili?" zeptal se.
"Podívej se pořádně lásko." Huh? On mu řekl lásko? No třeba je to jen tak. Tim mi taky kdysi říkal zlato. Nebo spolu chodí… to by byl pár úplně stejný jako já a Paul. No nic. Sledoval jsem jak zpátky nasedají do auta a napěchovanými peněženkami. No počkat… každý měl tři napěchované peněženky! To asi vybrali všechno no, ale nechápu proč.
"To jste vyloupili banku?" zeptal jsem se s úsměvem.
"Ne. To je jenom setina z toho, co máme na kontě." Zakořenil se Benji a Bastr jen protočil oči. Nastartoval jsem a jeli zase domů.
***
Nemůžu spát. Nechce se mi. Připadá mi to už dávno, co jsem byl na těch záchodkách s Matym. Kam se ksakru poděl? V klubu není a ve městě jsem ho taky nezahlídl. Ale co se o něj pořád starám. Mám Paula. Je to ten nejmilejší a nejúžasnější tvor na světě. Otočil jsem se k němu. Už dávno spal. Je tak sladký… Přitáhnul jsem si ho do náruče a doufal, že za půl hodinky usnu. Ne! Nebylo mi dopřáno spánku. Se smíšenými náladami jsem se vytratil dolů do kuchyně. Po tmě jsem potichu prošel okolo stolu a židlí a rozsvítil. Napustil jsem si sklenici vody a otočil se a vodu ihned vyplivl.
"Danieli!!!" zakřičel Benji a snažil se schovat snad každý obnažený kousíček těla před mým šokovaným pohledem. No upřímně… musel by se stát asi neviditelný no. Ležel na stole a hned za ním byl Bastr. Ten se jen ušklíbl.
"C..co..?"
"Já se na to všechno vykašlu! A na tebe taky Sebastiane!" zakřičel Benjamin a seskočil a utíkal do pokoje. Bastr měl na sobě naštěstí aspoň slipy. Slezl ze stolu a pomalu ke mně přišel. "Je ti jasný že jsi mi právě zahnal partnera?" řekl až mrazivým tónem. Pomalu ale jistě jsem se začínal bát. "No a?" řekla jsem a modlil se ať to nezní moc drze… smůla. Co?! Já a bát se? Co to se mnou je? Nabral jsem sebevědomí a pomalu ho propaloval pohledem.
"No budeš mi ho muset nahradit." Stoupl si pár milimetrů od mého těla a přejel mi rukou po boku a dřív než jsem se nadál, už jsem měl jeho jazyk v krku. Už už jsem se mu chystal dát pěstí, když jsem slyšel ohlušující jekot.
"ÁÁÁÁ! Deny! Jak jsi mi to jen mohl udělat?! To ti vážně ani já nestačím?!" utíkal po schodech "ty nadržený se…á!" nestačil jsem tomu zabránit. Spadl po hlavě přímo dolů. Zběsile jsem k němu přiběhl.
"Pájo? Páji! Zlatíčko. Nenene! To mi nesmíš udělat. Otevři očka prosím!" volal jsem zoufale. Po tváři mi stekla slza. Bastr se na nás vyjeveně díval. Apoň že měl trochu rozumu zavolat sanitku. Ze dveří vykoukl Louie. "Co se to tu.." zarazil se. Když uviděl mě, Páju v bezvědomí a svlečeného Bastra, ihned ho napadlo, co se tu stalo. "ty jedno nadržený prase!" uhodil mě. Vstal jsem a silně ho chytil za ruce. "Uklidni se, jo? Nic nevíš o tom, co se tu stalo?!" zakřičel jsem na něj. Když přijela sanitka, jel jsem do nemocnice samozřejmě s Paulem. Vyčítal jsem si to. Sestřičky mě posadili do čekárny a vzali si ho k sobě. Čekal jsem asi pět minut, než se konečně otevřeli dveře a jeli s ním na rentgen. Z tama rovnou na operační sál. Usnul jsem.

"Pane? Pane vstávejte! Vy jste tu od toho mladého muže s těžkým otřesem mozku?"
"Cože?!"
"Ach omlouvám se že jsem vám to řekla takhle. Můžete mi prosím o něm sdělit pár údajů?"
"Jasně." Asi půl hodinky jsem vyplňoval spolu se sestřičkou Paulovu kartu.
"Jak to s ním je?" zeptal jsem se opatrně. Chci z ní vytáhnout co nejvíce informací.
"No… neměla bych vám to říkat, ale má těžký otřes mozku a z posledního roku si nic nepamatuje. Už tak před dvěmi hodinami se probral. Jestli chcete, můžu vám zařídit místo vedle jeho postele."
"To byste byla moc hodná."
"Tak dobře a bude tady nejméně 14 dní a až potom ho můžeme pustit domů."
"Dobře. Děkuji." Řekl jsem a sledoval ji jak odchází po dlouhé studené chodbě.
 


Komentáře

1 Taya Taya | Web | 31. srpna 2010 v 14:32 | Reagovat

krásna ;)

2 Sakiko Nakamura Sakiko Nakamura | Web | 31. srpna 2010 v 17:23 | Reagovat

:)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama