4.část - sbohem

26. června 2010 v 21:57
Mihato stál před dveřmi s pozlaceným číslem 111. Byly mohutné a celé ze dřeva. stejné jako ostatní, ale přezto jiné. Vydávali takový divný dojem. Vnášeli do tohoto domu jakousi zlou sílu, magii nebo snad temnost? Chlapec si to neuměl vysvětlit. Chytl za kliku. Byla toková... jak to říct... kluzká. Když se podíval na dlaň, stékala mu po ní krev. Najednou začala taky proudit po klice a když je první kapka dotkla země, dveře se naráz otevřeli a Mihata vtáhl dovnitř obrovský závan. Dveře se zabouchly. po krvy nebyly žádné stopy. Jako by se tu v postedních 5 sekudách nic nestalo.
"Mihato?" zvolala ustrašená Kira. Věděla že tam šel. "MIhato!!!" zakřičela a do očí s jí vlinuli slzy. Spadla na schody a brečela. "Proč jsi tam chodil ty blázne! Měla jsem ti to zakázat. je to moje vina."
vyčítala si to.

"Už dlouho sem nikdo nepřišel. Všichni se báli, protože vědí, že je tu čeká jenom smrt." slyšel mihato rozplývající se hlasy. Byla tu tma. Neviděl ani na krok a pak si vzpoměl na první lekci. Všechnu sílu soustřeli na pouhé dvě místa z celého těla. Do očí. Náhle je otevřel a viděl ženu. seděla v křesle. byla to normální místnost. něco jako obývák, ale byla strašidelná.
"A co můj děda?" zaptal se plný opovržení ale i strachu.
"Ach... starý dobrý šinigami. To byl chlap, na kterého se nezapomíná. Jsem si jistá, že by jsi ho chtěl poznat. Jak se jmenuješ mladý muži?" zaptala se ho žena a kývla rukou k druhému křeslu. Mihato si sedla, ale těsně nad ním uviděl, že je to jen optický klam. Žádné křeslo tam nebylo. Byla to studna. Otevřená studna. Ani nechtěl vědět, kolik lidí tam už spadlo. "Radši postojím." zakřenil se.
"Nejsi blbý. Tak tedy. Tvůj děda je tam za těmi dveřmi. Ale musím tě varovat. Dokonce i jeho syn nepřežil setkání s ním. jinak je to velmi dobrá chlap." zasnila se žena.
"No jasně. Přímo k nakousnutí." opět se zakřenil.
"NO tak už běž!"
"Ne."
"Proč?" zeptala se zvědavě.
ůNemíním přijít o život."
"Tak ho strávíš taky se mnou."
"Gulp." polkl na sucho Mihato a rrozešel se ke dveřím. cestou se pozorně díval na podla i na věci, které by mu mohli ublížit včetně té záhadné ženy. šel až ke dveřím, otevřel je a ......... "Mihato vztávej!" slyšel a otevřel oči. To byl jen sen? byl zmatený. "Mihato!" probouzel ho otec.
"Ach... co je?"
"Dnes máš jít k novému učiteli." řekl.
"Ach jo." vzdychl si a šel se obléct.

Mihato šel po chodníku a najednou málem vrazil do chlápka, který mu někoho strašně připomínal.
"Zklamal si." zamumlal výhružně, když se minuli.
"Lorene!" utíkal k němu, ale ten jen zmizel v oblaku kouře. Teprve teď si uvědomil, že ho ani Kiru už neuvidí. Takže to nebyl jen obyčejný sen. Vždyť.... já Kiru miluji. Proč jsem tam chodil! sesypal se na chodník. Pak už nevím co bylo dál, ale byl tam hodně dlouho.

THE END
 


Komentáře

1 Mika Mika | Web | 27. června 2010 v 16:52 | Reagovat

za ten konec tě zabiju :-| ;)

2 Kuroi Kuroi | 28. června 2010 v 14:54 | Reagovat

:-D  tož co? chtělas abych to dokončila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama