Červenec 2010

Supr supr písničky

30. července 2010 v 13:37 | Mika |  Audio Video


Za bleskovku!!!

29. července 2010 v 21:39 | Mika |  Pro nás
Čau lidi, zúčastnila jsem se u Tayi v bleskovce a tady mám od ní diplomek. Ještě jednou ji chci poděkovat, je opravdu bezvadnej.


Pravda vítězí

29. července 2010 v 14:50
Mám tady pro vás nachystaný další dílek Dark soul. Musím uznat, že se mi tato kapitolovka povedla. Je zatím moje nejlepší ) takže sem na tom hodně špatně XD. Jo jo. Já vím že samochvála smrdí, ale smrdí kde co, tak co už? :-D tak doufám, že si dobře počtete.

"Louie! pohni!" křičel Tim na blonďáka. Konečně přiběhl a nasádlil se do auta. Kristaán řídil, Louie dělal spolujezdce a já s Paulem jsme seděli v zadu. Uběhlo pět minut jízdy a já se za celou tu dobu ne Paula ani nepodíval. Připadal jsem si trapně. Cítil jsem se, jako kdyby jsem ho podvedl a on o tom netušil. Vždyť se ale nic takového nestalo. Nebo jo? Mám v tom krapet zmatek. POslední dobou se mi zdají divný sny. Nedokážu oblišit realitu od snů. Plete se mi to! Asi bych si měl najít cvokaře... vydechl jsem si a podíval se na něj. Upíral na mě zvědavý pohled.
"Pojď sem." napřáhl jsem ruce a Paul se ke mě přisunul. Položil mi hlavu na hrudník a já si ho k sobě přitiskl. "Nechci tě ztratit. Nikdy." povzdechl jsem si a políbil ho do vlasů.

POhled Louieho:
Ríno to bylo strašné! Byl to takový fofr, že jsem si nestihl málem udělat ani oční linky. Tim seděl za volantem a trobil a nadával, že jsi mám pohnout. Peul seděl na kraji zadní sedačky vlevo a Deny... ach Deny... ten mizera jeden! Seděl přitisknutý na okno na opačné straně auta. Zajímalo by mě, co si ti dva udělali. Upřímě, je mi Paula líto. Deny s ním určitě nevydrží dlouho. Nebo nejspíš Paul s ním. Ale co jsi budu nalhávat. Možná toto říkám jen pro to, protože chci být na Paulově místě. Na místě vedle Denyho. je to až směšné, že po celé ty roky Dana pořád miluju i přez veškeré problémy a trable, které mi způsobil. Jako například to, že jsem se rozešel s rodiči. Musím uznat, že dodnes toho nelituju, ale stejně... Když jsem si konečně sedl do auta, všiml jsem si Danova pohledu. Díval se z okna a dělal všechno pro to, aby se nemusel na Paula podívat. Něco provedl. to mi bylo hned jasné. Musel ho podvést! Vsadím boty, že Paul o tom neví. NO jistě! Překvapaně se na něj dívá. Neví o tom. Měl bych se mezi ně asi přestat motat. Sotva jsem chtěl obrátilt pohled, Deny udělal něco, co mě překvapilo. Hodně překvapilo. řekl větu a teď cituji: "Nechci tě ztratit. Nikdy." vím, že to myslel upřímě a vím už vím, že by ho vživotě nepodvedl z vlastní vůle. Paul má obrovské štěsí.

Vracíme se k pohledu Dana:
Bylo mi hrozně. Já už to snad nevydržím. Myslm že hodím grcku... ne! Ne! "Zastav!" zakřičel jsem a vyskočil z aouta ještě za jízdy. Odskočil si do křoví a tam vykonal svou potřebu. Paul za mnou vyděšeně doběhl. "Jsi v pořádku?" stachoval se.
"Jo. Nemáš kapesník?"
"Jo mám jasně." řekl a vykouslil z kapsy balíček papírových kapesníků. Utřel jsem si pusu a šel zpátky k autu. Paul mě doprovázel se sklopenýma očima.
"Co ti je?" zaptal se nakonec. Opřel jsem se o strom a zhluboka vydechl.
"Nevím. Poslední dobou se necítím dobře."
"Že je to ta doba, co jsme spolu?"
"Jak to víš?"
"Cítím úplně to samé. Jako kdybych tě zradil a ty jsi o ničem nevědě a choval se úplně normálně jako dřív a já si jen vybavoval, jak ti bude, až něco provedu." povzdechl si.
"J...já to cítím úplně stejně."
"Vážně?"
"Jasně že jo. Nevěděl jsem že ty taky. Slibuju, že nikdy neudělám žádnou věc, aniž bych věděl, že ti to nějak ublíží." pohladil jsem ho po tváři, vzal si z auta vodu a vypláchl si pusu. Petku jsem zahodil a vzal si dvě mentolový žvýkačky. V klidu jsme jeli dál. Nevím proč, ale Louie se na nás pořád tak divně spokojeně díval. Mám pocit, že něco chystá. Pak už si nic nepamatuju. až na to že Paul zkučel že má hlad a ze mě ho prý údajně bolí noha. Otevřel jsem oči.
"Říkal tu někdo něco o jídlu?" probudil jsem se naráz.
"Díky bohu! myslím, že jsi mi právě umrtvil nohu, labužníku." ušklíbl se Paul.
"hele neměl jsi náhodou ještě před hodinkou zvýkačku?" zeptal se mě Tim, když jsme zastovovali v jednom motelu.
"huh? asi jo. Si říkám že mě něco tlačí  krku."
"Tak to pojď zajest." táhl mě nedočkavě Paul a namýřil si to rovnou do restaurace.
"Cestou zpátky pojedeš ty." řekl Tim.
"Ale mě je sedmnáct. Ještě nemám řidičák. No a co. Pojedeš po dálnici no. Já si potřebuju taky schrupnout. Mimochodem... je Paulův klín pohodlný?"
"Zapomeň na to!" varoval jsem ho. Jen se zasmál a začal listovat v meníčku. za chvilku jsme měli objednáno. Čekali jsme asi tak 10 minut na moje kuřecí prsa s hranolkama, paulovu smaženou rybu, Kristiánovo rizoto a Louieho... tatarský biftek. ten jeho vkus mě nikdy nepřestane překvapovat. spokojeně jsme se nadlábli a šly k zpátky k autu.
"Pájo, pojď si kecnout vedle mě. nemíním, aby na tobě Tim ležel." řekl jsem.
"Nežárli." popichoval mě Tim. Paul se nakonec rozhodl, že zůstane sedět. Takže vedle mě usedl Louie. "Nemáš tam nějaké lahvo?" zeptal se Páji louie, když se přehraboval v jeho kabeli.
"Jo. úplně naspod. Pašerák ." usmál se.
"Jo vidim ho. Díky. Ale ale. Co to tu máme? Ty kouříš trávu?" zeptal se ho zvědavě a vytáhl skleněnku.
"Vrať to!" křikl na něj, vstal, bouchl se do hlavy a shodil Kristiána na zem.
"Klid tam vzadu!" okřikl jsem je.
"Říká se tomu hulení." zamumla si pro sebe Paul. Musím uznat, že mě to na něm mrzí. Zrovna na něm.
"Proč jsi mi o tom neřekl?" zeptal jsem se ho vyčítavě.
"Nechtěl jsem!" odsekl.
"Proč?!"
"myslel, jsem, že mě pro to nebudeš chtít!" vykřikl a to mě zarazilo.
"Ty... ty na tomjíždíš nebo si dáš jenom tak po haluzi."
"Měl bych s tím už přestat." vydechl najednou
"Tak mě napadá, že já taky." řekl najednou Tim a začal se hrabat v batohu. Nakonec vytáhl lysohlávky a vyhodil je oknem ven. všichni jsme na něj zírali jako kdyby jsme se probudili v jedné posteli vedle vlastní matky. Pak jsem se zase obrátil na Paula. "Ještě to nech. Dneska si to pořádně užijem." pousmál jsem se a šlápl pořádně na plyn.

Jak vypadá Kuroi?

28. července 2010 v 18:33 Svaté obrázky internetu
Ano.... je to stále záhadou, ale pod tímto perexem se strývají dvě fotky, které vám zcela určitě vypálí oči. Prosím, spustít famfáru... a jdeme na to!
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
kuroi
kuroi2

2 - Ztráty a nálezy

27. července 2010 v 20:34
Kaligo seděl na okraji postele a byl naštvaný. Lux ležel na boku na posteli a jemně si přejel rukou po stehně. "Hele, řeknu ti to asi tak... mě tyto situace nestávají zas tak často..." Kaligo po něm hodil papuč. "Tak bude teda něco?" zeptal se lux nedočkavě
"Ne!" odpověděl rázně Kaligo.
"Tak já tě tady málem umučím rozkoší , ty si to užiješ a já ne?! Kvůli tobě mám ted divnouchut v puse." Kaligo se na něj otočil a skočil na něj. "Já ti ukážu jak vypadá týrání." s těmito slovi přivázal Luxe k posteli. Vytáhl si z kalhot, co viseli na lustru cigarety a sirky. Jednu si zapálil, potáhl a začal luxe vášnivě líbat a při tom mu kouř nacpal až do plic. Když přestal, lux zmateně ale vzrušeně a zcela oddaně vydechl kouř. Potom ještě hořící sirku hodil Luxovi na stehnou. Ten sebou začal mrskat a nakonec sirku uhasil. Kaligo si pořádně potáhl a vyfoukl kouř luxovi do obličeje, aby se cítil podřízeněji. Při tom mu mačkal bradavky. Lux byl čím dál tím vzrušenější a plný očekávání. Kaligo típl cigaretu o jeho bradavkua lux zakříčel bolestí. Kaligo po něm skočil, zacpal mu pusu apodíval se mu do jeho vytřeštěných očí plných bolesti a překvapení. "Ty budeš řvat?!!!" zakřičel a dal mu facku. Sjížděl mu jazykem až k penisu, jemně mu ho uchopil do úst a snažil se ho přivést k vrcholu. Pak nastavil dlaň a Lux se mu vystříkl do ní. Otevřel mu pusu a všechno mu to do ní nacpal. Zbytek utřel do jeho obličeje. Hned na to se na něj usmál a všechno to z něj slízl.  Potom se nad ním smiloval, protože Lux už byl celý vysláblý.

Lux se probudil zrovna když byl Kaligo na lovu. pálila ho bradavka. Budu tam mít nadosmrti jizvu. Pálí mě tvář. Ach jo. Jen jednou jedinkrát jsem si chtěl užít! vyčítal si to Lux. Proč zrovna on musel trefit na takovýho blázna?! Myslím, že mu řeknu pravdu. S těmito myšlenkami pomalu usínal, když vedle sebe ucítil pach krve a něčí tělo. Okamžitě se vzbudil.
"Ahoj lásko." řekl Ligovi a políbil ho na ruce. Ten však ucukl.
"Ty ještě nespíš?" zeptal se otráveně.¨
"ne. Bolí mě bradavka a taky srdce."
"Nepovídej. Víš kolik částí těla muselo bolet toho chudáka když sem ho zabil a ty si tu stěžuješ na blbou bradavku?"
"Tak doufám, že ses aspoň nakrmil."
"Určitě. Upíři mají vážně chutnou krev." řekl podivným tónem, až to Luxe vyděsilo.
"bojíš se mě?" sápal se po něm a díval se na něj svýma vlkodlačíma očima.
"Nech mě., Co to do tebe vjelo?!" brečel Lux
"Ještě mě neznáš." šeptal. Lux vztal z postele a snažil se utéct, ale Kaligo na něj skočil.
"Nezabíjej mě! Prosím!"  plakal strachy. Ligo si ho přitáhl k sobě a přitiskl si ho k vypracované hrudi. "Když nejsem hladový, nemáš se čeho bát." řekl klidným tónem a pohladil ho po blonďatých vlasech. Cítil jak se luxovi ulevilo.
"Jsi moc slabý. Musíš začít s tím něco dělat."
"Například?"
"Odtedka tě budu trenovat."
"Cože?" vyhrkl překvapeně.
"NO na to že jsi syn Drákuly nejsi moc silný."
"Jsem kříženec." povzdechl si.
"Kříženec čeho?"
"Upíra a likana."
"Ty..."
"Ano."
"Jak se jmenovala tvá matka? Ty ale tedy přeci nemůžeš.... tvoje matka nemůže...." pomalu mu to začalo docházet.
"Moje matka se jmenuje Sendyga"
"Cože? Princezna? Ty jsi z obou královských rodů"!"
"Ano, ale Upíři mě zavrhli a likani... ti mě nebudou chtít, protože nejsem dost silný."
"Postarám se o tebe." řekl Kaligo a políbil ho.
"To je poprvé, kdy se chováš jak člověk."
"Nestraš." řekl a přeměnil se v něho.
"Miluji tě." přitulil se k jeho mužnému tělu.
"NEbudeš mi věřit ale já tebe taky." pohladil ho.
"Půjdem na lov?"
"Vždyť sem teď přišel."
"Ale já sem moc slabý. A ještě sem vlastně ani nebyl."
"Ty jsi nikdy nelovil?" zeptal se udiveně.
"Ne."
"Jak to, že jsem si nevšiml že jsi poloviční vlkodlak?"
"MOc jsem toho po matce nezdědil. Stejně vypadá Sendyga jako člověk"
"Ano. Je moc krásná." řekl slibně Kaligo. Lux se na něj podezíravě podíval.
"Já jsem na kluky jestli sis toho nevšiml."
"Ale chtěl si se mnou mít sex i když sis myslel, že jsem holka!" vyčítal mu.
"Nepřeháněj. Do mojeho života ti nic není."
"Ty jsi s pal s mou mámou, viď?" řekl tiše.
"Ach.... pravdu?"
"Jo."
"Ovšem že spal! Viděl jsi ji někdy?! Je opravdu nádherná."
"to ti nikdy neodpustím..." zasyčel a práskl do bot. Kligo se jen svalil na postel a marně si namlouval, že je to jenom zlý sen. Nakonec dospěl k názoru, že ho musí najít. Je přece jenom příliš slabý. Zhasl světlo, preměnil se v likana a už si to razil po stopě pryč. Nakonec Luxe našel asi tak 2 kilometry od jeho "sídla". Krmil se tam na nějaké mrtvole.
"fuj. Tady toto jíst. Zvedá se mi žaludek."
"Nestarej se o mě!"
"Pojď ulovíš si něco."
"Jo? A co?" zeptal se a hned na to kolem nich proběhl jednorožec.
"Třeba toho pakoně." ukázal na něj Kaligo.
"Kdo ho chytí jako první, vyhrává." vyzval ho Lux a vyrazil. Vlkodlak se jenom ušklíbl a triskem pádil za ním. Lux si spokojeně letěl, když ho předběhl. Z dvou "přátel" se nakonec stali protivníci. Lux byl sice rychlí, ale musel se nechat vést Kaligem. Najednou uviděl toho jednorožce. Přidal a přímo se na něj vrhl. Kaligo ho také zpozoroval a skočil po něm. Byli tam oba zároveň a nebohé zvíře srazili k zemi.
"Kdo ho zabije?" zaptal se zvědavě Kaligo.
"Ty. Přišel jsi později tak ti dovolím dopřát si aspoň nějakou výhru."
"Ty mi to... DOVOLUJEŠ?! Co si o sobě myslíš? Co? A navíc .. byli jsme tu zároveň. Dobře to víš! Jenom nemáš to srdce ho zabít.!"
"To není pravda!"
"Zabij ho!"
"Ne!"
"Tak fajn." pustil ho a Lux ho sám neudržel. utekl.
"CO jsi to udělal?"
"Pomohl jsem ti ho držet. Ale když nestojíš o jídlo, proč bych ti s ním měl pomáhat?"
"Mám hlad."
"Normální jídlo tě zabije. Ty to dobře víš."
"Jo... já vím. už jsi jak můj otec." bědoval Lux. likan najednou chytl netopýra, drápem mu oddělil hlavu od těla a hodil jej upírovi se slovy JEZ! Zaváhal, ale vzal si. Oba se pak spokojeně vrátili domů.

Přišel čas

27. července 2010 v 11:25
Sešel jsem dolů ze schodu a viděl Kristiána, jak nám chystá oběd. "Zdarec lidi." řekl jsem a zkácel se do křesla.
"Neviděli jste někde Lukáše?" zvedl oči Louie od novin.
"Nevím, ale když jsem se zbudil, tak už tu nebyl." řekl Kristián.
"V kolik jsi vstával?" zeptal jsem se. "Timi!" zavola jsem když mě nevnímal.
"Co?"
"Timone, vnímej mě aspoň někdy. V kolik jsi vstával."
"Okolo šesté. A teď mě neruš nebo ti to připílím."
"Ty vrahu! Vstávat tak brzo?!" zhrozil se Paul a usedl ke stolu do křesla hned vedle mě.
"Co na sebe tak pokukujete?" zeptal se podezíravě Louie.
"Co?" odtrhl jsem pohled od Paula.
"Cože?!" vykulil oči Tim, když mu to docvaklo.
"Nemyslíš to vážně, že ne?" obrátil se Louie na Paula.
"Neboj. Něco mi slíbil." řekl a mrkl na mě.
"Vy jste gayové?!" vyhrkl ze sebe Tim.
"Jo." Přisvědčil jsem a podíval se na Paula.
"NO přesněji řečeno, já jsem bisexuál."
"Upřímně…neklapne vám to." Řekl Louie jako by nic, napil se čaje a dál si četl časopis. Jako by si myslel, že nevidíme jeho vztek.
"Vsaď boty že jo."
"Pche. Klidně." Odfrkl si.
"Miluju tě." Řekl mi Paul a políbil mě. Pohladil jsem ho po stehně a pustil ho, aby mohl uklidit hrnky ze stolu. Než jsem se nadál, Louie táhl Paula pryč. Já se z toho žárlivého cvoka snad vážně zblázním. Neváhal jsem a vyrazil za ním.
"Já Denyho znám. Podvede tě!" varoval ho.
"Věřím mu." Řekl klidně Paul a okusoval si nehty.
"Cože?! On je bezkonkurenční ďábel! Chová se jak největší pasák!"
"Jo. To vím."
"Aha. Jsi blázen. Věř mi. Deny by to dělal i s veverkou, kdyby neměl to srdce a nechtěl ji roztrhat.
"Cože?" rozesmál se Paul.
"Jasně že jo."
"Ne! Nezklamal by mě! Miluje mě a já ho taky."
"jo. To mi taky říkal."
"Vážně?" znervózněl. Toto už jsem nerozdýchal.
"Do prdele přestaň žárlit! Nestrkej pořád ten tvůj zvědavý nos do mýho života. Ani Paulova." Rozzuřil jsem se. Louie ztratil řeč a tak jsem měl čas odtáhnout Paula do pokoje. Posadil jsem ho na židli a sám si kecl na postel. Složil jsem hlavu do dlaní a mezi prsty viděl Paulův zvědavý obličej.
"Poslyš… to co říkal, byla pravda.."
"Ty hajzle!"
"Ale dřív!"
"Aha."
"Teď je to jiné…"
"Vážně?"
"Přísahám. Miluju tě!"
"Polib mě." Přikázal mi a tak jsem to udělal.
"Víc!"
"Ne! Až večer." Řekl jsem mu a odešel dolů. Když jsem si sundával z věšáku sofčelku, zaslechl jsem Tima od plotny, jak říkal něco o tom, že on a Lukáš jsou jediní normální lidi v tomhle baráku. Otevřel jsem dveře a šel na druhý konec města. Musel jsem si pročistit hlavu. Bylo toho na mě prostě moc. Jezdil jsem tramvají až na konečnou a pak zpátky. Cestou jsem pozoroval krajinu a přemýšlel o různých věcech. Jedna z nich byla…. Proč se sakra Louie plete do mýho života?! On ví, že u mě teď klesl až úplně na dno. Už nikdy se k němu nebudu chovat jako před tím. Se zvědavostí jsem se podíval na nádražní hodiny. To už je devět hodin večer?! Vždyť jsem nastupoval okolo jedné hodiny. To už musí být jízdenka dávno prošlá. Do prdele… revizor. Lehl jsem si na sem a proplazil se až ke dveřím. Loučili se se mnou udivené a rozesmáté pohledy lidí, kteří mě zahlédli, nebo jsem je podlézal. Zavřeli se dveře a já jen sledoval revizora, jak bouchá na sklo a volá něco v tom smyslu.."Stůj! No šak počkej příště!"
Ušel jsem cestou domů pěknou štreku, ale bylo mi to jedno. Už vidím, jak se na mě bude Paul zvědavě dívat. Paul? Ach, ano Paul. Musím přiznat, že se nemůžu dočkat, až ho konečně uvidím. To mě celkem napružilo a zbývající kilometr jsem doběhl. Celý udýchaný jsem strkal klíč do zámku, když v tom mi Kristián otevřel. Něco bylo divné. Měl celý uslzený obličej a opravdu smutný výraz, který ještě víc zveličovaly jeho zarudlé oči.
"Co se ti pro boha stalo?"
"Dozvíš se, neboj." Ujistil mě a vtáhl dovnitř. Kluci seděli vedle v místnosti v kruhu a brečeli. Kristián asi nejvíc.
"Lukáš se ještě nevrátil?" zeptal jsem se když jsem je viděl. Spustili ještě víc.
"C…co je? Začínáte mi nahánět hrůzu."
"Pojď sem lásko." Ukázal Paul na křeslo vedle sebe. Zvědavě jsem na něj usedl a díval jsem se mu zpříma do jeho zaslzených očích. Utřel mu palcem jednu slzu a pohladil ho.
"Tak co se děje?"
"Víš… Lukáš. No Lukáš. Znáš ho."
"Znám."
"Určitě víš že dřív koná než přemýšlí."
"Co ti udělal?!" stoupl jsem si.
"Sedni si, prosím." Naléhal. "víš… našel si takové krásné místo u kolejí, dal si tam křížek a čekal na vlak." Odmlčel se a já to pochopil.
"Jak to mohl udělat?!" vhrkly mi slzy do očí. Měl jsem na něj vztek. " To už ho nikdy neuvidím?" zeptal jsem se s nadějí.
"O to nejde. Ale kdo teď bude chystat pohřeb?" řekl Louie a my všichni ho probodli nenávistným pohledem.
"Musíme to říct jeho rodičům." Rozhodl jsem.
"Ale oni se ho vzdali!" namítl Tim.
"Mě taky! Ale kdyby se mi něco stalo, zhroutili by se!" křičel jsem.
"To je pravda. Měli Lukáše rádi. Ale jak začal pít…"
"No jo. Puberťák." Nechápu jak jsem v takové chvíli mohl něco takového říct.
"Vstávejte lenoši! Jede se do Ostravy! Musíme jim to říct osobně."
"A nemyslíš že za jeho smrt nám budou pokládat vinu?" zeptal se mě Paul.
"To mě taky napadalo…" přiznal jsem se "ale musíme to překousnout. Tak mě napadlo… nemáte ještě zbytek oběda? Od rána jsem nejedl." Nahodili nechápavý výraz a pak se trochu pousmáli.Lukáš by určitě nechtěl, abychom pro něj brečeli. Tím jsem si byl jistý.

Zamilovanost skrytá za ANBU maskou

25. července 2010 v 23:18 ZSZAM
Dobrej den , přidávám sem svou kapitolovku na Naruta, kterou jsem psala již na minulém blogu a začnu ji psát znovu a od začátku. Když jsem si totiž po sebě četla tu minulou, myslela jsem, že spadnu ze židle. Byla jsem sice začátečnice, ale takovým stylem jakým jsem to napsala, byl otřesnej a doufám, že tenhle bude o 100% lepší. Přeji vám tedy příjemné počteníčko .

Rozcestník

25. července 2010 v 20:56 Od Miky
Na Super Junior :
As Black and White - povídka na korejskou skupinu Super Junior
pár: Heechul/Hankyung, Heechul/Siwon
DOKONČENO

Kapitolovky:
Thank you, School!-povídka na Naruta
párů je zde víc
Příběh: Naruto Uzumaki nastoupí na novou školu, která se ukáže jako "škola gayů" a dává se dohoromady se Saiem, svým spolužákem, který se ukáže jako pěkný hajzlík a Naruto zjišťuje, že je vlastně zamilovaný do Kiby. Ti dva se po nějakém čase rozejdou a po dvou rocích se znovu setkají, ale bude to pěkné setkání?
POZASTAVENO-netuším, zda-li se k tomu vrátím.

Zamilovanost skrytá za ANBU maskou - povídka opět na Naruta,
jako předtím, párů je víc
Příběh: Naruto se Sasukem byli šťastně zamilovaní. Až jednou Sasuke odešel pomstít svůj klas a nechal Naruta v Konoze. Po třech rocích se setkávají a Sasuke zjišťuje, že je Naruto zamilovaný do jiného chlapce. I přes to se jej snaží získat zpět.
POZASTAVENO-tuhle povídku mám komplet vymyšlenou, ale vůbec nemá chuť ji dopisovat
Jednorázovky:

Déšť - jednorázovka na Naruta,
děj moc vysvětlovat nemusím, je to opravdu krátká jednorázovka

Anděl - zase jednorázovka na Naruta,
pár je Sasuke/Naruto
Příběh: Sasuke je fotograf, který jednoho dne vyfotí bílou kometu. Když se poté odebere do práce, najde krásného chlapce, jenže je tu jedna věc, kterou se od ostatních liší. Je totiž anděl. Sasuke ho vezme k sobě domů, kde se o něj postará a kde se také do sebe zamilují.

I Love You ♥ - jednorázovka na Naruta,
pár: Sasuke/Naruto
Tahle jednorázovka má jenom 256 slov, napadla mě, když jsem uviděla obrázek, u kterého je ta povídka.

Osud nezměníš - originální jednorázovka



Secret - jednorázovka pro Kuroi, téma je Yaoi (převážně :D ) a Shonen-ai

Pro kámošky:





Románek

25. července 2010 v 17:46
Bylo něco po půl třetí, když se vrátili kluci totálně nalití. Samozřejmě až na Paula.  Louie byl totálně ztřískaný a Lukáš "kupodivu" taky. Paul nechal kluky ve vedlejší místnosti a sám si za mnou přišel.
"Slyšel jsem co se stalo."
"Co, kelišová vám to všechno řekla?" řekl jsem kousavě.
"Ach...ani nevíš jak se kvůli tobě trápí." řekl a sedl si na postel. Já jen mávl, ať si vedle mě lehne. Hlavu si položil na mou hruď a já ho rukou objal.
"Potřebuju se nějak odreagovat." pošeptal jsem do přítmí. Začalo nejasně svítat. Paul se jen usmál a přitulil se ke mě ještě víc. Už jsem pomalu usínal, když jsem ale procitl, uviděl jsem Paula jak si no štránuje k mému penisu.
"Co si myslíš že děláš?" zeptal jsem se nevěřícně.
"Budu si chvilku hrát. Víš... chci aby jsi byl poctěn titulem...*ten, díky němu už Paul není panic* vždycky jsem chtěl aby jsi to byl ty." zvedl jsem obočí a pak si ho k sobě přitáhl.
"Tak to si dám obzvlášť záležet." pošptal jsem mu do ucha a převalil se na něj. Nikdy jsem nebyl dole, ale všechno je jednou poprvé. Vždyť právě odedneška nebude chtít paul nic jiného než sex. Tím jsem si byl jistý. Já na tom vlastně nebyl o nic lépe. Vzal jsem ho za bradu a upřeně jsem se mu podíval do jeho zvláštních očí. "Opravdu to chceš?" zeptal jse se do tiše. Mlčky přikývl. Oblízl jsem si prst a začal jsem ho hladově líbat. Cítil jsem jeho žár. BYl vážně hodně nadržený. Vlhkým prstem jsem mu kroužil po břichu s sjížděj čím dál tím níž. Při to jsem mu nezapoměl kousnout dortu a hladově jsem se pustil na jeho krk. Zakloli hlavu a z úst mu vyšel jen tichý sten. Byl vážně sladký. Na památku jsem mu udělal cucflek a hrál si pomocí jazyka s jeho ouškem. Razil jsem si vhkou cestičku až k jeho ztopořenému penisu. Pousmál sem se a začal jsem mu masírovat kulky. Moc se mu to líbilo. když jsem mu stiskl bradavku, alastí zaskučel. Zakto jsem ho mučil bezmála pět minut. Jazym jsem mu přejel po celé dělce jeho údu. Prohnul se v zádech a já ho pořádně štípl do bradavky, aby byla úplně tuhá. Smyslně jsem mu přejížděl rukou po jeho mužství a nakonec ho nasoukal ho pusy. Neskutečně pomalu jsem začal pohybovat hlavou. Paul byl čím dál víc vzrušenější a vzteklejší nad mým pomalým tempem. Vzal mě za vlasy a začal mi s hlavou pohybovat rychleji. Velice se potom divil když jsem ho jemně kousnul. Zrychlil jsem tempo a Paul šťastně vzdychal. Už jsem cítil jak přichází k vrcholu a přestal jsem. Nespokojeně zavrčel. Usmál jsem se a ještě mu naposledy obkroužil jazyk holem penisu. Zpod matrace jsem vytáhl tubu a podal ji Paulovi. Pochopil. Nastavil jsem mu zadeček. On mi po ěnm několikrát smyslně přejel rukou a nakonec mi na něj napiplal gel i sově na penis. Políbil jsem ho a pomalu na něj nasedl. Nemůžu říct, že to nebolelo. Paul byl pěkně vyvynutý. Slastně jsem vzdechl a začal se pohybovat. POložil mi ruce na zadeček a pomáhal mi. Prožívali jsme naši vzrušující hru. Cítil jsem Paulovo nadšení a uspokojení. Vzdychali jsme tak moc, až nás museli slyšet i sousedi. Vykřikli jsme. Vzápětí jsem ucítil tekutinu v mém konečníku. Unaveně jsem se svalil na paula. Pěvně mě objal a přetočil mě. Nemyslel jsem si že by dneska chtěl upokojit i on mě. Škoda že to bylo velice rychlé. Natřel nás gelem a chtěl na mě nasenout. "Takto ne miláčku. Týden by si potom nesedl. Já sám. 5ekl jsem a donutil Paula aby sel pode mě a klekl si na všechny čtyři. Plácl jsem ho po zadku a Přiložil můj žalud k jeho konečníku. Chvěl se vzrušením z neočekávaného. Tšošku jsem přitlačil a velice pomalu jsem do něj vnikl. Cítil jsem jak moc ho to bolí. Jako by jsme byli jedno tělo a jedna duše. Naše pocity byly úplně zřetelné a stejné. Počkal jsem až si zvykne a pomalu se začal pohybovat. Zary prsty do peřiny a zakňoural. "Vydrž to lásko. není to zas tak zlé." Poladil jsem ho po zádech. Trochu se uklidnil a nechal se vést. Začal jsem se pohybovat rychleji a víc a víc přirážet. Nevydržel jsem to a přišel až k snad tomu nejvyššímu vrcholu, ke ktzerému jsem mohl dojít. V tu chvíli jsem spadl na postel, objímal jsem se s Paulem, kterého jsem začal tolik milovat.
"O čem přemýšlíš?" zeptal se mě a já cítil jeho zrychlený decha  spocené studené tělo. Přiklril sem nás dekou a položil si na něj hlavu. "O tom jak moc tě muluju."
"Jo? a to jsi zjistil kdy?" Dnes. Po té hádce, když ste byli v baru."
"Taky tě miluju. Celou dobu co se známe." usmál se a já ho políbil na čelo. Po chvíli ticha jsem prohlásil větu. "Kam se hrabe mount everest..."
"Cože?"
"Vsadím se, že oproti takovému vrcholu, ke kterému jsem dnes přišel je Maoun everest zakový malý trpaslík." Paul se rozesmál. Kupodivu jsem byl rád, že se směje. Ještě nikdy jsem nic takového necítil. Bylo to krásné, ale i celkem bolstivé. Jaky by mi někdo rval srdce. "Udělal bych cokoliv, aby jsi byl šťastný."
"Vážně?" podíval se namě Paul s pozvednutým obočím."
"Pro tebe všechno miláčku."
"Můžu se stát tvým milence?" zeptal se mě natvrdo a já ztratil dech.
"Před tím mě aspoň upozorni nebo mě zabiješ! Hm.... myslel jsem si že po tomhle výkonu to budeš chtít pořád."
"POřád. Měl jsi pravdu. Ale pořád bez tebe by nebylo ono." umál se na mě.
"Miluji tě. Slib mi, že když tě někdy uhodím, nebudeš se se mnou minimálně půl roku bavit." Paul na mě vyjukaně zíral.
"Ty bys byl schpný mě uhodit? mě?"
"Kdybys mě podvedl..."
"O tom nepřemýšlej!" dal mi malou facku.
"Au! Hele! nebudeš mě liskat. Už si stejný jakou Louie."
"Nepřirovnávej mě s tím vořezávátkem!" zakřenil se.
"Ne. Do Louieho se nanavážej."
"Promiň. Tobě na něm porád záleží že?"
"Jo. Ale je jako můj bratr. Občas se ťafnem, ale pak je to v pořádku. teda doufám že mi odpustí."
"Hm. Doufej. Byl bys schopný mě po tu dobu, kdy budeme milenci nepodvést?"
"Ach.... ty mě chceš dorazit, že?"
"??"
"Jak už jsem řekl, pro tebe cokoliv."
"Nevěřím ti." vypustil své myšlenky.
"Ach... vážně to bude těžké, ale nepodvedu tě. Na to tě příliš miluju." políbil jsem ho a začal ho lechtat po břichu. Spokojeně zavrněl a usnul.

Probudl jsem se okolo dvanácté, když jsem ucítil oběd. "Hmm lívance..." řekl jsem v polospánku a v zápětí slyšel Paulův smích a zase tu byl ten divný pocit. Otevřel jsem oči a viděl ho jak stojí u okna, oklo pasu má omotanou bílou osušku a je opřený o parapet. Vypadal tak vážně k sežrání.
"Kdybys byl zákusek, tak už bys nebyl"
"Co?"
"Snědl bych tě." pousmál jsem se a sedl si na postel.
"Nápodobně." opověděl a otočil svůj zrak zpět k oknu.
"Co tam vidíš?"
"N..nic!" vykoktal ze sebe a přitiskl se k oknu.
"Uhni." odstrčil jsem ho rukou a on spadl. podíval jsem se z okna a tam nic nebylo.
"Na co ses díval?"
"Sem tě zkoušel." řekl smutně
"Aha. Promiň."
"Nech mě! Bolí mě zadek a tys mě ještě praštil a já na něj spadl." kňoural, až mě bodlo u srdce.
"Promň mi to lásko. Pojď sem." nastavil jsem ruce.
"Ne!"
"Neboj, já nekoušu."
"Ale vrčíš!"
"Pche! Jak chceš. Dneska nic nebude."
"Co?!"
"Na nějakej dárek můžeš zapomenout."
"Kvůli takové pitomosti?!"
"Hmm.... jo."
"Já nejsem tvůj otrok abych tě poslouchal na slovo!"
"To je taky fakt." sklopil jsem hlavu.
"Promiň. nikdy jsem s nikým takový vztah neměl."
"Já vím." přitiskl se ke mě a odmítal mě pustit.
"Začínáš mi pomalu ale jistě lést na nervy!" vyroval jsem ho.
"JO? a jak jsem vysoko?"
"No někde na začátku třetí třetiny."
"Tak to mi brzo dojdou síly." pustil mě, políbil mě a odešel.

3. Hra na Sherloka Holmese

24. července 2010 v 21:57
Čekali jsme před klubem a vyhlíželi Kristiána. Paul seděl na zemi a nadával. Lukáš tam se mnou stepoval a mlátil křuskama o zem (snažil se vyhnat mravence) a Louie tam pořád běhal jak splašená spermie a uklidňoval nás, že už určitě jde.
"To bych mu teda radil..." zavrčel sem.
"KLid. o chce hlavně klid," uklidňoval nás "ksakru... já už to nevydržim." zamumlal a vběhl do klubu. Pousmál jsem se a šel za ním a tak udělali i Paul s Lukášem.
"POčkejte na mě!" volal Krisitán a přiřítil se nezi futra a zhluboka oddychoval.
"Kdes byl ty vole?" zeptal sem se ho podrážděně.
"Potkal sem jednu holku v autobuse a..."
"Dobry dobry... detaily si nech."
"Ale byla fakt kus..."
"Ne!"
"Grrrr..." zuřil. Dneska sme obradili místo až úplně vzadu na pohovce. Nikdy jsme na tomto místě neseděli a tak jsme tam jak debilové na ní pérovali.
"hele myslim že dostanu mořskou nemoc." zamumlal sem.
"ty si blbec." rozesmál se Lukáš a začal skákat ještě víc.
"Hej! už dost!" křikl Paul když viděl můj zelený obličej.
"Sem nevěděl že si taková citlivka." šťouchl do mě Lukáš a já ho zhodil z pohovky.
"Au!" zavřeštěl když ležel na zemi. užasle sme se na něho dívali když se snažil v leže se podívat jedné borce pod minisukňu. A jak to dopadlo, no nejdžív na něho šlápla těma svýma jehlama a pak když zaregistrovala co udělal, vrazil mu facku a já se mohl zechcat smíchy. pak sem si uvědomil, proč tu vlastně sem a zvědavě se podíval na pódium. Byla tam zase ta stará skupina. Ale kde je Matyáš? Ihned mě napadlo, jak to zjistit, ale pořád sem se k tomu nmohl dokopat. Vždyť chodit za jeho otcem... hnusí se mi. Nevím proč, ale od té doby co sme to spolu dělali na záchodech na něho musím pořád myslet. "Deny?" štouchl do mě Louie.
"Co?"
"Vypadáš nějak divně."
"Nekecej."
"No nic já jdu obědnat." mrkl na mě a já šel s Louiem.
"Koho jsi hleddal?" zeptal se mě.
"já? Nikdoho." odpověděl jsem.
"Ale nepovídej. Dobře sem viděl jak ses tam rozhlížel."
"Do toho ti nic není!"
"To je sice taky fakt, ale chcu byt v obraze." mrkl na mě.
"Ach jo. Pamatuješ si tu tu novou skupinu?"
"Jo."
"A viděl jsi toho kytaristu?"
"Nooo... ne."
"Tak prostě toho týpka hledám."
"Proč?"
"Nech toho kelišová!"
"NEdělej zagorku a řekni mi to."
"Nebuď zvědavej! Budeš brzo starej."
"JO. Myslím že mám krizi pubertálního věku." pousmál se.
"Kde ty na to chodíš..."
"Od tebe:"
"Co?! já že melu takový pičoviny."
"No pokud zrovna nemluvíš takto tak jo."
"A kurva..."
"Tak proč ho hledáš?"
"Dááá! Zabiju tě!!!" kdybyste viděli mou reakci, vypadalo by to asi tak jak v simpsonovových, kdy Homer škrtí Barta :-D.
"Pust! Dusíš mě! Už vim proč si od tebe většina lidí drží odstup." povolil jsem a povytáhl obočí.
"Teda to že sem takový rambo sem nevěděl." pousmál jsem se a napil se piva. Vzápětí mě hladila čísi ruka po paži.
"Jo. Jsi vážně silný." řekl Louie.
"Nejseš ty náhodou nadrženej?" zeptal jsem se ho nevěřícně.
"Eh... možná."
"Si nech zajít chuť. Potřebuju najít toho zatracenýho kluka. Kdybs mi aspoň pomohl."
"Jak se jmenuje?"
"Matyáš." řekl jsem a uviděl jak listuje v zápisníčku.
"No těch tu mám asi dvacet. Příjmení"
"Nechceš to vědět."
"Dělej!"
"Ne!"
"Dělej!!!"
"Corson!" vykřikl jsem a sledoval jak mu vypadává zápisníček z ruky.
"Ttty..co s ním máš?!" zakřičel hystericky.
"NIc. Co s nim máš ty?!"
"M...m...my s polu chodíme." při této odpovědi sem vyprskl pivo přímo na barmana, který si celkem solidně zanadával a řekl, že už ni dneska nenalije. Což mě mimochodem moc nenadchlo, ale ....Louie a Matyáš?"
"Proč jsi mi to neřekl?!"
"Věděl sem jak tyto lidi nenávidíš."
"JO, ale přišel mi docela fajn."
"Že jo? Eh... počkat. Ty s ním něco máš! Přiznej se!" zapíchl mi prst do brady.
"Včera sem s ním šukal na záchodech." odpověděl jsem s povzdechem a svěšenou hlavou. Cíti jsem se hrozně. Louie mi začal bouchat pěstmi do mé vypracované hrudi a začal brečet. On ho asi vážně miloval. Neměl jsem nic říkat.
"Ten hajzl...."
"Já vím..." utěšoval jsem ho.
"Nenávdím ho."
"Pššt."
"I to jeho jméno zní jako jméno nějakého namyšleného gameboye."
"Jo jo."
"Grrr... nenávidím tě! Danieli Korvíne!" zadupal.
"Cože?!"
"Jo. Vždycky mi musíš ničit život. Vždycky. Jak na tvých patnáctkách, tak i tím že jsem se musel dívat, jak sis to rozdával s jinými! Žárlil jsem a když jsem konečně našel útěchu, ty mi ji normálně přebereš!"
"Ty ses musel dívat?"
"No dobře. Tak jen poslouchat ty steny z vedlejšího pokoje."
"Ty ses díval klikou!"
"C... co jak jsi..."
"Ty šmíráku!" naštval jsem se. odstrčil jsem ho až spadl na zem a odešel. Doufám že mi to pití zaplatí on a ne někdo z jiný kluků. Sel jsem si na patník z druhé strany ulice a položil si hlavu do dlaní. Co jsem to jen provedl?! Jsem vážně hrozný.
"Co tu sedíš jak svatý utřinos?" zasmál se známý hlas. Otočil jsem se a vedle mě stál Matyáš. bez varování jsem mu podkosil nohy a svalil se na něj. Chytl jsem mu ruky a zajistil ho svým tělem tak, aby mohl tak nanejvíš skušet, kopat a otáčet hlavou.
"Co děláš?!"
"Pro jsi mi neřekl, že chodíš s Louiem."
"Ty ho znáš?"
"Jasně že jo. Je to můj skvělej kámoš. Dokonce sme spolu už i spali."
"Počky... ty si ten býdák co mu zničil život."
"Cccc. "
"Jo! si to ty. Tos ale vážně posral hochu. Byl z toho úplně zničenej. udělat to mě tak z toho nevyvážneš živý."
"Jo?"
"Jo!" nějakým zázrakem a bouchl so čela a převalil se tak, že by teď zase on na mě.
"Chci tě. nemůžu na tebe přestat myslet." řekl a začal mě líbat na krku, až jsem dostal husinu.
"Takže ani v myšlenkách mě nemáš?" ozval se nad námi smutný hlas. Byl to Louie.
"Louie! ne tak to není!"
"Lžeš!"
"Dobře. z toho se nevykroutím..." začal se mu tam omlouvat a já doufal, že se teď klidně a nepozorovaně ztratím, abych to taky ještě neschytal.
"A ty stůj na místě ty sexbombo!" zavrčel louie a já se radši už ani nepohl. Věřte mi, ale v té chvíli mi připadal jako rozzužená angentinská doga. jo tak sexbomba jo, zamysle jsem se a hned mě probudila tvrdá facka, na kterou se Louie zmohl.
"ty malá děvko! Mě si liskat nebudeš!" utíkal jsem za ním. louie poznal že je zle a chtěl mi utéct. nepovedlo ze mi to. Skočil jsem na něj a svalil ho k zemi. Snažil se bránit, ale neměl šanci.
"Pusť mě ty tyranosoure!"
"Ne! Řekni mi jenom... jak jsem mohl tušit, že je to tvůj přítel!?"
"O to tu nejde. Jde jen o princip! On není věrný a ty se vyspíš s každým, kdo se ti aspoň trošku líbí!" zavrčel a kousl mě. Pustil jsem a on bez váhání utíkal s brekem domů.
"Připadám si hrozně." řekl Maty a dal mi ruku na rameno. Já tiše zasyčel a strhl ji ze sebe.
"To už mi nezbudeš ani ty?"
"ne na úkor mých jediných přátel!" zavrčel jsem a pomalu začínal běsnit.
"Víš... já nemám žádné přátele. teda kromě naší kapely."
"Tak to jsme na tom asi stejně, jenže my nejsme kapela."
"No tak vidíš."
"Nech mě být! Hledal sem tě tu jak naprostej idiot. Kde jsi byl?"
"Procházel jsem se městem." řekl klidně. otočil jsem se a on do mě nachca vrazil.
"nelep se mi na prdel! Mejsem tvoje stará."
"Co?"
"Nic!" odsekl jsem a chtěl jít dál, ale on mě zastavil a přitiskl jsi mě.
"Co to děláš?" zeptal se mě vyjeveně.
"Voníš dámskou voňavkou ty prase!" odstrčil jsem ho a šel pryč. Z dálky jsem gho jen viděl, jak tam stojí uprosřed silnice osvícen pouliční lampou. Je mi to vážně líto.

If I Had You

24. července 2010 v 21:01 | Mika |  Audio Video
Super písnička od Adama Lamberta.


Zakázaná láska

24. července 2010 v 20:54 | Mika |  RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
Zkoušela jsem vymyslet nějakou básničku a vyšlo z toho tohle. Mě osobně se docela líbí, ale chci znát váš názor.


10.Mdessign

23. července 2010 v 23:46 Když blog změní image...
Doufám, že se vám líbí, mě teda jo ;) .


Kterej chytrák vynalezl sex?!

23. července 2010 v 20:12
Ležel jsem na posteli a neustále přemýšlel o Matyášovi. Byl opravdu krásný. asi po matce. z otcovi strany neměl nic včetně povahy. Za to jsem byl opravdu rád. Podíval jsem se na hodiny. Bylo něco po půl čtvrté ráno a já teprve usínal. Ostatní kluci už dávno spali. teda aspoň jsem si to myslel. Všichni jsme byli v jednom pokoji a já měl čas si všechny konečně v klidu detailně prohlídnout. Zjistil jsem zajímavé věci. Třeba to, že Louie má strašně dlouhé řasy (lépe řečeno smetáky) a denně si je barví řasenkou. Totální buzík. Uchichtl jsem se a podíval se na Lukáše. To že chrápe nebyla žádná novinka, ale to že má na krku jizvu mi ušlo. Co ušlo... jsem s ním kámoš od našich tří let a nikdy jsem si toho nevšiml! A nakonec Paul. Zajímavý. Má každé oko jinak zbarvené. Moment.... jak můžu vidět barvu jeho očí když spí ?...on nespí!!!
"Co na mě tak zíráš?!" zeptal se zvědavě
"Ty máš každý oko jinak zbarvený?"
"No...a? Ach jo. Začíná se na tobě objevovat buzeranství." povzdechl si a otočil se na záda.
"jak?"
"Chováš se jak holka. Už nejsi ten tvrdej rváč, který málem pouhým pohledem zapálil své vlastní spolužáky."
"Ale musíš uznat, že se zapalovačem mi to šlo líp. Spomínáš na Merlina?"
"Merlin... jo! Melmen!ů
"Nechápu kdo mu vymyslel takovou debilní přezdívku.... Melmen... pche. to zní fakt dost přihřátě."
"Nebyls to náhodou ty?"zaptal se. Má pravdu. tu přezdívku jsem mu dal já. Podíval jsem se zpátky na Paula. Klapal se. Asi mu byla zima.
"Paule?"
"Nnno?" drkotaly mu zuby.
"Poď sem."
"Co?!"
"Poď za mnou. Postel je dost velká. Eh... to vyznělo blbě. neboj. Po tobě rozhodně nepůjdu."
"Škoda." řekl Paul téměř neslyšně. S obtížemi jsem poznal co vlastně řekl.
"Jak škoda? Co tím myslíš?" zeptal jsem se ho nechápavě. Paul se zastavil v půlce cesty a jeho výraz ve tváři naznačoval něco jako... já sem to řekl nahlas?!...
"Nic." řekl a vrátil se zpátky.
"Počkej. Poď sem."
"Ne."
"Zmrzneš."
"Ne."
"Nech toho nebo tě sem dovleču násilím a ty víš že sem toho schopný." vyhrožoval jsem a on poslechl. Lehl si vedle mě. byl nervózní.
"Ty se chováš jak studná panna." řekl jsem mu. Skousl si ret.
"Můžu se tě na něco zeptat?"
"No?"
"ty už nejsi panic, že?"
"Ne. Kdes na tom byl. Člověče neblázni. je mi 17! Už to můžu dělat dva roky. Myslíš že sem toho nevyužil hned na té oslavě?"
"Jo? S kým?" uchechtl se a otočil se ke mě. díval se mi zpříma do očí. Cítil jsem vůni jeho deodorantu. Používá stejnou značku...
"Fakt to chceš vědět?"
"jo."
"byl to Louie."
"Eh?" nechápl s otevřenou pusou.
"tys spal s Louiem?!"
"Ne tak nahlas. Nikomu to neřekneš, že ne?"
"Jistě že ne! a s kym dál?"
"No pak tu byl ještě Martin ze čtvrťáků, marek na táboře mimochodem jeden z vedoucích, Radek z druháků, Jirka - můj bratranec, Sebastian - týpek přez motorky, Pavel z tábora, když se dozvěděl jak o mě básnil marek, a pak ještě ix kluků z klubu, ale ten poslední mě potěšil nejvíc."
"kdo?"
"Kytarista z té nové kapely."
"Fakt?! Kdy? Kde? Jak se jmenuje?"
"Před hodinou na záchodech. Jmenuje se Matyáš Corson. Je to syn Michala."
"Že si přez rozmazlený spratky sem nevěděl."
"Ne. Byl celkem fajn. na to že sme se bavili asi tak dvě minuty, tak se mi zdál celkem fajn."
"A jaký to bylo?"
"Báječný. NIkdo vživotě mě tak nedokázal udělat. Počkat... ty si panic?!" došlo mi to.
"Hm...."
"ty vrahu! si starší jak já a ještě ses niky s nikym nevyspal?! Ne... neříkej to nebo mě zabiješ.... žit bez sexu... ááá ty vrahu!"
"Nech toho." urazil se
"Promiň. Pule... promiň." začal jsem ho otáčet zpátky. Povedlo se, ale nechtěl se na mě podívat. Vážně měl obě oči jinak zbarvené. Obě byly tmavé, ale jedno víc do modra a druhé spíše do hněda. Byl vážně tak sladký.... jako ty porcelánové panenky které matka zbírala. POlíbil jsem ho.
"C...c...co to bylo?" zeptal se.
"Ach bože. ty jsi na tom fakt špatně. Neznáš ani pusu jo? No potěž péro." plácl jsem sebou na postel. nahl se nade mě a začal mě líbat. Odtrhl jsem se od něj.
"Chceš mě?"
"Jo."
"Moc?"
"Strašně!
"Teď se uč. tomu se říká týrání." řekl jsem, otočil se na druhou stranu a v momentě jsem usl.

Ráno mě probudilo tiché šeptání.
"Ticho nebo ho vzbudíte!" šeptal louie.
"Neboj. ani za tu největší blbost by nám dneska nic neudělal." uvedl ho na pravou míru Paul.
"Jsi si tím jistý?! Ať to nedopadne jak minule."
"Neboj. Včera... vlastně dneska ráno si šel zašukat tak bude v pohodě."
"Tak za tohle tě ale zabiju!" zakřišel jsem a vyskočil z postele. V momentě jsem začal honit Paula po domě. nakonec se zamkl v koupelně.
"Odemkni!" zuřivě jsem loncoval s dveřma.
"Ticho, podlím se! Andělíčku můj strážníčku...."
"Ty debile odemkni nebo všem řeknu to, co jsi mi řekl večer... teda ráno!"
"Tak jo." ozvalo se tiše a v zápětí cvaknutí zámku. Vletěl jsem tam zabouchl za sebou.
"Já ti věřil. Slyšíš mě?! Já ti věřil!"
"Ale já myslel že to není tajný. Vždyť jsem neřekl ani jméno ani pohlaví!" obhajoval se a pak mu stékla po tváři slza. Asi vážně musím nahánět hrůzu když se rozčílím. Paula jen tak něco nevytočí.
"Promiň." setřel jsem mu palcem slzu a políbil ho. POhladil jsem Paula ještě po tváři a odešel.
"Sem zvědavej kdo zas bude umívat ze země krev." řekl Louie.
"O to se nestarej. ty poneseš mrtvolu." uzemnil jsem ho. Měli jste vidět ten jeho výraz ve tváři. on si fakt myslel, že jsem ho zabil! NO... já svoje slova plním, takže to vlastně není ani tak neobviklé. Když uviděli ve dveřích tak si značně ulevili. Usmál jsem se a mrkl na Paula. Louie to zaregistroval a odstrkal mě vedle do pokoje. "ty jsi ho přefik?!"
"Co?"
"Nedělej blbýho! já jsem vás večer jasně slyšel. A nezapomněl jsem ani to, co ste si říkali v baru. i když přiznávám, že opít mě nebyl tak špatnej nápad. Z toho se nevykroutíš! já vím jaký si a jak sem se trápil po tom tvym večírku!"
"Tys mě ještě chtěl?
"jasně! A co jsi čekal?!"
"nevim. Myslel sem že to byl je zálet. Ty ses vůbec neozýval."
"NO Taky když sem si myslel že spolu chodíme a pak jsem tě vyděl s tím gigolem ze čtvrťáků!"
"Promiň... nevěděl jsem."
"Ach... to nevadí." řekl a odešel. Pak jsem si uvědomil, že koupelna bude tak tři hoďky ucpaná. Viděl jsem jak mě všichni pozorují a něž jim to konečně docvaklo. Ale byl sem rychlejší. Louie pořád bouchal na dveře. Už mě to začínalo mírně strát. naplnil jsem kýbl vodou, otevřel dveře a než se všichni nadáli, už byli mokří. To jsem si posral. A dobře jsem to věděl. za 10 minut sem byl venku. "půjdem dneska do klubu jo," oznámil jsem jim. Paul se jenom usmál a odešel domů.

Týpek, co má rád hudbu

23. července 2010 v 15:50
"Vážně nevím, co si o tom mám myslet!" vztekal se Loui nad ememeskou v mobilu. Ostatní kluci z party k němu ihned přiklusali a zvědavě nakoukli přez ramneo. Matně mi tak připomínali mou matku, když chtěla vědět co dělám.
"Poď si to přečíst Dane!" zavolal mě Paul a složil se smíchem. Otráveně jsem se zvedl a vytrhl louimu mobil z ruky. Usmál jsem se a hodil mu jej zpátky.
"sláva! On se směje!" zavolal Lukáš na celé kolo a začal předvádět něco, co vypadalo jako tanec šamanů na přivolání deště. Ne že bych se o to zajímal. Takový věci by mi mohli políbit prdel.
"Drž hubu, kurva!" okřikl jsem ho.
"A jsme zpátky v normální náladě." povzdychl si loui a zaklapl mobil.
"Kde je vlastně Kristián?" zeptal jsem se se vzpomínkou na tu fotku z Louiho mobilu (jak tam cucá jakousi krávu. A když říkám krávu, tak opravdu myslím to zvíře). 
"hádej." odpověděl mi Paul
"Beztak má v posteli nějakou holku." odvětil Lukáš.
"Ach...." povzdechl jsem si a zajel ještě víc do křesla. zavřel jsem oči a v zápětí slyšel jen kroky. Byl to Loui. sedl si mi na klín. A zadíval se do mých přivřených očí.
"Kluci.... tak myslím, že dneska do žádnýho baru nepůjdeme."
"To víš že jo! a neseď mi na klíně jak nějaká děvka!" probral jsem se a odstrčil ho. Loui byl vážně hrozný. Choval se jako holka, ale šamponek to nebyl. Paul byl taková veselá kopa. nikdy jsem se s ním nenudil a z celé party sem se s ním bavil nejvíc. S Lukášem jsem kamarád už od školky, ale dost se změnil. z normálního kluka k pohledání se stal kašpar. Sere mě to! A nakonec Kristián. Na každou noc měl v posteli jinou děvku, ale dalo se s ním dobře kecat. Byl takový ralista. A já? Jak by to řekli kluci... věčně nasranej na svět, ale jinak pohodovej kluk, co si z ničím nedělá velkou hlavu. Když mě něco nasere, ztřískám se tak, že mě nepozná ani moje vlastní matka a je to v pohodě.
"Kolik je?" zeptal sem se
"Čeho?" zeptal se nechápevě Paul
"Koček na střeše asi ty debile!" vztekal sem se.
"Přesně jedenáct." díval se na hodinky
"tak deme. vstáveme!" vyhnal jsem je. Cesta do klubu trvala 10 minut. Nebylo to moc daleko od "našeho sídla" alias naší garáže. Klub Capriola patřil jednomu týpkovi. Byl strašně rozmazlenej. Takový menší obtrloustlý mafián. Stačilo aby jste na zem hodily grcku a poslední co jste viděli byla hlaveň kulovnice. Tento klub byl jako jeho dítě. Dokonce by kvůli jemu obětoval u svou manželku a syna. Ach.... jeho syneček. Beztak je stejný jako jeho fotřík....Michael Corson. Nikdy bych je nechtěl poznat. Vlastně jsem je ještě nikdy neviděl. Obědnal jsem si pivko a zelenou. Na tom sem totálně ujížděl. jinak ostatní byly spíš na fernet a vodku. teda až na Louieho. Ten si vždycky obědnával alkoholický kokteily. Věřte nebo ne, ale tři takový a byl střískanej jak mraky. Zadíval jsem se na parket a něco mi v tu chvíli připadalo divný. No ovšem! hrála nová kapela... no lázně pro mé uši.
"Kluci...." žduchl jsem loktem do Lukáše, který zrovna prováděl své číslo (alkohol a sirky). si pěkně spálil hubu.
"co děláš ty degene!" zařval na mě.
"uklidni se! Sory no."
"debile." řekl ještě.
"Cos to řekl?!" podíval jsem se mu zpříma do očí. Teda aspoň to, co matně připomínalo zarudlé oči.
"Hleď si radši svých koulí." odpálkoval sem ho a kopl do sebe zelenou. "Podívejte se na tu kapelu."
"Nádhera." zaposlouchal se Paul
"Víte co je ještě krásnější?" zeptal se louie "ten klávesista." kývl na něj a napil se koktejlu.
"Wow! Ten je vážně krásnej. Teda sem nevěděl že si buzarant." popíchl jsem ho
"A co ten románek s tím erikem? ty jsi to věděl jako první."
"jo vlastně."
"Ale ty taky nejsi úplně na holky."
"cože?!" šokovaně sem se na něj podíval.
"no nikdy si s žádnou nechodil."
"jo. sou to laciný kundy."
"Takže si taky gay." ještě že byl lukáš tak nalitej, že si nic z toho nebude pamatovat. Paul to nikomu neřekne, ale Louie... spiklenecky sem mrkl na Paula a ten mě pochopil.
"Ještě jeden drink." zavolal na barmana. zadíval jsem se na kapelu a všiml si nejhezčího kluka, kterýho viděl. byl to kytarista. Měl na sobě roztrhané džíny a bílé tílko a pár řetězů okolo krku a prověžených na pravém boku. po dvaceti minutách se mi chtělo strašně na hajzl. tak až kapela dohrála, šel jsem. rozepl si poklopec a všiml si týpka, co močil vedle mě. Byl to ten kytarista. Nevím proč jsem to udělal, ale z ničeho nic mi pohled sjel přímo na jeho brko. "Co je?" zeptal se. pak se na mě divně poíval, usmál se odešel. Podíval jsem se na můj penis a všiml jsem si, že se mi ztopořil. Takový trapas! plácl jsem se do čela. rychle jsem si ho ztrčil do gatí a utíkal za klukama. "hoši vstávat!" volal jsem a sledoval jak sou všeci položení na baru včetně Paula a spí. Lukáš ho dokonce stihl i poslintat. "Tak vstávejte vy děvky!" rozzlobil jsem se. Najednou všichni naklusali ze dveří a šli jsme domů. Teda já a Paul sme táhli Lukáše a louie hopsal v čele a zpíval něco v tom smisli jako " já jsem duhová víla! šlalalalááá." nebo taky ů tuhle fredčí píseň zpívám já... Naigel jéééé Naigel jéééé". Zajímavý hrát si na fretku. pomyslel jsem si a když jsme byli doma, nemohl jsem spát. Nedalo mi to a šel jsem zpátky do klubu. Objedlan jsem si Gin a kopl ho do sebe. Tatřepal jsem se a dal si dalšího. Pak si ke mě přišedl ten kytarista. "Hele, ty si na kluky, nebo se ti to tak často nestává?" zaptal se mě a já si v tu chvíli uvědomil jeho přítomnost. Barman předemě postavil pivko a já se s chutí napil. "Už to tak vypadá, že sem asi buzerant." povzdechl sem si.
"JO? Tak to máš kliku. Já taky." usmál se a já se na něj podíval s otevřenou pusou. Pak jsem si ji zvedl ze země a zeptal se : "Vážně?"
"No jasně. Holky sou..."
"Prodejný děvky."
"Jo." podíval se na mě.
"hele chtěl bych, abys na to co se stalo natěch záchodech zapomněl." řekl jsem mu.
"Jasně. Můžu ti říct jedno tajemství? já se musel ovládat, aby se mi nestalo v tu chvíli to samí." početpal mi do ucha až jsem dostal husinu.
"Snad ti není zima." podivil se.
"Eh... ne, ale těch 10 piv dává znát na můj močák." řekl jsem a šel na hajzl. on šel za mnou. Postavil jsem se před záchůdek a on zase vedle. mě. Pak jsem si to rozmyslel a se slovy preventivě jsem zapadl do kabinky. V klidu sem se vymočil a přemýšlel, co bude teď. Otevřel jsem dveře a on se na mě normálně vrhl! Přisál se na moje rty a já zapadl do záchodu. Mu to bylo ale jedno. Dál mě líbal a nutil mě ke spolupráci. Naše jazyky se navzájem proplétali a já tak ucítil, že má persing. Vzal jsem mu ho mezi zuby a mírně zatáhl. pousmál se a stršil mi jazyk až úplně do krku. začal jsem mu jemně ochutnávat rty a on mi kroužil okolo persingu na levé straně rtu. Pak mi vzrušeně sáhl pod tričko, zatím co já mu ho pomalu vyslíkal. JEmně mě líbal na krku a šeptal mi do ucha krásná slova. Sem tam mě dokonce kousl. Byli jsme tak nažhavení, že se to snad nedá ani popsat. Přitiskl jsem si ho víc k tělu a cítil jsem tak jeho zrychlený dech. Rukama mě kladil po poklopci. Rozepl ho a vyndal mi můj ztopořený úd. Rukou mi po něm něžně jezdil, kousal mě do ucha a druhou rukou mi mačkal bradavku. Zaklonil jsem hlavu a zhluboka jsem vzdychl. POusmál se a jazykem si razil cestu přímo k mé chloubě. Uchopil ho mlsně do pusinky a začal pochybovat hlavou. já se jen opřel o dvířka kabinky a skučel blahem. Jeho jazyk mi smislně kmital po celé délce mého penisu. Snažil jsem se ovládat abych hned teď nepřišel k vrcholu, ale šlo to jen těžce. Vzal jsem ho za bradu a sundal mu ryfle. Postavil jsem si ho předemě a začal jsem opakovat stejnou slast, jako on dělal před chvílí mě. Nevydržel a vyvrcholil. Cítil jsem v ústech tu bílou tekutinu a všechnu ji spolikal. otočil jsem si ho a naslinil si prst. Pohladil jsem ho po zadečku a pak jsem mu ho tam pomalinku zasunul. Postupně jsem přidával i další prsty, až byl dokonale připravený, zasunul jsem tam můj penis. Pomalu jsem začal pohybovat. Přidával jsem víc na tempu a cítil  že už brzo budu. Oba jsme slastně vzdychali když to potly dva vzrušené výkřiky. unaveně ze mě sesedl, otočil se čelem ke mě a doslov na mě spadl. Naše spocená těla se proměnila v jedno. Nechtěl jsem, aby tahle chvíle skončila, ale bylo už vážně moc pozdě. Zajel jsem mu do vlasů a políbil ho. "Nikdy jsem neměl tak báječný sex." pošeplal jsem a pomalu jsme se oblíkali.
Když jsme se loučili před mým domem napadla mě jedna otázka. "Hej! Jak se vlastně jmenuješ?!" volal jsem na něj.
"Matyáš. Matyáš Corson. a ty?" zaptal se a zastavil se když viděl, jak mi z obličeje vyprchala všechna barva. "Dan Korvín." zavolal jsem na něj a zabouchl za sebou dveře. Je to pravda. Je to
syn majitele klubu...

Street´s short

23. července 2010 v 14:02 Od Kuroi

Narutova dobrá duše by Kuroi
N: Naruto
S: sakura
R: režisér

R: je mi líto, ale tu hlavní roly v Titaniku jste nedostal
N: jakto?
R: no.... to vám..... prostě...... neřešte to, prosím.
S: a já? dostanu to hlavní roly?
R: no právě že.... ano!
S: juchů! já jsem tak ráda! *skáče, dělá kotouly, salta (myslím že jí ty vlasy lezou na mozek... moment... ona žádný nemá)*
N: Sakuro... jak to, že já jsem tu roly nedostal a ty ano?
S: no to bude asi tím, že jsi tak statečný, odvážný, silný... že bys je tam všechny zachránil.

Adam lambert Chibíci xD

22. července 2010 v 23:14 Svaté obrázky internetu
Fakt kawai chibíci, opravdu nekecám ;) .


Nový začátek

21. července 2010 v 12:45
"Ano.... vím že je to k neuvěření, ale je to tak. On se mnou chce vážně chodit!" vřeštěla sestra do telefonu, až se mi zdálo, že jsem ohluchla.
"Nepovídej." řekla jsem s nezájmem a v zápětí slyšela jen krátké tut tut tut tut tut..... Co je? řekla jsem si. Že by nějaká porucha? Ihned jsem začala Karin zpátky volat. Nebrala to. Se zájmem jsem se podívala na mobil a v tu chvíli se zklátila k zemi.

"Miri.... Mirenko...." promlouval ke mě známý milý hlas. V pozadí se ukrývaly i další zvuky, které jsem nedokázala rozeznat. Ovšem kromě pípání. Okamžitě jsem ti vzpomněla na to krátké tut tut tut i na to, jak jsem spadla na podlahu a svíjela se do různých poloh. Cítila jsem obrovskou bolest, jaky by mě někdo bodal kudlou. POmalu jsem otvírala oči a uviděla bledou a zdešenou tvář matky. "Ne! Ne!" křičela a málem zbadla ze židle. Pořád se mi dívala do očí a bledla čím dál tím víc. Otec ji musel přidržet a uklidňoval ji. Co se to tu děje? "Mami..." řekla jsem z těží a podívala se na hruď. Něco mi bránilo v tom mluvit. Odkryla jsem nemocniční deku. Přestala jsem dýchat. Na břichu jsem měla čtyři vyritě čáry. Jako by..............od medvěda.
"Lehni si broučku." řekl mi táta a odkryl mi z tváře zkroucený pramíne vlasů. Podívala jsem se na něj a pousmála se. Ucukl. "Coje?" zeptala jsem se. Matka mi jen mlčky podala zrdcadlo. Zvědavě jsem se do něj podívala a ztuhla. Z mých krásných černých očí...... duhovka byla najednouu rudě červená a zornička bílá. A z mých krásných červených vlasů mi zbyly jen zacuchané ohořelé copy. "Co se sakra stalo?" zeptala jsem se nevěřícně.
"Zabili tvou sestru." řekla s pláčem matka.
"C...co se jí st...stalo?!" vyhrkla jsem ze sebe.
"Byla ubodaná a pak ji našli upálenou na okraji vesnice, která je asi 5 kilometrů dál než Kunov."
"C...cože? Kdy?"
"Dobu smrti odhadli tak na třetí hodinu odpoledne v pátek."
"Ale vždyť jsem s ní ještě dnes odpoledne telefonovala." namýtla jsem.
"Ne broučku," usmála se a pohladila mě po tváři "byla jsi tři dny v bezvědomí."
"Takže...dneska je pondělí?"
"Jistě."
"Ach... dneska je ten koncert, kde jsme měli jít s Karin."
"Cože? Že o ničem nevím."
"Mami... je spousta věcí o kterých nevíš ohledně mě a Karin."
"Například..." řekla výhružně.
"Buď ráda že vůbec žije!" dal mamce ruku na rameno táta.
"Co mi je?" zeptala jsem se ustrašeně. Mamka s taťkou si vyměnili pohledy.
"To nikdo neví. Bylo by dobré říct aspoň to, co jsi pamatuješ naposledy."
"NO... telefonovala jsem s Karin, když mi zrovna říkala, že si našla kluka a já jí na to odpověděla v překladu no to mi tak trhá žíly... položila to. Myslela jsem že to položila, ale to by nebyla ona. Volala jsem jí zase, ale ozvalo se jen, že volané číslo neexistuje. Hned na to jsem měla strašný pocit v hrdle, jako by mě někdo škrtil. Potom jako by mi někdo vrážel nůž do zad a potom do břicha. Pak jsi už nic nepamatuju."
"To by odpovídalo zlomeninám a otlačeninám." řekl doktor, který se zničeho nic objevil v pokoji.
"Doktore...jak to s ní vypadá?" zeptala se matka.
"No... takový případ tu ještě nebyl, ale vypadá to, že soucítí zároveň se sestrou a to myslím doslova a do písmene. Děvče nechtěl bych tě vidět když by tvá sestra rodila." mrkl na ni.
"Co se to stalo s mým vzhledem?"
"Na to nikdo nemůže přijít, ale zatím má teorie zní, že teď získáš noévý pohled na svět. Vlastně už se stalo a proto ti tělo udělilo takovou změnu. Víš... já nejsem jako ostatní doktoři. Myslí si, že jsem blázen, ale zatím jsem měl vždycky pravdu. Tvé tělo bude sloužit něčemu zvláštnímu, ne-li až nadpřirozenému."
"Dobře...věřím vám.  Co mám dělat ale teĎ? Ostatní se mi budou smát!"
"Počeš se, dej si kontaktní čočky, zastříhej si konečky u vlasů a budeš zase jako dřív. Kdyby se u tebe objevila nějaká zvláštní schopnost...kontaktuj mě ano?"
"Dobře." souhlasila jsem a doktor odešel.
"Na to že jsi ztratila sestru a vypadáš jak strašidlo jsi nějaká klidná." řekla se s hrůzou v hlase matka. 
"Slyšela jsi doktora? Získala jsem nový pohled na svět. já se tomu nebráním! Je ze mě jiný člověkuž celý tři dny tak proč to měnit když se mi to stejně nepovede."
"Ale co když jo,"
"Tak se budu celý život dusit a držet mé pravé já v sobě!" naštvala jsem se.
"Ty nejsi má dcera...." řekla tiše matka "slyšíš?! Ty nejsi má dcera!" zakřičela mi do obličeje.
"Tak co tu tak stojíš u cizího dítěte?!" prskla jsem jí do obličeje. S pláčem odběhla.
"Mirko.... ty víš že vždycky budu na tvojí straně." políbil mě na čelo tatínek a odešel za matkou.

Za dva měsíce

"Ztlum ten kravál!"  křičela na mě Klára a zakrývala si uši.
"Kdyby jsi mi aspoň pomohla s věcmi a nestarala se o mou hudbu!" kritizovala jsem ji a snažila se nohou otevřít síto, které bylo součástí hlavních dveří. Klára mi pomohla a konečně jsem na zem mohla položit tu velkou krabici. "Tak to je náš nový dům..." vzdychla jsem si šťastně. Mé imaginární ruce byly otevřené dokořán přímo směrem k novému dobrodružství. Klára se postavila vedle mě a zvědavě se na mě podívala. Potom přešla přede mě a zvědavě mi sáhla na čelo.
"Nemáš horečku? Stojíš tu jak socha svobody."
"Přestaň."
"Uvědomuje jsi že jako první si tu přinesla věž a pustila si cédéčko?"
"A zabrala pokoj s výhledem na les." dodala jsem.
"Ten bych si vživotě nevybrala."
"Posero.
"Ty vždycky vyhledáváš tmu."
"Jo. Lidé nevidí tvé chyby."
"Já bych tak nemohla žít po celý život." podívala jsem se do země a pak promluvila
"Celý život ne."
"Co? hodláš se změnit?"
"Ne."
"Tak jak to myslíš?"
"Neobracím se na minulost." naznačila jsem a odešla nahoru po schodech do svého pokoje, který vyplňoval zadní část levého křídla. Klára se za mnou jen tiše dívala. Povzdychla si a začala nosit zbylé krabice z auta. Kláře je 19 let. Je o 4 roky starší jak já a o 2 starší než byla Karin.Vždycky mě dokázala důkladně prokouknou a jsme spolu kamarádky teprve od té doby, co Karin zemřela. Klára byla sestřina nejlepší kamarádka. Klára se z její smrti zhroutila a před měsícem ji pustili z nemocnice. Neznala mě, ani od vyprávění mé sestry. KArin byla zvláštní a pro to jsem ji měla tolik ráda. Byla taková nepozorná, ale když chtěla, uměla si prosadit svůj názor a dala všem na znamení, že je tu taky. Potom ji obdivovali a když se více než 14 dní neozývala, zapomněli na ni. tak to chodilo v jejím životě. Když chtěla aby se něco vyplnilo, neváhala a pustila se do toho. Zavrhovala čarodějnictví a magii, zato já jsem tento druh náboženství uctívala. Měla mě ráda proto, jak dokážu vše rychle pochopit a dělání různých věcí mi netrvá a i přez to jsou důkladně provedeny. 
"Uvažuju o tom, že požádám o záznamy ze soudní pitvy." řekla jsem a sjela dolů po zábradlí.
"Karin? Jo tak. A nechtěla bys vyvolat raději jejího ducha?"
"Ne. Měla bys vědět, že Karin zásadně zavrhovala magii."
"jo vlastně."
"Jaké by to bylo vidět pitvu člověka?"
"To by mi zas tak nevadilo." řekla Klára slitá potem od kořínků vlasů až po konec nehtu u nohy.
"To se mi líbí." pochválila jsem ji.
"Ale vadilo by mi, že je to moje sestra."
"Aha."
"Hele nastěhuj si to k sobě. Skříně vytáhnem potom společně."
"Kam dáš auto?" zeptala jsem se abych protrhla chvíli ticha.
"No jsme 100 metrů od města u lesa a okolo nás je plno stromů. Cesta k hlavní cestě je vzdálená dobrých 80 metrů, takže by neměl být problém zaparkovat aouto před terasu." ukázala na dřevěný přístřešek, který byl součástí polozděného domu.
"Kde jsi vlastně sehnala tuto chalupu?"
"Dědictví." mrkla na mě.
"Aha. jo díky za ten odvoz."
"Nemáš zač. Sem ráda, že tu jsi. Asi bych se bála tady bydlet sama."
"Proč."
"nenávidím les."
"Mě spíš zajímá, o v něm je a proto když jsem někde u lesa, vždycky ho chodím zkoumat."
"Jo tak na to budeš mít dobrých několik let."
"To nevadí. Vždyť je velký."
"Jo. Četla jsem, že pokrývá dobrých 5km2."
"Hmmm to se dá."
"A nebudeš se bát večer?" dloubla jsem ji do žeber
"Ne. já mám krásnou vyhlídku na město. šak se pojď podívat." zavedla mě do svého pokoje. měla to tam (na to že jsme teprve před půl hodinkou dorazili) vybavené. Stěný byly ze dřeva. Teda až na jednu, která byla součástí přední stěny budovy. Měla oranžovou barvu.
"Počkej. jen odkryju záclonu." řekla a tak tady udělala.
"Huh? hahaha." spadla jsem smíchy k zemi.
"zajímalo by mě," řekla klidným hlasem, který jevil známky vzteku a smíchu "který idiot vysadil ořech přímo před moje okno!"
"NO ber to z té lepí stránky. apoň se můžeš dívat na veverky."
"Jo. hned si jednu ochočím." vybuchla smíchy.
"No tak se pojď podívat na můj pokoj." zavedla jsem ji na druhou stranu chalupy.
"Wow. Máš to tu takový útulnější. Temnější."
"To bude tím lesem a tou tmavě modrou stěnou. akový barvy se prodávají?" divila jsem se.
"Každopádně mám z toho husí kůži."
"Jupí! takže mi sem nebudeš lozit."
":-D no po případě zaplatím vlezné. :-D"

Tak jsem zase tady ;)

18. července 2010 v 23:39 | Mika |  RUBISH, aneb co se jinam nevlezlo
Čau, tak jsem zase tady xD. Chtěla bych se předem omluvit za to, že píšu až teď. Přijela jsem totiž už včera, ale k počítači jsem se dostala až teď, takže ještě jednou promiňte a ahoj zítra ;) xD.


Street´s short

15. července 2010 v 23:12 Od Kuroi

Každodenní návštěvnice
S: sakura
M: matka

S: mami ! mami! v koupelně je zase ta ošklivá holka. Já se jí bojím. Vypadá jak z toho filmu Kruh!!!
M: Ale saku... to je jen zrdcadlo...

Kakashiho maska by Kuroi
K: Kakashi
I: Iruka

I: Pojď domů. Jsi úplně na mol!
K: KAšlu na tebe. *kašlal mu přímo do obličeje a pak se úchylácky zasmál*
I: Prase!
K: těší mě Kakashi... hahahaha
I: já tě mám vážně plný zuby!
K: jo? ukaž. Já myslel že tam máš rovnátka.
I: ne, ty mám doma a jsou jenom na noc.
K: já myslel že na noc máš Kurenai. Hele... kam mě to táhneš?!
I: domů *červená jak se na ně všichni z hospody dívají až nakonec zabouchne dveře*
K: hele nepřevracej mě tak furt
I: tak sebou nešij! Jsi jako ožralej pytel blech
K: hele, a ožralý sou ty blechy nebo ten pytel?
I: no ve strovnáním s tebou jsou oba úplně střízlivý.
K: asi budu zvracet... *chystá se zvracet*
I: nezapomeň si ....
K:*zvrací*
I: ........................sundat masku