Balada na pár strunách

9. června 2010 v 11:41

"To je ten tajemný týpek od nás ze školy." slyšel šesnáctiletý hoch, když šel odlehlejší ulicí v Tokiu.
Na každém rohu slyšel, jak ho zaždý pomlouvá,  a když se zastavil, všichni najednou ztichli.
"Proč nosí ty brýle," slyšl v dáli. Hoch stále šel a šel, kam ho nohy zaevdli. Ovšem když procházel okolo velké vily, zafoukal vítr. Jeho černé vlasy se mu rozevlály a otočil se směrem k vile. V jednom pokoji se svítilo a ocitla se tam taková krásná jasná záře, která ho uchvátila. Záclony vlály ve větru a do této krásné chvíle, za kterou se musel i každý zločinec chytat za srdce, začala hrát krásná hudba. Silná, rytmická a tak strašně hluboká. Chlapec roztáhl ruce. Vtom vše přestalo, zhaslo světlo a slyšel už jen smích, jak si na něj lidi ukazují prstem a říkají, že je cvok. "Já vás naučím!" zuřil chlapec. Zahodil brýle a všichni při pohledu do jeho očí zakřičeli zděšením.

"Krásné ráno obyvatelé Tokya. Taky je vaše Kasashi-chan a vítá vás u našeho zpravodajství. Dnes večer, okolo desáté hodiny večer se nedaleko Tokyjské státní university našli mrtvoly osmi studentů. POdle toho, co nám řekli krimanalisti, je musel potkat strašlivý osud. BYly prý jakoby ožehnuté plameny a na některých místech dokonce i okousaní. Když jsme se zeptali pilicie, jestli mají na někoho podezření, odpověděli nám, že vyloučili jedno a to to nejnormálnější a nejběžnější kritérium. Byl to člověk. Takže se teď hledá nějaké tajemné zvíře. a co my víme, třeba je tu i jiný svět. Temný, tajemný a zlý a pomstychtivý."
"Bum" zazněl ostře zvuk pokládajícího hrnku na skleněný stůl do uší blondáka. Ten se jakoby probral z hypnózy a podíval se na svého otce.
"Co už si ti lidi nevymyslí, aby získali větší popularitu." zakritizoval si otec a vypl televizor. 
"Naruto! Máš dneska tu hodinu v hudebně ve škole, nebo ti zase odpadla." křičela na hocha jeho matka z kuchyně.
"Ano mami."
"Tak si zase nezapomeň smyčec."
"No vidíš to. Málem bych na něj zapomněl. Díky mami." řekl Naruto a odběhl po schodech nahoru do svého pokoje. Otevřel obrovský vak na hudební nástoj a vložil tam smyčec. PO dlouhém dumání nak otevřeným vakem pohladil svou basu, zapl zip a šel dolů.
"Tady máš svačinu. Dej si ji do barohu a utíkej. A nezapomeň na tu basu." domlouvala mu matka.
"MAmi... kolikrát ti mám říkat, že kdybych nesil basu na zádech tak mi v nejlepším případě rupnou záda a nebo se mi utrhnou poutka. Ten smyčec je taky pomalu větší jak já!" vysvětloval.
"Tak promiň no. Ale stejně..." chtěla to doříct, jenže jak zavadila o Narutův pohled, radši zmlkla.
"Mami..." řekl otráveně.
"Co tu stojíš? Já myslela že jsi už dávno ve škole!" zažertovala a plácla ho utěrkou. Naruto vyšel před dům a myslel na spoustu věcí. Myslel na mámu, tátu, potom na to, až mu bude třicet let, potom na smt svých rodičů, až se dostal k nynější záhadě a to co zabilo těch 8 neviných studentů.
"Au!" řekl celkem výrazně Naruto.
"Promiň" omluvil se mu kluk. "je ti něco?"
"Ne, dobrý. Jen jsem se lekl."
"Takže ok?"
"Jo." souhlasil NAruto. Ten týpek mu připadal zajímavý. Černé vlasy, brýle, modro-černé oblečení.
Dokonce šel i stejným směrem. Naruto se i přez svou lásku k hudbě vydal za ním. Celkem ho překvapilo, když se oba octli ve dveřích hudební učebny.
"Á. Vítejte." hlásil učitel.
"Dobrej den." řekl Naruto, vyčuhovajíc za hochem.
"Sasuke, posaď se tu." mávl rukou učitel k sedátku u bicích. "Naruto a ty si sedni na své místo."
Naruto se tedy usadil na židličku u překrásné dřevěné basy. Svůj pohled ale pořád upíral na Sasukeho.
"Naruto, toto je náš nový učeň."
"Náš?" podivil se Naruto
"No tvoje nadání je prostě úplně geniální." pochválil ho učitel.
"Teď chybí jen uznané "óóó"" zčervenal
"Tak ukaž svůj talent Sasukemu a zahraj nám něco." pobídl blonďáka. Naváhal a vzal do ruky smyčec, přiháhl si k sobě basu a začal hrát. Sasuke okamžitě poznal tu krásnou hudbu. Opět se začal zvedat vítr, ačkoliv okna i dveře byly zavřené. Dveře začaly duně víc a víc až nakonec ten krásný okamžik přerušil vchod pana ředitele do místnosti.
"Dobrý den." pozdravili sborově.
"Kakashi, nevíš kde bych našel Tsunade?" zeptal se ředitel Pein učitele.
"Myslím, že teď právě učí sedmáky výtvarku."
"Dobře. Díky."
"Není zač. Kde že jsme to přestali?"
"U pátého řádku."
"To stačí. Naruto, ty budeš dělat absolventský zkoušky, že?"
"Ano."
"Tak si slož nějakou pětiminutovou skladbu."
"Dobře." souhlasil Naruto.
"Sasuke, ty se teď naučíš základní věci. Naruto, ty jsi taky kdysi hrál na bicí. Dávej pozor, jestli neudělám chybu jo?"
"Dobře."

Sasuke stál před vilou a díval se do okna, kde slyšel hrát tu hudbu. Už věděl, že tam bydlel Naruto. Neuměl ale, a to je u něj zcela neobvyklé, vyvodit závěr, jaký vlastně Naruto je. Nikdy si u něj netipl správnou reakci. Jako by měl v sobě nějakou zvláštní sílu jako on. Vtom vykoukl z okna Naruto. "56,57,58,59, 60!!! Už tu stojíš hodinu!" křikl naruto a v ruce držel stopky. Sasuke zrudl.
"Nechceš jít dovnitř?"
optal se ho. Vzápětí mu hodil z druhého patra klíče od domu. Sasuke si odemkl a vkročil do vnitř. Nikdo tam nebyl. POuze vělký oblak černého kouře a silný zápach. "Ksakru Naruto! Ty vážně neumíš vařit!"
"Co?" ozvalo se zhora. Vzápětí se otevřely dveře a s nimi šlo slyšet varování. "Jestli sis tu upšouk... Ksakru moje keksi!" Naruto byl vmžiku dole a už všidě mydlili utěrkama. Sasuke dostal jako první rozum a tak otevřel okna a vypl troubu. Popadl Naruta za paži a odvlekl ho ven. "Au au au! To pálí!" křičel a když Sasuke odpělal ruku od jeho paže Naruto tam měl vypáílenou jeho dlaň
"Co to sakra je?" zhrozil se.
"Promiň-"
"Jak promiň. To sis mě označkoval. Ci si vlastně zač?"
"Proč tě to tolik zajímá?"
"Já... už od prvního okamžiku. No mod té doby co jsi stál před domem, ta písnička patřila jen tobě."
"Cože?"
"Miluju tě Sasuke. Nikdy bych tě nepodrazil."
"Jak ti můžu věřit? každý člověk v mém životě mě zklamal. Podrazil"
"Tak to tě nikdo nikdy nemiloval tak jako já."
"Co.. em..." Naruto ho začal líbat. Sasuke tohlew nikdy nezažil. jeho vnitřní síla začala proudit v celém těle a byla víc a víc žhavějčí.
"Naruto! Sasuke! Co tu děláte ksakru?" zaslechli učitele Kakashiho.
"To vás nemá co zajímat." odsekl sasuke.
"Nebuď drzí. Naruto de se mnou" popadl ho a táhl ho pryč.
"Sasuke! aU! NE! pOMOC!" Sasukeho popadla takvá zlost, jakou ještě nikdy nezažil.
"Kakashi!" zavolal a on se otočil. Jen po ho uviděl odhodil naruta do křoví a proměnil se v něco podobného, jako sasuke. V biju.
"Tys ukradl Narutovi Kyubiho!"
"Je moc slabí! Zabilo by ho to!"
"Naruto paří jen mě. Vždycky jsem ho miloval!"
"Děláš tu scému jak nějaká holka!" odplivl si Sasuke.  Zničeho nic se začal kácet k zemi a proměnil se zpět v člověka. Kakashi se po něm vrhl a zabil ho.
"Když tě nemůžu mít já, tak nikdo." prohlásil Kakashi nad Narutem a taky ho zabil. 
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama