Učitel

19. května 2010 v 8:19
"Tak ahoj! A Díky za svezení!" zavolal Mihato.
"Není zač. Tak zdarec." odpověděl mu řidič a odjel. Mihato stál před dveřmi obrovské vily, ve které bydlel jeho nový učitel. Mihato byl synem bohatého japonského šlechtice, který mu dopřával vzdělání na nejvyšší úrovni. Teď právě se chystal 15ti letý hoch navštívit svého nového učitele. Zaklepal klepadlem na dveře. Ozval se děsivý rámus a dveře se otevřely. "Vítám tě, MIhato. Já jsem Kirosa. PojĎ dál." řekl zhruba třicetiletý muž a vtáhl ho dovnitř.
"Tu je tma..." stěžoval si. LEkl se , když ho šísi velká ruka vhytla za rameno a tiše řekla "Tak si rozsviť" Mihato se div nepočůral strachy.  "Jak mám sakra vědět, kde je zapínač?!" řekl úskostlivě a zároveň celkem naštvaně. "To je tvůj 1. úkol. budeš tu tak dlouho, dokud si nerozsvítíš."
"Tak na to vám kašlu. Jdu pryč."
"Víš vůbec, kde jsou dveře?" zeptal se.
"A na co mi je tento úkol?"
"Já nejsem obyčejný učitel."
"Díky za informaci ale to už jsem si bohužel VŠIML!!!"
"Nebuď naštvaný." Mihata překvapilo, jak byl ten záhadný člověk klidný.
"Proč mi to děláte sakra?!"
"Chci tě naučit, aby jsi viděl ve tmě. Až si rozsvítíš, oči tě budou nesnesitelně bolet."
"Vidět ve tmě?"
"Ano, časem si na to oči zviknou."
"Tak to beru."
"Výborně." Učitel Mihata pustil a ten spadl na podlahu. Uslyšel kolem sebe kroky. Směřovaly daleko od něj. Najednou uviděl světlo a hned za ním práskly dveře. Byla zase tma. Mihato v duchu nadával svému otci, proč mu zajistil zrovna takového provokativního chlapa. Zvedl se, zavrávoral a spadl přímo na jakýsi stůl. "Au! Debilní učitel!" zakřičel a rozhlédl se okolo sebe. pomalu ale jistě se mu začali před očima rýsovat obrysy velkách předmětů. Viděl kde je skříň, viděl kde je pohovka a dokonce viděl i zrdcadlo a v něm sebe. Za ním byl obraz a dveře. Barvu nerozeznal. "To budu muset čekat asi hodinu, abych našel takový pidi zapínač!" zlobil se. Bloudil po pokoji a namáhal své oči tak, až ho za pár minut začali pálit. ZAvřel je a znovu otevřel. Už pomalu rozeznával i menší přeměty. "Hele! Tam je počítač." ukázal rukou před sebe. Rozeběhl se k němu. Jeho oči byly tak přizpůsobivé, že se dokázal vyhnout i pár nástrahám. Hýbl myší, aby se rozsvítila obrazovka, ale místo toho to zasjiskřilo a postupně slyšel, jak to v celém  domě praskalo. Za chvíli vešel do místnosti vysmátý učitel. Mihato čekal, co mu řekne. "Teda... měl jsem tu mnoho učenců, ale nikdo mi zatím za pouhých pět minut nevyhodil pojistky. Ovšem... obdivuji tvou snahu. Jsi velmi nadaný."
"Pro co?"
"To zjistíš, až projdeš zkouškami."
"Zkouškami?"
"Ano. musím zjistit, jestli jsi vůbec hoden toho, abych byl tvým učitelem."
"Cože?!Vy pochybujete o mé urozenosti? Vždyť můj praprapraděda byl Šinigami!"
"Ano, to zajisté vím."
"Uf..."
"Přece jenom musíš udělat zkoušku."
"COŽE?!"
"Ale předem tě varuji. Zkoušky jsou nesmírné kruté a těžké. Zatím je zvládl jediný můj učenec.
"A tím byl kdo?"
"Právě pvůj praprapraděda...šinigami...."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama