Kterej chytrák vynalezl sex?!

23. července 2010 v 20:12
Ležel jsem na posteli a neustále přemýšlel o Matyášovi. Byl opravdu krásný. asi po matce. z otcovi strany neměl nic včetně povahy. Za to jsem byl opravdu rád. Podíval jsem se na hodiny. Bylo něco po půl čtvrté ráno a já teprve usínal. Ostatní kluci už dávno spali. teda aspoň jsem si to myslel. Všichni jsme byli v jednom pokoji a já měl čas si všechny konečně v klidu detailně prohlídnout. Zjistil jsem zajímavé věci. Třeba to, že Louie má strašně dlouhé řasy (lépe řečeno smetáky) a denně si je barví řasenkou. Totální buzík. Uchichtl jsem se a podíval se na Lukáše. To že chrápe nebyla žádná novinka, ale to že má na krku jizvu mi ušlo. Co ušlo... jsem s ním kámoš od našich tří let a nikdy jsem si toho nevšiml! A nakonec Paul. Zajímavý. Má každé oko jinak zbarvené. Moment.... jak můžu vidět barvu jeho očí když spí ?...on nespí!!!
"Co na mě tak zíráš?!" zeptal se zvědavě
"Ty máš každý oko jinak zbarvený?"
"No...a? Ach jo. Začíná se na tobě objevovat buzeranství." povzdechl si a otočil se na záda.
"jak?"
"Chováš se jak holka. Už nejsi ten tvrdej rváč, který málem pouhým pohledem zapálil své vlastní spolužáky."
"Ale musíš uznat, že se zapalovačem mi to šlo líp. Spomínáš na Merlina?"
"Merlin... jo! Melmen!ů
"Nechápu kdo mu vymyslel takovou debilní přezdívku.... Melmen... pche. to zní fakt dost přihřátě."
"Nebyls to náhodou ty?"zaptal se. Má pravdu. tu přezdívku jsem mu dal já. Podíval jsem se zpátky na Paula. Klapal se. Asi mu byla zima.
"Paule?"
"Nnno?" drkotaly mu zuby.
"Poď sem."
"Co?!"
"Poď za mnou. Postel je dost velká. Eh... to vyznělo blbě. neboj. Po tobě rozhodně nepůjdu."
"Škoda." řekl Paul téměř neslyšně. S obtížemi jsem poznal co vlastně řekl.
"Jak škoda? Co tím myslíš?" zeptal jsem se ho nechápavě. Paul se zastavil v půlce cesty a jeho výraz ve tváři naznačoval něco jako... já sem to řekl nahlas?!...
"Nic." řekl a vrátil se zpátky.
"Počkej. Poď sem."
"Ne."
"Zmrzneš."
"Ne."
"Nech toho nebo tě sem dovleču násilím a ty víš že sem toho schopný." vyhrožoval jsem a on poslechl. Lehl si vedle mě. byl nervózní.
"Ty se chováš jak studná panna." řekl jsem mu. Skousl si ret.
"Můžu se tě na něco zeptat?"
"No?"
"ty už nejsi panic, že?"
"Ne. Kdes na tom byl. Člověče neblázni. je mi 17! Už to můžu dělat dva roky. Myslíš že sem toho nevyužil hned na té oslavě?"
"Jo? S kým?" uchechtl se a otočil se ke mě. díval se mi zpříma do očí. Cítil jsem vůni jeho deodorantu. Používá stejnou značku...
"Fakt to chceš vědět?"
"jo."
"byl to Louie."
"Eh?" nechápl s otevřenou pusou.
"tys spal s Louiem?!"
"Ne tak nahlas. Nikomu to neřekneš, že ne?"
"Jistě že ne! a s kym dál?"
"No pak tu byl ještě Martin ze čtvrťáků, marek na táboře mimochodem jeden z vedoucích, Radek z druháků, Jirka - můj bratranec, Sebastian - týpek přez motorky, Pavel z tábora, když se dozvěděl jak o mě básnil marek, a pak ještě ix kluků z klubu, ale ten poslední mě potěšil nejvíc."
"kdo?"
"Kytarista z té nové kapely."
"Fakt?! Kdy? Kde? Jak se jmenuje?"
"Před hodinou na záchodech. Jmenuje se Matyáš Corson. Je to syn Michala."
"Že si přez rozmazlený spratky sem nevěděl."
"Ne. Byl celkem fajn. na to že sme se bavili asi tak dvě minuty, tak se mi zdál celkem fajn."
"A jaký to bylo?"
"Báječný. NIkdo vživotě mě tak nedokázal udělat. Počkat... ty si panic?!" došlo mi to.
"Hm...."
"ty vrahu! si starší jak já a ještě ses niky s nikym nevyspal?! Ne... neříkej to nebo mě zabiješ.... žit bez sexu... ááá ty vrahu!"
"Nech toho." urazil se
"Promiň. Pule... promiň." začal jsem ho otáčet zpátky. Povedlo se, ale nechtěl se na mě podívat. Vážně měl obě oči jinak zbarvené. Obě byly tmavé, ale jedno víc do modra a druhé spíše do hněda. Byl vážně tak sladký.... jako ty porcelánové panenky které matka zbírala. POlíbil jsem ho.
"C...c...co to bylo?" zeptal se.
"Ach bože. ty jsi na tom fakt špatně. Neznáš ani pusu jo? No potěž péro." plácl jsem sebou na postel. nahl se nade mě a začal mě líbat. Odtrhl jsem se od něj.
"Chceš mě?"
"Jo."
"Moc?"
"Strašně!
"Teď se uč. tomu se říká týrání." řekl jsem, otočil se na druhou stranu a v momentě jsem usl.

Ráno mě probudilo tiché šeptání.
"Ticho nebo ho vzbudíte!" šeptal louie.
"Neboj. ani za tu největší blbost by nám dneska nic neudělal." uvedl ho na pravou míru Paul.
"Jsi si tím jistý?! Ať to nedopadne jak minule."
"Neboj. Včera... vlastně dneska ráno si šel zašukat tak bude v pohodě."
"Tak za tohle tě ale zabiju!" zakřišel jsem a vyskočil z postele. V momentě jsem začal honit Paula po domě. nakonec se zamkl v koupelně.
"Odemkni!" zuřivě jsem loncoval s dveřma.
"Ticho, podlím se! Andělíčku můj strážníčku...."
"Ty debile odemkni nebo všem řeknu to, co jsi mi řekl večer... teda ráno!"
"Tak jo." ozvalo se tiše a v zápětí cvaknutí zámku. Vletěl jsem tam zabouchl za sebou.
"Já ti věřil. Slyšíš mě?! Já ti věřil!"
"Ale já myslel že to není tajný. Vždyť jsem neřekl ani jméno ani pohlaví!" obhajoval se a pak mu stékla po tváři slza. Asi vážně musím nahánět hrůzu když se rozčílím. Paula jen tak něco nevytočí.
"Promiň." setřel jsem mu palcem slzu a políbil ho. POhladil jsem Paula ještě po tváři a odešel.
"Sem zvědavej kdo zas bude umívat ze země krev." řekl Louie.
"O to se nestarej. ty poneseš mrtvolu." uzemnil jsem ho. Měli jste vidět ten jeho výraz ve tváři. on si fakt myslel, že jsem ho zabil! NO... já svoje slova plním, takže to vlastně není ani tak neobviklé. Když uviděli ve dveřích tak si značně ulevili. Usmál jsem se a mrkl na Paula. Louie to zaregistroval a odstrkal mě vedle do pokoje. "ty jsi ho přefik?!"
"Co?"
"Nedělej blbýho! já jsem vás večer jasně slyšel. A nezapomněl jsem ani to, co ste si říkali v baru. i když přiznávám, že opít mě nebyl tak špatnej nápad. Z toho se nevykroutíš! já vím jaký si a jak sem se trápil po tom tvym večírku!"
"Tys mě ještě chtěl?
"jasně! A co jsi čekal?!"
"nevim. Myslel sem že to byl je zálet. Ty ses vůbec neozýval."
"NO Taky když sem si myslel že spolu chodíme a pak jsem tě vyděl s tím gigolem ze čtvrťáků!"
"Promiň... nevěděl jsem."
"Ach... to nevadí." řekl a odešel. Pak jsem si uvědomil, že koupelna bude tak tři hoďky ucpaná. Viděl jsem jak mě všichni pozorují a něž jim to konečně docvaklo. Ale byl sem rychlejší. Louie pořád bouchal na dveře. Už mě to začínalo mírně strát. naplnil jsem kýbl vodou, otevřel dveře a než se všichni nadáli, už byli mokří. To jsem si posral. A dobře jsem to věděl. za 10 minut sem byl venku. "půjdem dneska do klubu jo," oznámil jsem jim. Paul se jenom usmál a odešel domů.
 


Komentáře

1 Nagisa-chan Nagisa-chan | Web | 23. července 2010 v 20:55 | Reagovat

Tak to bylo moc pěkné. Se ti opravdu povedlo. x)

2 Kuroi Kuroi | Web | 23. července 2010 v 23:28 | Reagovat

kují :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama