2. část - Nesmtelní

19. května 2010 v 11:08
"To si snad děláte srandu!" Zavřískal Mihato, když se dozvěděl tu katosrofální zprávu (teda aspoň pro něj).
"Nedělám Mihato. Promiň mi to, ale po dobu zkoušek musíš zůstat v mém domě. Trajdej si tu jak chceš, ale říkám ti rovnou.... vživotě nevcházej do dveří s číslem 111."
"A to proč?"
"TO se dozvíš jedině, když tam vejdeš. Avšak... moc bych ti to neradil." zakřenil se učitel.
"MOhu se vás na něco zeptat?"
"Samozřejmě."
"Jak se jmenujete a kolik máte let?" zeptal se zvídavě a učitel se rozesmál.
"Jmenuji se Loren. Na kolik let vypadám?"
"NO... světlehnědé vlasy, černé oči, které nedokážou vyjádřit náladu, hubená postava, žádná vráska. To je divné."
"Jediný divný si tu ty." vyjel po něm nezvykle Loren.
"Eh... no tak vypadáte na 23 let."
"Ale kuš ty lichotníku," Mihato zčervenal "Spočítej si, kolik mi je doopravdy, když ti řeknu, že jsem začal učit tvého praprapradědu v mých 23 letech a on se díky tomu, že byl šinigami dožil dvojnásobku svého původního věku."
"JEjda... to mi kdysi říkal minulý učitel, tak před dvoumi měsíci, ale já ho neposlouchal. Co jsem vlastně v tu chvíli dělal?" zamyslel se. Loren se razmál a řekl: "Přemýšlej, je to tvá druhá zkouška."
"HEle, a kde mám pokoj!?" zavolal za ním Mihato, když odcházel nahoru po schodech do čtvrtého patra.
"Najdi si ho!" odvětil mu. V Mihatovi to vřelo. Ironickým hlasem opakoval jeho věty, co mu dnes řekl. "Tak počkat. Vím, že se měl děda šinigami dožít 70ti let. Což je dost. A když se dožil dvojnásobku...to je 140 let... To nemohl jen tak jezdit na kole po náměstí... jeho tělo by bylo úplně chatrné. Co dělal těch dalších 70 let? Jestli je strávil někde v nějaké mystické díře, nepasovalo by, že má šinigami ještě posmrtný život. To by nikdo neumřel."
"A nenapadlo tě někdy to, že by mohl někde existovat nástupce?" Ozval se za ním hlas. Stála tam dívka. Měla červené dlouhé vlasy.
"Kdo jsi?"
"Já? To bych se měla ptát spíš já tebe." řekla vičítavě.
"Cože?"
"Mě a mému otci patří tento dům."
"Otci? Ten psychicky ničící muž je tvůj otec?"
"Ano."
"Prozraď mi, kolik je mu let?"
"JO Tak ty zkládáš zkoušky," zasmála se a Mihato zklesl. "nemůžu ti to říct. Ale je tu taková možnost, že bych ti s tím mohla pomoct. TY ven nemůžeš, ale já ano, že?"
"Zajímavá myšlenka..."
"Ale moc se neraduj. Vždycky za pomoc něco chci."
"A to co."
"To se dozvíš."
"Jsi stejná tajnůstářka, jako tvůj otec!" vyčetl jí naštvaně.
"Sory cíťo." řekla ironicky a odešla s kupou knih v náručí do 1. patra.
"Ale je celkem hezká." řekl si Mihato a začal dál počítat.

                              Mihato

Kira- matashi



"Lorene! Lorene! Mám to!" vřískal po domě Mihato a pobíhal jako zplašená kobyla.
"Už to máš spočítané?"
"Ano. Je ti přesně 450 let!" řekl učenec a začal se smát. Ovšem do té doby, než mu to učitel uznal. "Ano. Máš pravdu. Letos nedávno jsem oslavil 450 narozeniny. A teď jenom tak pro zajímavost... když ti řeknu, že dceru jsem měl ve svých 25 letech... kolik jí je?"
"POčkat... to je.... 425 let! Eh... cože?! Taková stará koza!" řekl a hned na to na něj přiletěla od schodů knížka.
"Já ti dám starou kozu!"
"Kiro! Zalez zpátky!" rozkázal "Celkem mě udivuje, že tě to nijak nepřekvapuje."
"Vždyť já se s nesmrtelnýma lidma stýhávám často. To je úplně nomální. Hele tam je jeden, a taky tam a potom ještě večer vyju na měsíc s vlkodlakama." říkal a máchal rukama.
"Počkej, to myslíš vážně? Jsi chytřejší, než vypadáš. Ale je zajímavé, že já za něma chodím taky a nikdy jsem tě tam nedíval." zamyslel se Loren. Když uviděl Mihatův nevěřícký pohle a jeho cukající koutek, nasupil se a odkráčel pryč. MiHaro šel po prvního patra. Vzpoměl si, co mu říkal Loren. "Dveře s číslem 111...." pošeptal a chtěl se rozejít do levého křídla budovy.
"Věř mi. Nechceš vědět, co tam je." řekla Kira. Mihato sebou cukl a zavrávoral.
"Musíš mě tak lekat?!"
"Promiň, ale vážně... nechoď tam. Lidé kteří tam dřív vkročili, tak ošklivě zařvali. Všichni kromě mě, otce a šinigamiho. Můžeš tam vejít jedině, když složíš zkoušku."
"Takže je tam nějaká bestie?"
"DAlo by se to tak říct. Jestli budeš hodn, mohu ti něco říct podrobněji."
"Jo? A kdy?"
"To je jedno... Jdu spát. Dobrou." řekla a odešla.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama