Srpen 2010

Prosbička

31. srpna 2010 v 18:03 RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
Zapomněla sem to sem napsat! Mohli byste pro nás hlásnout TADY, děkujeme moc ;)


15.Mdessign

31. srpna 2010 v 17:33 | Mika |  Když blog změní image...
Já si prostě nemůžu pomoct, SasuNaru miluju a když najdu pěknej obrázek, už je jasný, že změním dessign x) .

Název: Love is Happiness
Spokojenost: Mika: 500%
Kuroi: 500%

Náhled:

Nový začátek

31. srpna 2010 v 12:30
Když jsem se dozvěděl, co se stalo, myslel sem že mě odvezou nohama napřed. Pak jsem se jakš takš vzpamatoval a sbalil si věci, pomohl uklidit pokoj a pak už jsme všichni seděli na postelích a přemýšleli, co bude dál. Tedy kromě těch dvou týpků.
"Jak se vlastně jmenujete?" řekl Louie nahlas mou myšlenku.
"Já jsem Bastr a tohle je Benji." řekl vyšší kluk s černými zvlněnými vlasy nad ramena. Měl světle modré oči a když říkám světle, tak opravdu myslím světle. Mám takový pocit, že v noci mu musí svítit... V uchu má několik náušnic a na ruce takový zvláštní prsten, kde je vyobrazen had na nějaké pečeti. moc jsem o tom nepřemýšlel a obrátil se na Benjiho. Byl krásný. Skoro jako Pájovo dvojče, akorát byl trošku větší a měl světlejší vlasy bronzové barvy. Na krku měl vytetovaného nějakého postiženého dráčka nebo plaza nebo co to bylo zač. okolo krku měl obojek. nejvíce mě ale zaujala jeho barva očí. Měl je takové měděné, ale když se postavil do tmy, měl je mírné načervenalé. To mě trochu zarazilo , ale stejně byl krásný. Paul si všiml mého pohledu a bouchl mě do zad, až mi vyrazil dech. Zhluboka jsem se s těží nadechl a hodil po něm opovrhující pohled.
"Co tady děláte?" zeptal se jich Pája.
"Projíždíme. Hledáme nějaký místo na ubytování. už jezdíme po republice dobrý rok, ale stále jsme nic neobjevili." vydechl si Benji.
"Hm... Benji... to bude Benjamín, že?" zeptal jsem se ho.
"Jo."
"Ale pořád nemůžu přijít na Bastra." zadumal jsem se.
"Že by Sebastian?" podíval se na mě Tim. No jasně!
"Správně." kývl a chystal se k odchodu.
"Počkejte! Co kdyby jste jeli s náma?"
"Kam?" zeptal se zvědavě Benji a v očích mu divně zajiskřilo.
"Do Českých Budějovic" řekl jsem suše.
"Tak fajn. tam jsme ještě nebyli." řekl nadšeně Benjamin a přitiskl se k Bastrovi. ten mu jen dal ruku okolo pasu a namířili jsme si to na parkoviště.
"Tam." ukázal Louie na minidodávku.
"Uf. Už jsem si myslel, že se budeme načkat v tom autě." ukázal Benji na takové malé autíčko.
"Neboj. Toto auto sme si speciálně pořídili, abychom se tam všichni naskládali."

Cestou domů mi musel Pája sedět na klíněm, jinak by si musel vlést asi na střechu. Doufám že to bude těma báglama, protože jestli se tu neuvolní víc místa... myslím že mi brzo zdeformuje koule.
Vzal jsem ho za bradu a otočil si to čelem k sobě. Ale zvedl se (přitom se bouchl do hlavy, ale to je vedlejší) a sedl si na mě opačně. POdíval se mi do očí a hladově mě začal líbat. Byl to nerozhodný souboj o nadvládu. Naše jazyky se navzájem proplétaly a vcelku dlouho jsme soutěžili o nadvládu. Nakonec to Paul vzdal a tak jsem mu jako cenu útěchy zajel pod košili a laskal jeho bradavku. Slastně vzdychl.
"Auuu!" zakřičel jsi jsem mu ji stiskl úplně na fest
"Promiň, ale to tady ten kolega mě ruší při práci..." zavrřel jsem s hodil po Benjim nenávistný pohled.
"Nechte si to na doma..." zavrčel Bastr a dál hleděl z okna a kousal si nehty. Musím přiznat, že já a Bastr se sobě navzájem hodně podobáme. Ale začínám ho mít už vcelku plné zuby. Jak to mohli kluci se mnou vydržet?! benji se zas uchechtl a vzal mu pramínek vlasů. Obrkoužil si je konem prstu a svůdně řekl: "Snad by jste nežárlil, pane." Bastr po něm hodil tázavý pohled a pak se jen ušklíbl. "Jednou mi to stačilo... díky nechci." řekl posměšně. Benjaminovi se zakrabatilo obočí. Ach jak on mi připomíná Páju... "Ale musíš uznat, že to stálo za to." naléhal.
"Když žeknu že jo, dáš mi už konečně pokoj?" spotil Sebastian.
"Fajn."
"Fajn."
"Co fajn?"
"No fajn!"
"Fajnovko!" nafoukl se asaryl se do sedačky.
"Hele udělej trochu místa!" žduchl jsem do něj. On mě to stejným způsobem oplatil.
"Přestaň do mě šťourat smrade!" zaječel na mě. Ještě že tam byl Pája, jinak by z něj bylo puzzle. V lepřím případě by mu hlava vyletěla z okna ven. "Ty radši drž hubu ty zmetku nebo budeš minimálně dva roky zpívat soprán! A vůbec.... neřvi na mě nejsem tvoje stará!" řekl jsem až ledovým klidem a zpozoroval, že Benjimu naskočila husí kůže. Je úplně stejný jako Pája.
"Sebastiane?" ozval se Tim.
"NO?"
"Ty jsi gay?"
"JO. Vadí ti to?"
"Já už jsem si zvyk," zakřenil se "a ty Benjaminku?"
"Brrr Benjaminku mi říkala moje bábina. no já jsem gay no..." řekl s "klidem". Snažil se co mohl, ale pořád se na mě divně díval.
"Nemůžeš přidat Time?"
"Ne."
"No radil bych ti změnit názor nebo mi rupnou ryfle a byly celkem drahý." zavrčel sem.
"jojo, šak už jedu. To je dnaska nálada." povzdechl si. Zvědavě jsem se podíval na Louieho. spí. Jak on je krásný. ovšem jen do té doby než promluví... to mele snad 24 hodin v kuse. Ale musím uznat, že je hezký. Je to tak... Benji a Paul jsou z nás nejhezčí. Ale je mi louieho vcelku líto. Nikoho neměl a celé ty roky doufal, že se k němu vrátím. No vrátím... nebylo se kam vracet, protože jsem ani nikam "nevyšel" jestli chápete. za chvilku jsme byli doma. Bastr a Benji se zvědavě koukli na jednopatrový dům. Byl vcelku velký. I mě překvapuje, kde jsme na něj vzali :-D.
"Tak tady budeme bydlet jo? Hm… Není to špatný. Tak fajn. Deny? MOhl bys nás zavést někde k bankomatu?" zeptal se mě Bastr. Trochu zneklidněl když viděl můj úšklebek.
"Ale jasně." Všichni tři jsme si zpátky nasedli do auta a aniž bychom někomu řekli, kam jdeme, vyrazili jsme. Asi tak po 200 metrech jsem zastavil. Benji se koukal okolo sebe a pak propukl v smích. Bastr ho nechápal.
"Proč jsme zastavili?" zeptal se.
"Podívej se pořádně lásko." Huh? On mu řekl lásko? No třeba je to jen tak. Tim mi taky kdysi říkal zlato. Nebo spolu chodí… to by byl pár úplně stejný jako já a Paul. No nic. Sledoval jsem jak zpátky nasedají do auta a napěchovanými peněženkami. No počkat… každý měl tři napěchované peněženky! To asi vybrali všechno no, ale nechápu proč.
"To jste vyloupili banku?" zeptal jsem se s úsměvem.
"Ne. To je jenom setina z toho, co máme na kontě." Zakořenil se Benji a Bastr jen protočil oči. Nastartoval jsem a jeli zase domů.
***
Nemůžu spát. Nechce se mi. Připadá mi to už dávno, co jsem byl na těch záchodkách s Matym. Kam se ksakru poděl? V klubu není a ve městě jsem ho taky nezahlídl. Ale co se o něj pořád starám. Mám Paula. Je to ten nejmilejší a nejúžasnější tvor na světě. Otočil jsem se k němu. Už dávno spal. Je tak sladký… Přitáhnul jsem si ho do náruče a doufal, že za půl hodinky usnu. Ne! Nebylo mi dopřáno spánku. Se smíšenými náladami jsem se vytratil dolů do kuchyně. Po tmě jsem potichu prošel okolo stolu a židlí a rozsvítil. Napustil jsem si sklenici vody a otočil se a vodu ihned vyplivl.
"Danieli!!!" zakřičel Benji a snažil se schovat snad každý obnažený kousíček těla před mým šokovaným pohledem. No upřímně… musel by se stát asi neviditelný no. Ležel na stole a hned za ním byl Bastr. Ten se jen ušklíbl.
"C..co..?"
"Já se na to všechno vykašlu! A na tebe taky Sebastiane!" zakřičel Benjamin a seskočil a utíkal do pokoje. Bastr měl na sobě naštěstí aspoň slipy. Slezl ze stolu a pomalu ke mně přišel. "Je ti jasný že jsi mi právě zahnal partnera?" řekl až mrazivým tónem. Pomalu ale jistě jsem se začínal bát. "No a?" řekla jsem a modlil se ať to nezní moc drze… smůla. Co?! Já a bát se? Co to se mnou je? Nabral jsem sebevědomí a pomalu ho propaloval pohledem.
"No budeš mi ho muset nahradit." Stoupl si pár milimetrů od mého těla a přejel mi rukou po boku a dřív než jsem se nadál, už jsem měl jeho jazyk v krku. Už už jsem se mu chystal dát pěstí, když jsem slyšel ohlušující jekot.
"ÁÁÁÁ! Deny! Jak jsi mi to jen mohl udělat?! To ti vážně ani já nestačím?!" utíkal po schodech "ty nadržený se…á!" nestačil jsem tomu zabránit. Spadl po hlavě přímo dolů. Zběsile jsem k němu přiběhl.
"Pájo? Páji! Zlatíčko. Nenene! To mi nesmíš udělat. Otevři očka prosím!" volal jsem zoufale. Po tváři mi stekla slza. Bastr se na nás vyjeveně díval. Apoň že měl trochu rozumu zavolat sanitku. Ze dveří vykoukl Louie. "Co se to tu.." zarazil se. Když uviděl mě, Páju v bezvědomí a svlečeného Bastra, ihned ho napadlo, co se tu stalo. "ty jedno nadržený prase!" uhodil mě. Vstal jsem a silně ho chytil za ruce. "Uklidni se, jo? Nic nevíš o tom, co se tu stalo?!" zakřičel jsem na něj. Když přijela sanitka, jel jsem do nemocnice samozřejmě s Paulem. Vyčítal jsem si to. Sestřičky mě posadili do čekárny a vzali si ho k sobě. Čekal jsem asi pět minut, než se konečně otevřeli dveře a jeli s ním na rentgen. Z tama rovnou na operační sál. Usnul jsem.

"Pane? Pane vstávejte! Vy jste tu od toho mladého muže s těžkým otřesem mozku?"
"Cože?!"
"Ach omlouvám se že jsem vám to řekla takhle. Můžete mi prosím o něm sdělit pár údajů?"
"Jasně." Asi půl hodinky jsem vyplňoval spolu se sestřičkou Paulovu kartu.
"Jak to s ním je?" zeptal jsem se opatrně. Chci z ní vytáhnout co nejvíce informací.
"No… neměla bych vám to říkat, ale má těžký otřes mozku a z posledního roku si nic nepamatuje. Už tak před dvěmi hodinami se probral. Jestli chcete, můžu vám zařídit místo vedle jeho postele."
"To byste byla moc hodná."
"Tak dobře a bude tady nejméně 14 dní a až potom ho můžeme pustit domů."
"Dobře. Děkuji." Řekl jsem a sledoval ji jak odchází po dlouhé studené chodbě.

Sistar

30. srpna 2010 v 23:41 | Mika |  Audio Video
Písnička se jmenuje Push Push a já do ni tak nějak zamilovala x). Tady ji máte:


Kuroino info

28. srpna 2010 v 21:41 RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
Muhahaha koťátka moje! Dostala sem geniální nápady jak oživit ty moje povídky. Takže... něktří mě budete nenávidět, někteří budete kroutit hlavou nad mou odvahou a někteří se z toho pos.... xD Můžu vám jen říct, že nejnudnější budou asik dveře č. 111 a nejlepší bude asi Dark soul.

Kuroino dění...

28. srpna 2010 v 20:57 RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
:-D tak dneska sme šli já tata a brácha na burumku. Máti zůstala doma (to jí patří! jan tak dále xD). No cestou řídil brácha a na to, že má doma dvě kalibry tak jel slušně a přiměřeně rychle což mě trochu zamrzelo no. Jinak sme bybli na trojáku v takové té smrtící zatáčce ale jenom na 1. etapu, takže sem nemohla vidět, jak se Kresta vykrosil. Jinak stejně byli veteráni nejlepší! aspoň ukazovali nějaký triky a ten žigulik nebo co to bylo s tím klaksonem :D. Každopádně hned jak sme dojeli domů jsem utíkala za zahradu, kde závodili koně parkur tak sem tam poznala spoustu nových lidí, včetně jedé holky renaty, která měla minulej měsíc bouračku a od té doby nemůže jezdit ani normálně chodit a přišla trošku i o zrak, tak mě jí je líto no. Sem tam s nou byla a pak až odjela, tak sem šla za tím naším "gengem". No bez kola to vylo trochu divný no. Sme si povídali a pak tam za nama přišel jeden ožrala a prej : kdo je z vás nejstarší? Kdo vás tu hlídá? a my sme všichni ázali na blažka. Ten chudák nechápal a ten děda prej : ne! chlap ne! to musí holka! víte ti chlapi mají v gatích takovou díru a dycky jim z tama vyleze had..... :-D Jinak koníci byli opravdu úžasní a dokonce sem tam našla i mou milovanou Reset, o kerou sem se kdysi starala. Ale po tmě dom se mi moc nechtělo. Zvlášt sama a polňačkou. Fajn.. sicve to vbylo nějakých pár metrů, ale těch kaluží tam bylo dost no xD

Další výtvory x)

28. srpna 2010 v 11:19 | Mika |  Svaté obrázky internetu
Tááááááááááák, Mika zase neměla co dělat, tak si hrála ve Photofiltru a tohle z toho vzniklo x) .


Od Luelly-chan za bleskovku

28. srpna 2010 v 10:59 | Mika |  Pro nás
Není nádhernej?!


Skvělá nálada přijela spolu s Mikou x) !!!!

26. srpna 2010 v 20:46 | Mika |  RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
Lidičky, lidičky, slyšte: Mika se vrátila a je ve skvělé náladě, protože Žilina nakopala té hnusné Spartě pr*el ;D . Vyhráli sice jen 1:0, ale dostaly se do Ligy Mistrů!!! To je samo o sobě úspěch a Mika je šťastná desetkrát víc než Sparta xD . Teď ale její proslov:
"Tak čau lidi, jak se máte? Já se mám opravdu úžasně a musím říct, že ten zápas byl mega parádní. Byly jsme tři řady od hřiště a já křičela jako o život!!! Divím se, že sem si jako strejda nevykřičela hlasivky :) . Tak čaues ;) .




Kuroi se mění.. please, help me!

26. srpna 2010 v 9:41 RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
stává se ze mě jiný člověk.... a tím jiný myslím zlý. Jo ještě než na to zapomenu.. veřejně pro Miku : blažek se s markétou dneska rozejde a prej kvůli mě (to mi říkal on) tak jsem zmaten. NO jinak k čemu jsem se chtěla dostat. Člověk se mění strašně rychle a už mě to začíná unavovat. Nejdřív můj hudební styl: nejdřív jsem poslouchala hip hip, pak pop, pak metal, pak rock, pak punk a teď? Teď ujíždím na DnB, rocku, metalu a tolik mnou nenávidinému rapu.  Ještě před Dvoumi měsíci jsem měla největší zálibu ve psech a všem kolem nich, ale teď? Blažek a Zaoral mě strašně zkazili. Teď pozor... poprvé to veřejně přiznám. Já hulím. Teď myslim, že sem si proti sobě poštvala snad všechny no. Každopádně sem díky těm dvoum přepálencům přišla na to, že cigarety sou fakt hnus. Fuj! Je to vážně nechutný. Marihuana ale léčí a to i na způsob hulení. Je to vědecky ověřené. No radši sem o tom nebudu nic psát nebo bych to tady vychválila a zkazit vás fakt nechcu. Jen aby jste si nedělali bludy... nejsem na tom závislá. Dál. Teď mě zajímají místo psů kola. Ano kola jako kola ne kola jako kola :-D Takže ted si šetřím na freerida. No ježdění v lesíku na crosovým kole je fakt o hubu to mi věřte. Tak a teď myslím, že u mě začíná revoluce takže informace pro Miku: ve škole když budem zase vařit, tak uděláme bramboráčky. Do misky k tomu přimícháme jeden gram a uděláme bramboráčky. pak to dáme ochutnat sklářové (jenom jeden nebo se nezvedne) a ideální by bylo, kdyby šla dat ochutnat aj sboru to by byli vysmátí všeci a po třech bramboráčkách by ses ani nespletla. Jo a funguje to až 16 hodin takže by bylo učení vcelku závabný :-D A ještě jeden malý trik.. když si přilepíš na podrážku izelopu, tak ti to líp klouže takže na chodbě budem bruslit ;)
Jestli ste nepobrali to, co jsem tu řekla, tak to nevadí. jen pro můj dobrý pocit to sem píšu no.

Žilina? Jede!!!! Sparta? Padá!! xP

25. srpna 2010 v 14:55 | Mika |  RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
Ten nadpis je tu protože dnes ve čtyři odjíždím na fotbal do Žiliny. Bude mezi Spartou a Žilinu a já fandím na 1000% Žilině. Trénuje ji můj strýc a jestli nevyhrajou, nakopu mu zadek! Vrátím se ve čtvrtek, kolem večera, nejspíš x) . Tak zatím čaues ;) .

 ŽILINA!!!!

Minulost

23. srpna 2010 v 11:23
Před 7mi lety
Pohled Mizukyho Madame:
"Tak ahoj!" loučil se se mnou Shinamo, když jsme konečně přišli k mému domu.                                    
"Jo jo. měj se!" zamával jsem mu a vytáhl si z kapsy klíče. Už jsem je chtěl zastrčit do zámku, když mě něco zarazilo. Podívám se pozorněji a dveře byli vypáčené. Opatrně je otevřu a nakouknu dovnitř a zděsím se. Uvnitř byl takovej binec... no až toto matka uvidí, tak mě zfackuje. Vklouzl jsem dovnitř a díval se na rozházené šuplíky a převrácenou pohovku. To je divné. Nic se neztratilo. Dojdu se podívat nahoru. Dveře do ložnice jsou otevřené. otec asi spí, jinak by tu lítal po baráku jak splašená kobyla a nevěděl by, do čeho se má nejdřív pustit. Ani se nedivím, že ho to nevzbudilo. Kolikrát už se k nám vloupali a on si toho nevšiml, protože spal a chystal se na noční směnu. Otevřu dveře a patřím ho v zamuchlaného v peřinách. "Tati!!!" lomcuju s ním. Nic. Odkryji pokrývku zapatřím ho v kaluži krve. Je mrtvej! On je mrtvej! Oni ho zabili!!!! "Nééééééé!!!" zakřičel jsem a spustil se do pláče. Musím zavolat matce na mobil. Vzpomněl jsem si a šel dolů pro telefon. Naťukal jsem její číslo a poslouchal. Moment... zvoní to v koupelně! Odběhnu tam a strnule stojím mezi dveřmi. Musím říct, že to ustojím jen tak tak a jen proto, že jsem kolikrát na vlastní oči viděl, jak mí rodiče zabíjí své nepřátele. Ležela ve vaně plné krve a měla otevřené oči. Musela být hodně překvapená, když jí vrazili katanu do hrudi. Přistoupím k ní a zavřu jí víčka. Zoufale si kleknu a ponořím svůj obličej do jejích vlasů. Vždycky se o ně tak dobře starala, že byly jako ze sametu.  Dál už jsi nic nepamatuju.

Pohled ninji ze zvláštní jednotky Kambojiho Madame.

"Pane Koizumi?" zavolal jsem a vnikl do domu. Bylo to tu všechno rozházené. ihned mě napadlo, že se tu muselo něco stát.
"Pane Koizumi?!" zavolal jsem zoufale. Rychle vyběhl schody a namířil si to rovnou do ložnice. ležel tam na posteli celý bezmocný. Musel u něj někdo být tak před deseti minutami... Ach... můj mistr... je mrtvý. můj mistr! Byl pro mně jako můj otec! Náhle jsem slyšel nějakou ránu z koupelny.No jasně! Jeho manželka Kija má dovolenou! Doufám, že je v pořádku. Vběhl jsem do koupelny a tam spatřil Kiju ve vaně a vedle ní schouleného klučinu. Zvědavě jsem k němu přistoupil a pozoroval ho. Kdo to je? Vzal jsem ho za paži a něco uviděl. POd tričkem se mu rýsovalo tetování, které zobrazovalo znak našeho klanu Madame a to tři couvající měsíce vedle sebe propojené elipsou. Je to... jeho syn? Nikdy se o něm nezmínil. Změřil jsem mu tep. Ještě žije. Zhluboka jsem si oddychl. Vzal jsem ho do náruče. Trochu se na mě přitiskl a tak jsem ho odnesl na ošetřovnu.

"Pane Yokuzo! Mám tu syna pana Koizumiho!"
"Cože? Hele Kambo... nedělej si ze mě blázna!"
"Ne! To bych si nikdy nedovolil. Já nelžu! Přísahám!" položil jsem kluka na lůžko. Vypadal tak bezbranně. Pomalu otevíral oči a já se pomalu utápěl v jeho světle modrých zbarvených duhovkách. Cože?! Vždyť je mu nanejvýš deset let! Na tohle nesmím myslet!
"Jak se jmenuješ chlapče?" zeptal se vlídným vlasem doktor.
"J..Já? Kde to jsem?"
"V nemocnici. Tak řekneš mi tvé jméno?" pousmál se.
"Eh… ano. Jsem Mykuza Sharoda."
"Kamboji!!!!" zahřměl Yokuzův hlas "přísahal jsi, že to je Koizumiho syn."
"A..ale j..já… no viděl jsem ho schouleného u Kiji tak jsem myslel…"
"Ach… Příště radši nemysli, jo?"
"Dobře. Omlouvám se."
"Já taky. Nevím proč mě to tak rozhodilo, že ses jednou zmýlil."

Pohled Myzukiho Madame

Otevřel jsem oči a příšerně se lekl těch dvou chlápků, co stáli nade mnou. Snad to nejsou ti, co mi zavraždili rodiče. Ptali se mě, jak se jmenuji. No musel jsem se z toho nějak vykroutit. Přece jim neřeknu své pravé jméno. Otec nechtěl, aby se vědělo, že má syna a kdybych řekl, své pravé jméno… zklamal bych ho. "Jsem Mykuza Sharoda." Hned na to jednomu z nich.. tomu staršímu.. zrudl obličej a začal na toho druhého křičet. Moc jsem to nevnímal. V srdci mě tížila smrt mých rodičů.
"Moment.. co jsi tedy dělal u Kiji?" obrátil se na mě doktor. No jasně! Jsem v nemocnici! Ale kdo je ten druhý?
"No…" sakra lepší otázku vymyslet nedokázali?! "já… byli to mí vzdálení příbuzní."
"Aha. No dobře. Kamboji na tebe bude dávat pozor, než tě dopravme domů."
"Huh? Dobře. To bych byl rád jen…" zvědavě se na mě podívali "Nepamatuju si, kde bydlím"
"Je to horší, než jsem si myslel. Museli ho nějak udeřit do hlavy."
"Já se o něj postarám." Řekl nakonec ten Kamboji a vzal mě do náruče.
"Hej! Chodit ještě umím!" zmítal jsem se a skončil na zemi na zadku.
"Jej. Promiň. Já se jen lekl."
"Grrr."
"Nezlob se na mě! Neměl si sebou cukat!" opřel se do mě.
"No tak dobře. Uznávám." Povolil jsem a šel vedle něj až k vchodovým dveřím. Otevřu je a zůstanu stát s otevřenou pusou. Celá skrytá andělí byla…. Zničena. Zůstala jen nemocnice. Najednou se něco mihlo na obloze. Je to letadlo. Snad to není…KAMIKADZE!!!!

Současnost

Otevřu oči a dívám se černočerné tmy. Pořád se mi zdá ten samí sen. Ano.. přesně ten samí sen co byl ještě před sedmi lety jen krutá realita. Začalo to smrtí mých rodičů a skončilo vyvražděním celého klanu. Tedy až na mě. Já jediný to přežil. Můžu mluvit jen o obrovském štěstí. Málokomu se podaří vyváznout bez zranění po tom, co na něj spadne letadlo. Ano. Zůstal jsem jen já. Kambojiho jsem po tom útoku už neviděl i když musím přiznat, že i za těch pár minut jsem si na něj zvykl a jeho ztrátu jsem nesl opravdu těžce. Teď bydlím u tety ve skryté Hadí vesnici. Jsou tu moc milí lidé. Se vším pomůžou a mají radost ze života. Jen doufám, že se jim nestane to, co mě před sedmi lety.

14.Mdessign

20. srpna 2010 v 19:40 Když blog změní image...
Sem hrozná, já vím, ale když sem ten obrázek viděla, musela sem ho dát na dessign, mě osobně se strašně líbí ;) xP .

Název: Beautiful Darkness
Spokojenost: Mika: 480%
Kuroi:90%

Náhled:

Napiš to sem!

19. srpna 2010 v 19:06 | Mika, Kuroi |  REKLAMY
Všechny reklamy, jako třeba, abysme pro vás hlasovali v soutěži, nebo tak něco, piště SEM, jestli to uvidím někde jinde, okamžitě mažu a budu dělat, že tam žádný komentář ani nebyl, jasné? ;)


Vyzkoušejte, je to super!!!!

19. srpna 2010 v 18:26 | Mika |  RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
Chcete asi vědět, o čem melu, co? Melu o tom, aby ste si zkusili, jestli chcete, udělat svůj obličej v anime, podle svého gusta ;) . Tady je ten můj :


3.Kapitola

18. srpna 2010 v 22:58 | Mika |  ZSZAM
Doufám, že se bude líbit ;) .


Déšť

18. srpna 2010 v 17:42 | Mika |  MJednorázovky
Jen jedna věc, ne neměla sem depku, když jsem to psala xD .


Od Layly

18. srpna 2010 v 17:35 | Mika |  Pro nás
Layla nám už udělala diplomek a já osobně musím říct, že se mi strašně líbí ;)


Proměna Miky

18. srpna 2010 v 12:23 | Mika |  ZSZAM
Jen chci říct, že sem se trošku nudila a tak sem udělala aspoň pro vaši představu tenhle obrázek: